© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 9. října 2014 ve věci č. 37873/04 – Konovalova proti Rusku
Senát první sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že přítomnost studentů medicíny během porodu stěžovatelčina dítěte nebyla v souladu s požadavky zákonnosti ve smyslu čl. 8 odst. 2 Úmluvy z důvodu nedostatku procesních záruk proti svévoli zakotvených ve vnitrostátním právu. Soud přiznal stěžovatelce náhradu nemajetkové újmy ve výši 3 000 eur.
I.Skutkové okolnosti
V dubnu 1999 byla stěžovatelka, která byla ve čtyřicátém týdnu těhotenství, přijata do nemocnice s porodními kontrakcemi. Zde obdržela brožuru s žádostí o respektování možné přítomnosti studentů medicíny s tím, že zdravotní péče poskytovaná v nemocnici je spojena s výukou studentů porodnictví a gynekologie a všichni pacienti jsou zapojeni do vzdělávacího procesu studentů. Při příjmu byla prohlédnuta lékařem, který konstatoval porodní komplikace z důvodu mírného nadbytku plodové vody, předčasné porodní kontrakce a s nimi spojenou únavu stěžovatelky. Stěžovatelce byly podány uspávající léky. Odpoledne byla stěžovatelka opět vyšetřena a dostala léky zabraňující porodním kontrakcím. Stěžovatelka uvedla, že byla informována o tom, že porod se uskuteční následující den za přítomnosti studentů medicíny. V noci byly stěžovatelce opět podány uspávající léky. Porod se uskutečnil následující den ráno za přítomnosti lékařů a studentů medicíny, kteří zjevně obdrželi informace o stěžovatelčině zdravotním stavu a léčbě. Stěžovatelka tvrdí, že na porodním sále protestovala proti přítomnosti studentů u porodu.
V srpnu 1999 stěžovatelka podala nemocnici žádost o odškodnění za utrpěnou nemajetkovou újmu způsobenou údajným oddálením porodu. Nemocnice provedla interní šetření a žádost zamítla s tím, že vedení porodu proběhlo v pořádku, doba porodu nebyla prodlužována a že přítomnost studentů u porodu, o které byla stěžovatelka ostatně informována v brožuře, negativně neovlivnila průběh porodu.
V červenci 2000 se stěžovatelka obrátila na soud. Soud si vyžádal znalecký posudek k otázce, zda byla doba porodu úmyslně prodloužena a zda přítomnost studentů mohla negativně ovlivnit průběh porodu. Znalecký posudek neshledal ve vedení porodu žádné nedostatky. Z příslušných dokumentů nevyplývalo, že by byl porod úmyslně prodlužován s cílem zinscenovat případ pro přítomné studenty. V listopadu 2003 byla žaloba zamítnuta. V odůvodnění rozsudku se soud opřel o znalecký posudek a uvedl, že lékařské ošetření stěžovatelky v nemocnici odpovídalo okolnostem případu. Dále konstatoval, že zákon o zdravotní péči platný v dané době nevyžadoval písemný souhlas pacienta s přítomností studentů. Stěžovatelka byla s možnou přítomností studentů seznámena formou brožury. Ošetřující lékař ústně dosvědčil, že stěžovatelka neměla námitky proti přítomnosti studentů u porodu. Pravdivost výpovědi lékaře soud neověřoval. V květnu 2004 odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatelka namítala porušení článku 8 Úmluvy s tím, že byla nucena porodit před zraky studentů medicíny, k čemuž nedala souhlas.
Soud v prvé řadě poukázal na svoji judikaturu, která do pojmu „soukromý život“ zahrnuje rovněž právo vybrat si okolnosti, za kterých se osoba stane rodičem (Ternovszky proti Maďarsku, č. 67545/09, rozsudek ze dne 14. prosince 2010, § 22). Soud zhodnotil citlivost případu danou povahou porodu jako takového a přítomností studentů u porodu, kteří měli přístup k důvěrným informacím o zdravotním stavu stěžovatelky, a dospěl k závěru, že došlo k zásahu do práva stěžovatelky na respektování soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy.
Ohledně zákonnosti namítaného zásahu Soud připomněl, že pojem zákonnosti ve smyslu článku 8 Úmluvy znamená nejen to, že se předmětné opatření musí opírat o určité zákonné ustanovení, ale také to, že příslušný právní předpis musí vyhovovat určitým kvalitativním požadavkům, zejména dostupnosti a předvídatelnosti. V oblasti zdravotní péče musí též vnitrostátní právo obsahovat záruky proti svévoli (X. proti Finsku, č. 34806/04, rozsudek ze dne 3. července 2012, § 217).
Soud připustil, že přítomnost studentů medicíny u porodu stěžovatelčina dítěte měla určitý zákonný základ, jelikož se opírala o zákon o zdravotní péči, který studentům medicíny umožňoval se pro studijní účely účastnit lékařských úkonů pod dohledem osoby zodpovědné za jejich studium. Jednalo se však pouze o obecné ustanovení, které neobsahovalo žádné záruky ochrany soukromého života pacientů. K odstranění tohoto závažného nedostatku došlo až o osm let později, kdy byly do zákona vloženy procesní záruky spočívající v nutnosti získat souhlas pacienta s přítomností studentů.
Nedostatek procesních záruk byl v případě stěžovatelky navíc umocněn přístupem, který nemocnice a soudy zvolily. Nemocnice obecně odkázala na přítomnost studentů medicíny v brožuře, aniž uvedla rozsah jejich účasti při lékařských úkonech. Nadto byla informace formulována tak, že navozovala dojem, že účast pacienta na vzdělávacím procesu studentů je povinná a pacient nemá možnost přítomnost studentů odmítnout. Soud současně upozornil, že o přítomnosti studentů byla stěžovatelka informována den před porodem, mezi dvěma spánky vyvolanými podanými léky, navíc v době stresu vyvolaného dlouhotrvajícími porodními kontrakcemi. Dle Soudu tudíž nebylo zřejmé, zda stěžovatelka měla možnost rozhodnout se o přítomnosti studentů a zda za daných okolností byla ve stavu, kdy mohla dát informovaný souhlas.
Vnitrostátní soudy uvedly, že písemný souhlas nebyl dle tehdy platného zákona třeba, a dospěly k závěru, že stěžovatelka s účastí studentů u porodu souhlasila nepřímo. Dle Soudu je však tento závěr nepřesvědčivý, jelikož se soudy toliko odvolaly na výpověď ošetřujícího lékaře a neprovedly žádné jiné důkazy, například výslechy dalšího lékařského personálu nebo přítomných studentů, a především nevzaly v úvahu konkrétní okolnosti případu, jakými byly nedostatečné informace obsažené v brožuře, zranitelnost stěžovatelky z důvodu citlivosti situace, ve které se nacházela, a nedostupnost alternativního řešení v případě, že by se stěžovatelka rozhodla odmítnout přítomnost studentů u porodu.
Přítomnost studentů u porodu stěžovatelčina dítěte tak nebyla v souladu s požadavkem zákonnosti ve smyslu čl. 8 odst. 2 Úmluvy z důvodu nedostatku procesních záruk proti svévolnému zásahu do práva na respektování soukromého života v tehdy platném znění zákona o zdravotní péči. Došlo proto k porušení článku 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy