© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 24. února 2015 ve věci č. 30587/13 – Karaahmed proti Bulharsku
Senát čtvrté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že během demonstrace „proti hluku z reproduktorů na minaretu“ před mešitou Banya Bashi a při následném vyšetřování incidentů, které se zde odehrály, nedokázaly vnitrostátní orgány nastolit spravedlivou rovnováhu mezi svobodou projevu demonstrantů a svobodou náboženského vyznání stěžovatele ve společnosti ostatních věřících. Došlo tak k porušení článku 9 Úmluvy. Námitku, že jednání demonstrantů spolu s pasivitou státních orgánů znamenalo i porušení článku 3 Úmluvy, Soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
I.Skutkové okolnosti
Projednávaná věc se týká událostí před mešitou Banya Bashi v centru Sofie, kde se v květnu 2011 střetli příznivci bulharské nacionalistické politické strany Ataka a muslimští věřící, kteří se shromáždili k pravidelné páteční modlitbě. Mešita Banya Bashi je jedinou fungující mešitou v Sofii, má kapacitu pro 700 věřících, a je vybavena reproduktory, které pětkrát denně svolávají muslimy k modlitbě a vysílají páteční bohoslužbu pro věřící, kteří se nevešli dovnitř a modlí se na veřejném prostranství před mešitou.
Politická strana Ataka zahájila kampaň proti „hluku“ z reproduktorů z mešity v roce 2006, sepsala proti nim petici a organizovala různé protestní akce – například během páteční modlitby připevnila na auta reproduktory s nahrávkou kostelních zvonů, aby přehlušila zvuky z mešity. V den incidentu se před mešitou shromáždila skupina čítající sto až sto padesát příznivců a členů strany na předem ohlášený protest proti hluku z mešity. Účastníci demonstrace byli vybaveni proti-muslimskými nápisy a pokřikovali urážlivá hesla vůči muslimským věřícím. Imám prostřednictvím reproduktorů opakovaně vyzýval muslimské věřící, aby na provokace demonstrantů nereagovali.
Po zahájení bohoslužby se někteří demonstranti pokusili potlačit vysílaný záznam nainstalováním vlastních reproduktorů, čemuž se někteří shromáždění věřící pokusili zabránit. Strhla se rvačka a demonstranti začali bít shromážděné věřící dřevěnými tyčemi a kovovými trubkami. Na místě byla přítomna desítka policistů ze speciální jednotky, kteří se rvačce snažili zabránit a oddělit zbylé demonstranty od prostory mešity. Demonstranti házeli kameny a vejce a pokřikovali různá urážlivá a vyhrožující hesla. Pět věřících, pět policistů a jedna členka Ataky byli zraněni. Po hodině a půl organizátoři demonstraci ukončili, na video záznamech je však patrné, že několik demonstrantů ještě navršilo modlitební koberečky a zapálilo je, čemuž policisté nezbránili.
Vyšetřování se ujala policie, která obvinila několik lidí z výtržnictví, není však známo, zda obvinění vedla k odsouzení či uložení trestů. Dále bylo státním zástupcem na základě projevů nenávisti („hate speech“) vůči náboženství otevřeno vyšetřování, které však dosud nebylo uzavřeno a nikdo nebyl obviněn. Představitelé Ataky se odmítli vzdát své politické imunity a nemohli proto být vyšetřováni.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
A)K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že chování demonstrantů vůči shromážděným věřícím dosáhlo intenzity nelidského zacházení, přičemž spolu s pasivitou veřejných orgánů během incidentu a při jeho vyšetřování zapříčinilo porušení článku 3 Úmluvy.
Soud připomněl, že článek 3 ztělesňuje nejvýznamnější chráněné hodnoty demokratické společnosti a že mučení a nelidské a ponižující zacházení je absolutně zakázáno. Nelidské zacházení musí dosáhnout určité úrovně závažnosti, aby znamenalo porušení článku 3, není však omezeno pouze na fyzické utrpení, stejný účinek může mít i utrpení psychické (Begheluri proti Gruzii, č. 28490/02, rozsudek ze dne 7. října 2014).
Stěžovatel v projednávané věci neutrpěl žádná fyzická zranění a namítal pouze psychickou újmu, kterou mu chování demonstrantů způsobilo. Soud uznal, že chování demonstrantů překročilo meze protestu proti hluku a jeho cílem bylo urážení a veřejné ponížení věřících, avšak nedosáhlo takové intenzity, že by mohlo vyvolat pocity tísně, strachu či ponížení ve smyslu článku 3 Úmluvy. Navíc se jednalo o jednorázovou akci trvající hodinu a půl.
Soud proto odmítl část stížnosti namítající porušení zákazu nelidského zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy, a stejně tak i porušení zákazu nelidského zacházení ve spojení se zákazem diskriminace ve smyslu článku 14 Úmluvy, jako nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
B) K tvrzenému porušení článku 9 Úmluvy
Stěžovatel dále namítal, že neschopnost vnitrostátních orgánů poskytnout mu přiměřenou ochranu proti demonstrantům a účinně vyšetřit předmětné události vedla k porušení jeho práva na svobodu náboženského vyznání ve smyslu článku 9 Úmluvy.
Soud shledal, že v projednávané věci jde o střet dvou základních práv – práva členů a příznivců Ataky na svobodu projevu a pokojné shromáždění a práva stěžovatele a ostatních věřících pokojně projevovat své náboženské vyznání prováděním náboženských úkonů. Ani jedno z těchto práv není absolutní a obě mohou být omezena v rámci ochrany práv druhých. Mezi chráněnými právy neexistuje hierarchie a zaslouží si stejný respekt. Musí být proto vzájemně vyvážena způsobem, který zachovává jejich význam v pluralitní, tolerantní a otevřené společnosti. Při hledání spravedlivé rovnováhy musí být přihlédnuto ke konkrétním okolnostem věci (Hachette Filipacchi Associés proti Francii, č. 71111/01, rozsudek ze dne 14. června 2007).
Ve vztahu k projednávané věci Soud konstatoval, že stanovisko strany Ataka vůči muslimům i turecké menšině v Bulharsku je všeobecně známé. Příslušné orgány tak mohly a měly reálnou možnost střetů a výtržností při plánované demonstraci v blízkosti mešity předvídat. Měly proto přijmout dostatečná preventivní opatření, např. určit oblast v bezpečné vzdálenosti od věřících, kde se demonstrace mohla konat, a rozmístit na místě takové množství policistů, aby bylo možné demonstraci této velikosti a povahy bezpečně zvládnout. Příslušné orgány však nepřijaly žádná opatření, a to až do okamžiku, kdy demonstrace vypukla. Příslušné orgány tedy předem žádným způsobem nezvažovaly, jak zajistit, aby obě skupiny mohly rovnocenně vykonat své práva.
Soud zhodnotil, že ihned po začátku demonstrace bylo zjevné, že demonstranti neměli v úmyslu pokojně protestovat proti hluku, nýbrž vyjádřit svůj nesouhlas s islámskou vírou a narušit modlitby věřících. Přítomní policisté měli zajistit, aby obě strany respektovaly navzájem svá práva, avšak jejich nečinnost a odložení zákroku po propuknutí násilí, přispěla k tomu, že demonstranti vykonávali nerušeně svá práva, zatímco věřící nemohli pokračovat ve svých modlitbách. Pokud by policisté udrželi protestující na místě, na němž bylo shromáždění ohlášeno (v parku za mešitou), nedošlo by ani k narušení modliteb, ani k násilným střetům mezi oběma skupinami.
Počet policistů, který byl na místě, byl však zjevně nepřiměřeně malý. Protestující tak bez obtíží mohli proniknout do areálu mešity a na závěr celého incidentu navršit modlitební koberečky a zapálit je, proti čemuž policie nijak nezakročila.
Ve vztahu k reakci příslušných orgánů na celou událost Soud kvitoval, že vláda i prezident činy demonstrantů odsoudili a prohlásili, že se incident nebude opakovat a bude náležitě vyšetřen. Relevantní zákonná ustanovení skutečně poskytovala možnost takové činy potrestat. Sedm osob nakonec také bylo obviněno, avšak toliko z důvodů fyzického násilí a nikoli i kvůli porušení svobody náboženského vyznání. Těmito činy se sice zabývalo státní zastupitelství, avšak ani po čtyřech letech nebylo vyšetřování skončeno a nikdo nebyl obviněn ani z těch nejkřiklavějších incidentů, jakým bylo spálení modlitebních koberečků, přestože existovaly četné důkazy a videonahrávky.
Soud tak s ohledem na výše řečené uzavřel, že vnitrostátní orgány nedokázaly nalézt spravedlivou rovnováhu mezi kolidujícími právy na svobodu projevu demonstrantů a na svobodu náboženského vyznání stěžovatele, přičemž následně na předmětnou událost řádně nereagovaly. Porušily tak své pozitivní závazky plynoucí z článku 9 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy