© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 4. června 2015 ve věci č. 59166/12 – J. K. a ostatní proti Švédsku
Senát páté sekce Soudu rozhodl pěti hlasy proti dvěma, že vyhoštěním stěžovatelů do Iráku by nedošlo k porušení článku 3 Úmluvy. Stěžovatelé sice byli prokazatelně v minulosti terčem útoků Al-Káidy, od předmětných událostí však uběhlo již více než šest a půl roku.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelé, manželský pár a jejich syn, kteří jsou iráckými občany, požádali v roce 2011 o udělení azylu ve Švédsku. V azylovém řízení uvedli, že pokud budou navráceni zpět do Iráku, hrozí jim pronásledování příslušníky Al-Káidy, jelikož stěžovatel byl na jejich černé listině. Od 90. let do roku 2008 totiž podnikal v Bagdádu s americkými zákazníky, navíc s kanceláří na americké základně. Díky tomu čelila rodina stěžovatele několika útokům mezi lety 2004 a 2008: pokusu o vraždu, po němž stěžovatel strávil tři měsíce v nemocnici; umístění bomby u jejich domova, jež však byla nalezena; následnému zničení jejich domova a obchodního skladu; střelbě na auto, v němž se nacházel stěžovatel a jeho dcera, jež následkem toho zemřela. Stěžovatel v azylovém řízení dodal, že od roku 2008 byli stěžovatelé na útěku a že již neobdrželi žádné další vyhrůžky. Rodina nikdy nežádala příslušné irácké úřady o ochranu, jelikož ty dle tvrzení stěžovatele nebyly ochrany schopny a spolupracovaly s Al-Káidou.
Vnitrostátní azylové orgány připustily, že stěžovatelé byli obětí násilí a obtěžování. Došlo k nim nicméně již před několika lety, přičemž stěžovatel ukončil své podnikatelské aktivity s Američany v roce 2008 a následně zůstal se svou rodinou v Bagdádu po dva roky, aniž byl znovu terčem útoků. Pokud by rodina v ohrožení byla, stěžovatelé měli hledat ochranu u iráckých úřadů. Azylovou žádost proto zamítly.
V září 2012 vydal Soud předběžné opatření, aby tak zabránil vyhoštění stěžovatelů, dokud věc nebude před Soudem projednána.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
A.K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
Stěžovatelé namítali, že jejich návratem do Iráku by došlo k porušení článku 3 Úmluvy.
Soud předně zopakoval relevantní obecné zásady vyplývající z jeho judikatury. Zdůraznil mimo jiné, že k porušení článku 3 vyhošťujícím státem dochází tam, kde existují závažné důvody domnívat se, že dotyčné osobě, bude-li vyhoštěna, hrozí skutečné nebezpečí špatného zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy (Saadi proti Itálii, č. 37201/06, rozsudek velkého senátu ze dne 28. února 2008, § 124–125). Článek 3 je přitom použitelný i tehdy, kdy původcem takového nebezpečí jsou osoby nebo skupiny osob, které nejsou nositeli veřejné moci. Musí být nicméně prokázáno, že orgány státu původu nejsou schopny poskytnout odpovídající ochranu (H. L. R. proti Francii, č. 24573/94, rozsudek velkého senátu ze dne 29. dubna 1997, § 40).
Soud připomněl, že během posledních pěti let opakovaně shledal, že samotná obecná situace v Iráku není dostatečně závažná na to, aby sama o sobě vedla k závěru o porušení článku 3 Úmluvy v případě navrácení osoby do dané země (např. A. A. M. proti Švédsku, č. 68519/10, rozsudek ze dne 3. dubna 2014, § 63; F. H. proti Švédsku, č. 32621/06, rozsudek ze dne 20. ledna 2009, § 93). Od června 2014 nicméně došlo k výraznému zhoršení situace z důvodu ozbrojeného konfliktu s Islámským státem v severním Iráku. Soud zmínil i jasně zamítavou pozici UNHCR z října 2014 k nedobrovolným návratům do Iráku. Přesto konstatoval, že neexistují žádné mezinárodní zprávy o Iráku, které by mohly vést Soud k závěru, že obecná situace v Iráku je natolik špatná, že by sama o sobě vedla k porušení článku 3 Úmluvy; ostatně ani stěžovatelé to nenamítali.
Následně se Soud zabýval konkrétní situací stěžovatelů. Uvedl, že jejich azylová žádost byla opakovaně projednána příslušnými vnitrostátními orgány. Soud považoval za pozoruhodné, že stěžovatel některé relevantní skutečnosti o jeho pronásledování zmínil až před migračním soudem, a nikoliv již před migrační radou, ač s ním byl veden pohovor opakovaně. Kromě toho dokumenty, které stěžovatelé předložili Soudu, se zdají být až příliš jednoduché, a tudíž vyvstávají otázky ohledně jejich věrohodnosti. Soud tak nenalezl důvod odchýlit se od názoru azylových orgánů, že se stěžovatelům nepodařilo doložit svá tvrzení o údajném pronásledování Al-Káidy po roce 2008.
Ve světle toho, že poslední doložený útok na stěžovatele proběhl v říjnu 2008, tj. před šesti a půl lety, a že stěžovatelé žili v Bagdádu do prosince 2010, resp. září 2011, a nedoložili další přímé hrozby, Soud dal za pravdu hodnocení vnitrostátních azylových orgánů, že neexistoval dostatek důkazů pro to, že by stěžovatelům při návratu do Iráku hrozilo skutečné nebezpečí zacházení zakázaného článkem 3 Úmluvy.
B.K tvrzenému porušení článku 6 Úmluvy
Stěžovatelé dále namítali porušení svého práva na spravedlivý proces ve vztahu k azylovému řízení. Soud ve světle své ustálené judikatury uvedl, že článek 6 Úmluvy se na azylové řízení nevztahuje, jelikož toto řízení nespadá do občanskoprávní ani trestněprávní větve článku 6 (Maaouia proti Francii, č. 39652/98, rozsudek velkého senátu ze dne 5. října 2000, § 40). Tuto část stížnosti proto Soud prohlásil za neslučitelnou ratione materiae s ustanoveními Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy