© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 19. května 2016 ve věci č. 49441/12 – Kolonja proti Řecku
Senát první sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že trest doživotního zákazu pobytu stěžovatele na území Řecka představoval porušení článku 8 Úmluvy zaručujícího ochranu rodinného života.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel je albánským občanem řeckého původu. Od roku 1989 žil na ostrově Korfu, kde se v roce 1994 oženil s Albánkou řeckého původu i občanství. V roce 1994 se jim narodila dcera a v roce 2009 syn, přičemž obě děti nabyly řecké občanství. Na Korfu žili se stěžovatelem rovněž jeho tři bratři, a to v postavení cizinců řeckého původu, který je opravňoval k obdržení zvláštních občanských průkazů.
V roce 1999 byl stěžovatel odsouzen k odnětí svobody na sedm let, peněžitému trestu a trvalému zákazu vstupu na řecké území za nákup omamných látek. Téhož roku byl podmíněně propuštěn na svobodu, v roce 2004 došlo nicméně k výkonu trestu zákazu pobytu na území Řecka a stěžovatel byl vyhoštěn do Albánie. V letech 2005 a 2010 ministr spravedlnosti zamítl žádosti stěžovatele o povolení vstupu na území z rodinných důvodů, stěžovatel se nicméně mezitím na Korfu vrátil nezákonně. V roce 2011 byl zadržen a vzat do vazby za účelem vyhoštění. Téhož roku sice ještě předseda správního soudu rozhodl o propuštění z vazby a správní soud v roce 2012 také o odložení výkonu vyhoštění s tím, že vyhoštěním stěžovatele by došlo k trvalému zpřetrhání jeho rodinných vazeb, kasační soud nicméně ve stejném roce rozhodl o realizaci vyhoštění. Stěžovatel se později neúspěšně domáhal povolení návratu do Řecka, případně určení konkrétní doby, po kterou by mu bylo zakázáno vstoupit na území.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Podle stěžovatele byl trvalý zákaz pobytu na území Řecka nepřiměřeným zásahem do jeho práva na respektování rodinného života chráněného článkem 8 Úmluvy.
Soud předně zdůraznil, že článek 8 Úmluvy neukládá státům obecnou povinnost respektovat bez dalšího výběr sezdaných párů ohledně státu jejich pobytu či povolit sloučení rodiny na svém území. Rozsah závazků vyplývajících z Úmluvy bude záviset na konkrétní situaci jednotlivce, zejména na míře závažnosti zásahu do rodinného života způsobeného namítaným opatřením, existenci nepřekonatelných překážek pro usazení rodiny v jiném státě a na míře ohrožení veřejného zájmu (Butt proti Norsku, č. 47017/09, rozsudek ze dne 4. prosince 2012, § 78). Dle ustálené judikatury Soudu je navíc důležité posoudit, kdy došlo k započetí rodinného života, tedy zda jednotlivci domáhající se ochrany rodinného života již od počátku věděli, že jejich soužití bude s ohledem na imigrační zákony příslušného státu problematické. V situaci, kdy se jedná o děti, je nicméně třeba přihlédnout k jejich nejlepšímu zájmu (Jeunesse proti Nizozemsku, č. 12738/10, rozsudek velkého senátu ze dne 3. října 2014, § 108–109).
Pro posouzení, zda opatření spočívající ve vyhoštění (obdobné projednávané věci) bylo nezbytné v demokratické společnosti a přiměřené sledovanému cíli, Soud formuloval v rozsudku Üner proti Nizozemsku následující kritéria: (i) povaha a závažnost trestného činu, jehož se stěžovatel dopustil; (ii) délka pobytu na území státu, z něhož má být stěžovatel vyhoštěn; (iii) doba, která uplynula od okamžiku, kdy se stěžovatel dopustil trestného činu, a jeho chování po tuto dobu; (iv) státní příslušnost jednotlivých dotčených osob; (v) rodinná situace stěžovatele, případně délka trvání manželství a další faktory vypovídající o fungování rodinného života v rámci páru; (vi) otázka, zda partner stěžovatele věděl o trestném činu stěžovatele v době vzniku rodinného života; (vii) otázka, zda se děti narodily v rámci manželství, případně i otázka jejich věku; (viii) závažnost obtíží, kterým by čelil partner stěžovatele ve státě, do kterého má být stěžovatel vyhoštěn; (ix) zájem a spokojenost dětí a zejména závažnost obtíží, kterým by děti čelily v zemi, do které má být stěžovatel vyhoštěn; (x) stálost společenských, kulturních a rodinných vazeb v státě pobytu, případně v cílovém státě (Üner proti Nizozemsku, č. 46410/99, rozsudek velkého senátu ze dne 18. října 2006, § 54–60).
Ve vztahu k projednávané věci Soud konstatoval, že trvalý zákaz vstupu stěžovatele na území Řecka byl bezpochyby zásahem do jeho práv chráněných článkem 8 Úmluvy, přičemž tento zásah byl stanoven zákonem a sledoval legitimní cíle spočívající v ochraně pořádku a předcházení zločinnosti.
Ohledně nezbytnosti zásahu v demokratické společnosti Soud předně zdůraznil, že ačkoli je stěžovatel Albánec, má řecký původ, v Řecku od roku 1989 žil a pracoval, oženil se zde s ženou řeckého státního občanství, s níž má dvě děti rovněž řeckého státního občanství. Jeho bratři disponovali zvláštními občanskými průkazy udělovanými cizincům s řeckým původem. S ohledem na jeho pobyt v Řecku dlouho před spácháním příslušného trestného činu lze konstatovat, že jde o „usazeného migranta“ ve smyslu relevantní judikatury Soudu (Üner proti Nizozemsku, cit. výše, § 57–60).
Soud dále připomněl, že vnitrostátní soud, který rozhodoval o propuštění stěžovatele na svobodu v roce 1999, vyzdvihl jeho dobré chování, jakož i to, že stěžovatel svého jednání litoval, a též zdůraznil, že odloučení od rodiny by jemu, jeho ženě a dceři způsobilo vážné psychologické i ekonomické problémy. Vedle toho Soud podotknul, že před první realizací vyhoštění pobýval stěžovatel v Řecku přibližně dvacet let, tedy téměř polovinu svého života. Závažnost zásahu do rodinného života stěžovatele zdůraznil ve svém odůvodnění také předseda správního soudu, který rozhodl o propuštění stěžovatele z vazby v roce 2011. Podle něj stěžovatel svým chováním mj. prokázal, že nepředstavuje hrozbu pro veřejný pořádek. Správní soud, který v roce 2012 odložil výkon vyhoštění, dále zdůraznil, že újma vzniklá stěžovateli by byla jen těžko napravitelná, neboť by došlo k trvalému narušení rodinných vazeb stěžovatele v Řecku s jeho manželkou a dětmi, se kterými žil ve společné domácnosti.
Soud též vyzdvihl, že zatímco dceři stěžovatele je již 21 let, synovi je teprve 6 let, navštěvuje základní školu, celý život žil v Řecku a k Albánii naopak žádný vztah nemá. Příslušné opatření by tedy znamenalo doživotní odloučení od otce, a tedy porušení nejlepšího zájmu dítěte spočívajícím v tom, aby byl vychováván oběma rodiči.
Soud proto shrnul, že s ohledem na rodinné vazby stěžovatele s jeho ženou a dětmi, skutečnost, že spáchal jen jeden trestný čin v roce 1999 a že jeho následující chování ukázalo, že nemá sklon páchat trestnou činnost, celkovou délku jeho pobytu v Řecku, řecké občanství jeho rodinných příslušníků, věk syna stěžovatele a jeho nejlepší zájem nenastolilo doživotní vyhoštění stěžovatele z Řecka spravedlivou rovnováhu mezi právem na respektování jeho rodinného života a veřejným zájmem, a došlo proto k porušení článku 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy