© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 24. března 2016 ve věci č. 56660/12 – Korneykova a Korneykov proti Ukrajině
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že došlo k porušení zákazu nelidského a ponižujícího zacházení (článek 3 Úmluvy) tím, že stěžovatelka, zadržená v pokročilém stádiu těhotenství pro podezření ze spáchání trestného činu loupeže, byla v porodnici připoutána k lůžku bez dostatečných důvodů, podmínky vazby neodpovídaly jejím potřebám a potřebám jejího novorozeného syna, pro kterého navíc nebyla zajištěna dostatečná lékařská péče a také tím, že stěžovatelka byla během soudních jednání bezdůvodně umístěna do kovové klece. Soud stěžovatelce přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 12 000 eur a jejímu synovi ve výši 7 000 eur.
I.Skutkové okolnosti
V lednu 2012 stěžovatelku zadržela policie pro podezření ze spáchání trestného činu loupeže. V této době byla v pátém měsíci těhotenství. Následně byla umístěna do vyšetřovací vazby a v květnu byla převezena do porodnice, kde porodila syna, druhého stěžovatele. V porodnici na ni dohlížely tři příslušnice vězeňské služby. Stěžovatelka namítala, že byly přítomné po celou dobu pobytu v nemocnici, vyjma samotného porodu. Rovněž namítala, že byla nepřetržitě připoutána k nemocničnímu lůžku či na gynekologické vyšetřovací křeslo. Dále poukazovala na to, že během soudních jednání byla bezdůvodně umístěna v kovové kleci, a to jak v pokročilém stádiu těhotenství, tak i po porodu, kdy kojila svého syna. Stěžovala si také na podmínky vazby nevhodné pro novorozeně (uvedla zejména, že šlo tmavou vlhkou celu, neměli dostatek teplé vody, ani pravidelnou dodávku studené vody, neměli dostatek procházek). Namítala též, že jejímu synovi nebyla zajištěna dostatečná lékařská péče. Státní zastupitelství všechny její námitky odmítlo.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
A.K tvrzenému porušení článku 3 připoutáním v porodnici
Ačkoliv byl mezi stranami spor, zda vůbec došlo k poutání stěžovatelky, Soud měl na základě předložených důkazů za dostatečně prokázané, že stěžovatelka byla během třídenního pobytu v porodnici nepřetržitě připoutána k posteli nebo ke křeslu, s výjimkou doby porodu. Soud připomněl, že samotné poutání není v rozporu s článkem 3 Úmluvy, pokud je uplatňováno v souvislosti se zákonným zbavením svobody a je nezbytné s ohledem na okolnosti případu – např. na nebezpečnost osoby, riziko útěku nebo způsobení si zranění (Raninen proti Finsku, č. 20972/92, rozsudek ze dne 16. prosince 1997, § 56, či Henaf proti Francii, č. 65436/01, rozsudek ze dne 27. listopadu 2003, 50–53). Soud již v minulosti označil připoutání za nepřiměřené např. u nemocné či jinak slabé osoby (např. Okhrimenko proti Ukrajině, č. 53896/07, rozsudek ze dne 15. října 2009, § 98, a Salakhov a Islyamova proti Ukrajině, č. 28005/08, rozsudek ze dne 14. března 2013, § 155 a 156).
V projednávané věci měl Soud za to, že poutání stěžovatelky bylo nadbytečné vzhledem ke stavu, v jakém se nacházela. Soud konstatoval, že dostatečné opatření zabraňující jejímu možnému útěku či agresivnímu chování, které však vzhledem k jejímu stavu bylo obtížně představitelné, spočívalo již v dohledu vězeňské služby. Navíc nikdy nebylo tvrzeno, že by se stěžovatelka ve skutečnosti chovala agresivně vůči nemocničnímu personálu nebo policii, či že by se pokusila o útěk nebo že by představovala hrozbu pro své vlastní bezpečí. Za těchto okolností Soud dospěl k závěru, že připoutání stěžovatelky v době, kdy trpěla porodními bolestmi, a následně okamžitě po porodu, kdy je žena zvláště citlivá, představovalo nelidské a ponižující zacházení, čímž došlo k porušení článku 3 Úmluvy.
B.K tvrzenému porušení článku 3 podmínkami vazby
Stěžovatelka namítala, že podmínky vazby byly nepřiměřené pobytu novorozence.
Soud připomněl, že v souladu s článkem 3 Úmluvy stát musí zajistit, aby osoba byla zadržena v podmínkách, které respektují její lidskou důstojnost, a které jí nemohou způsobovat nadbytečnou úzkost či utrpení (Kalashnikov proti Rusku, č. 47095/99, rozsudek ze dne 15. července 2002, § 95).
Soud poukázal na příslušné mezinárodní dokumenty, zvláště pak na normy Evropského výboru pro zabránění mučení (CPT) a na dokumenty OSN, které se věnují otázce, zda kojenci a malé děti mají zůstat ve věznici u svých matek. Zdůraznil, že vždy má být brán v potaz nejlepší zájem dítěte (Kleuver proti Norsku, č. 45837/99, rozhodnutí ze dne 30. dubna 2002). Soud dále odkázal na doporučení WHO, podle kterého zdravý novorozenec musí zůstat u matky. To ukládá státům povinnost vytvořit i v místech zbavení svobody podmínky odpovídající potřebám dítěte. Soud konstatoval, že v daném případě syn nemohl být od matky oddělen s ohledem na jeho nízký věk. Stát tak měl povinnost zajistit co nejvhodnější podmínky pro ochranu jeho zdraví a pohody.
Soud v případech tvrzeného špatného zacházení v místech zbavení svobody netrvá na důsledném uplatňování zásady affirmanti incumbit probatio (ten, kdo tvrdí, musí své tvrzení prokázat), protože jen stát má přístup k informacím, které mohou potvrdit nebo vyvrátit tvrzení stěžovatele. Stěžovatel by však měl předložit alespoň podrobný popis skutkového stavu a poskytnout, v co největší možné míře, důkazy na podporu svých tvrzení (Visloguzov proti Ukrajině, č. 32362/02, rozsudek ze dne 20. května 2010, § 45). Důkazní břemeno pak v takovém případě leží na státu (Gubin proti Rusku, č. 8217/04, rozsudek 17. června 2010, § 56, a Khudoyorov proti Rusku, č. 6847/02, rozsudek ze dne 8. listopadu 2005, § 113).
V projednávané věci se popis podmínek vazby mezi stranami značně lišil. Na základě fotografie stěžovatelčiny cely, kterou předložila vláda, Soud měl za dostatečně prokázané (oproti tvrzení stěžovatelky), že cela byla světlá a v dobrém technickém stavu. Nicméně na základě výpovědí jiných zadržovaných osob Soud shledal, že námitky stěžovatelky týkající se nedostatku teplé vody a nepravidelných dodávek studené vody byly oprávněné. Soud již v jiném případě kritizoval nedostatečný přístup k vodě v obdobném zařízení, neboť špinavé prostředí vzbuzuje v člověku pocity úzkosti (Vitkovskiy proti Ukrajině, č. 24938/06, rozsudek ze dne 26. září 2013, § 120 a 121). V projednávané věci Soud zdůraznil, že hygienické prostředí bylo navíc životně důležité pro novorozence i kojící matku.
Soud dal dále zapravdu stěžovatelce, co se týče nedostatku a nízké kvality potravin. Soud již v jiné věci konstatoval, že zjevně nedostatečná výživa ve vězení sama o sobě vyvolává otázku souladu s článkem 3 Úmluvy [Kadiķis proti Lotyšsku (č. 2), č. 62393/00, rozsudek ze dne 4. května 2006, § 55, a Stepuleac proti Moldavsku, č. 8207/06, rozsudek ze dne 6. listopadu 2007, § 55]. Soud nemohl ponechat stranou ani skutečnost, že v případě soudních jednání nebylo stěžovatelce zmeškané jídlo nahrazeno žádným potravinovým balíčkem. Soud zdůraznil, že stát se své povinnosti zajistit dostatečné množství jídla zadrženým osobám nemůže zbavit ani absencí omezení počtu potravinových balíčků, které zadrženému může zaslat rodina, ani připuštěním možnosti, aby zadržený měl vlastní jídlo ve dnech, kdy se koná soudní jednání (Vlasov proti Rusku, č. 78146/01, rozsudek ze dne 12. června 2008, § 96). Vzhledem k uvedenému Soud uzavřel, že stěžovatelce nebyla poskytnuta dostatečná a přiměřená strava.
Soud dále uvedl, že fotografie prostoru pro procházky matek s dětmi poskytnutá vládou nevyvrací námitky stěžovatelky ohledně nedostatku procházek a nevhodnosti prostředí.
Soud zdůraznil, že při posuzování podmínek zadržení je třeba vzít v úvahu jejich kumulativní účinek (Dougoz proti Řecku, č. 40907/98, rozsudek ze dne 6. března 2001, § 46 či Idalov proti Rusku, č. 5826/03, rozsudek velkého senátu ze dne 22. května 2012, § 94). V projednávané věci Soud dospěl k závěru, že kumulativní účinek uvedených faktorů (podvýživa, nedostatečné sanitární a hygienické podmínky pro kojící matku i jejího novorozeného syna, nedostačující venkovní prostory) musel být takové intenzity, že vyvolal fyzické a duševní utrpení stěžovatelů, čímž došlo k porušení článku 3 Úmluvy.
C.K tvrzenému porušení článku 3 nedostatečnou lékařskou péčí o novorozeného syna
Stěžovatelka namítala, že jejímu synovi nebyla ve vazbě poskytnuta pravidelná a přiměřená lékařská péče, např. nebyl vůbec očkován dle platných právních předpisů, jeho zdravotnické záznamy nebyly uchovávány a pediatr ho neprohlédl po dobu více než čtyř měsíců.
Dle Soudu pouhá skutečnost, že zadržený byl prohlédnut lékařem, který mu předepsal léčbu, nemůže automaticky vést k závěru, že lékařská péče byla přiměřená (Hummatov proti Ázerbajdžánu, 9852/03 a 13413/04, rozsudek ze dne 29. listopadu 2007, § 116). Stát musí zajistit, aby byla vedena komplexní evidence zdravotního stavu zadrženého a jeho léčby ve vazbě (Khudobin proti Rusku, č. 59696/00, rozsudek ze dne 26. října 2006, § 83), aby diagnóza a péče byla rychlá a přesná (Melnik proti Ukrajině, č. 72286/01, rozsudek ze dne 28. března 2006, § 104–106), přičemž tam, kde to vyžaduje zdravotní stav dotčené osoby, musí být lékařský dohled pravidelný a systematický (Sarban proti Moldavsku, č. 3456/05, rozsudek ze dne 4. října 2005, § 79 a Popov proti Rusku, č. 26853/04, rozsudek ze dne 13. července 2006, § 211). Stát musí také prokázat, že vytvořil podmínky pro realizaci předepsané léčby (Holomiov proti Moldavsku, č. 30649/05, rozsudek ze dne 7. listopadu 2006, § 117).
V projednávané věci Soud uvedl, že druhý stěžovatel zůstal ve vazbě s matkou téměř šest měsíců, počínaje čtvrtým dnem jeho života; jako novorozenec byl zvláště zranitelný a vyžadoval pečlivý lékařský dohled. V přeložené zdravotní dokumentaci však Soud shledal nedostatky a rozpory, zejména v datech lékařských prohlídek. Soud považoval za prokázané, že novorozenec byl v období, které stěžovatelka uváděla, skutečně bez dohledu pediatra. Na základě těchto skutečností (aniž by bylo potřeba se zabývat dalšími tvrzeními stěžovatelky, např. absencí očkování) Soud dospěl k závěru, že pro druhého stěžovatele nebyla zajištěna dostatečná lékařská péče. I v tomto bodu stížnosti proto shledal porušení článku 3 Úmluvy.
D.K tvrzenému porušení článku 3 použitím kovových klecí při soudním jednání
Stěžovatelka namítala, že ačkoliv byla podezřelá ze spáchání násilného trestného činu, její umístění v kovové kleci během soudního jednání bylo zjevně nepřiměřené a ponižující.
Soud ve svém nedávném rozsudku velkého senátu (Svinarenko a Slyadnev proti Rusku, č. 32541/08 a 43441/08, rozsudek velkého senátu ze dne 17. června 2014, § 138) konstatoval, že držení člověka v kovové kleci během soudního jednání představuje samo o sobě porušení článku 3 Úmluvy pro svou objektivně ponižující povahu neslučitelnou se standardy civilizované demokratické společnosti. V daném případě Soud uvedl, že stěžovatelka byla umístěna v kovové kleci během všech šesti jednání; během prvních dvou byla v pokročilém stádiu těhotenství, během zbývajících čtyř byla jako kojící matka oddělena od svého syna. Soud neshledal žádný důvod pro takové opatření. Rozhodl proto, že i tímto jednáním došlo k porušení článku 3 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy