© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 21. dubna 2015 ve věci č. 45892/09 – Junta Rectora Del Ertzainen Nazional Elkartasuna (ER.N.E.) proti Španělsku
Senát třetí sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že zákazem stanoveným zákonem pro policisty konat stávku nedošlo k porušení článku 11 Úmluvy, a to ani samostatně, ani ve spojení s článkem 14 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelka je odborovou organizací policistů Baskicka. V roce 2004 chtěla zorganizovat stávku za zlepšení pracovních podmínek baskických policistů (kupř. větší počet obrněných vozů a neprůstřelných vest). Správní orgány autonomní oblasti Baskicka tuto stávku nepovolily s poukazem na zákonný zákaz stávky v případě bezpečnostních složek státu. Stěžovatelka následně podala správní žalobu proti rozhodnutí správních orgánů i návrh na vyslovení neústavnosti zákazu stávky. Jak správní, tak ústavní soud stěžovatelčiny návrhy zamítly.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 11 Úmluvy samostatně nebo ve spojení s článkem 14 Úmluvy
Stěžovatelka namítala, že zákaz konat stávku, jenž se na ní dle vnitrostátního práva vztahuje, je diskriminační, poněvadž jiné obdobné kolektivy (např. lékaři, hasiči) tuto možnost mají. Dle stěžovatelky se možné omezení práva uvedené v článku 11 Úmluvy vztahuje pouze na právo sdružovat se v odborech, nikoli na právo konat stávku.
Soud předně zdůraznil význam práva sdružovat se v odborech (Národní odborová organizace belgické policie proti Belgii, č. 4464/70, rozsudek pléna ze dne 27. října 1975, § 38-40, Švédský odbor strojvedoucích proti Švédsku, č. 5614/72, rozsudek ze dne 6. února 1976, § 39-41, či Wilson, National Union of Journalists a ostatní proti Spojenému království, č. 30668/96, č. 30671/96 a č. 30678/96, rozsudek ze dne 2. července 2002, § 42). Dále připomněl, že čl. 11 odst. 2 nevylučuje ze své působnosti žádnou profesi; ačkoli připouští uvalení zákonných omezení na výkon v něm obsažených práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy, nezpochybňuje jejich právo sdružovat se v odborech jako takové (Wille proti Lichtenštejnsku, č. 28396/95, rozsudek velkého senátu ze dne 28. října 1999, § 41, Demir a Baykara proti Turecku, č. 34503/97, rozsudek velkého senátu ze dne 12. listopadu 2008, § 107, či Sindicatul „Păstorul cel Bun“ proti Rumunsku, č. 2330/09, rozsudek velkého senátu ze dne 9. července 2013, § 145). Přípustná omezení práva sdružovat se v odborech se tedy mohou vztahovat pouze na tři uvedené kategorie profesí a mohou se týkat toliko omezení výkonu práva, nikoli samotné podstaty sdružovacího práva (Matelly proti Francii, č. 10609/10, rozsudek ze dne 2. října 2014, § 75).
Soud dále uvedl, že právo stávky je důležitou součástí práva sdružovat se v odborech (Schmidt a Dahlström proti Švédsku, č. 5589/72, rozsudek ze dne 6. února 1976, § 36). Připomněl též, že Evropská sociální charta uznává právo stávky za prostředek účinného výkonu práva kolektivního vyjednávání (Enerji Yapi-Yol Sen proti Turecku, č. 68959/01, rozsudek ze dne 21. dubna 2009, § 24). Konečně Soud dodal, že právo stávky nicméně není absolutní a lze jej pro některé státní zaměstnance omezit (mutatis mutandis Pellegrin proti Francii, č. 28541/95, rozsudek velkého senátu ze dne 8. prosince 1999, § 64-67). Kategorie osob, na něž se omezení vztahují, ovšem musí být co nejpřesněji a nejúžeji vymezena (Enerji Yapi-Yol Sen proti Turecku, cit. výše, § 32).
V projednávané věci měl dle Soudu zásah do stěžovatelčina práva konat stávku zákonný podklad ve vnitrostátním právu a sledoval legitimní cíl ochrany veřejného pořádku, s níž jsou osoby zastoupené stěžovatelkou spojeny. Soud dále poznamenal, že omezení práva stávky se nevztahuje na všechny státní zaměstnance, nýbrž pouze na jejich úzkou část, bezpečnostní složky státu, od nichž zákon vyžaduje, aby k ochraně pořádku zasáhly kdykoli, ať již v pracovní době či mimo ni (a contrario Enerji Yapi-Yol Sen proti Turecku, cit. výše, § 32). Toto omezení, na rozdíl od jiných profesí jako jsou kupř. lékaři, je dle Soudu v souladu s posláním osob zastoupených stěžovatelkou, tedy udržením pořádku a bezpečnosti. Specifická činnost zastoupených osob navíc opravňuje stát k využití prostoru pro uvážení, pakliže nedojde k odnětí samotného jádra práva jimi utvořených odborů (National Union of Rail, Maritime a Transport Workers proti Spojenému království, č. 31045/10, rozsudek ze dne 8. dubna 2014, § 104). Ohledně stěžovatelkou uváděných doporučení Výboru ministrů Rady Evropy obsahujících evropský etický kodex policie, pak Soud uvedl, že ani tato doporučení právo na stávku policistům nepřiznávají. Výbor ministrů naopak zastává názor, že úplný zákaz pro policisty konat stávku není v rozporu s Evropskou sociální chartou.
Soud proto s ohledem na výše uvedené konstatoval, že v projednávané věci se nejednalo o nepřiměřený zásah do sdružovacího práva stěžovatelky, neboť ta mohla klíčovou část tohoto práva i tak vykonávat.
K stěžovatelkou namítané diskriminaci Soud uvedl, že namítané rozdíly v zacházení mají rozumné odůvodnění vycházející ze specifického postavení a úkolů příslušníků bezpečnostních složek, a proto se v projednávané věci nejedná o zakázanou diskriminaci.
Soud tak uzavřel, že nedošlo k porušení článku 11 Úmluvy, a to ani samostatně, ani ve spojení s článkem 14 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy