© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 5. dubna 2016 ve věci č. 7871/10 – Körtvélyessy proti Maďarsku
Senát čtvrté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že zákazem konání demonstrace kvůli tvrzenému vážnému narušení dopravy došlo k porušení stěžovatelova práva na svobodu shromažďování dle článku 11 Úmluvy. Soud stěžovateli přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 3 000 eur.
I.Skutkové okolnosti
V srpnu 2009 policie zakázala konání demonstrace, kterou stěžovatel zamýšlel konat v budapešťské ulici Venyige na protest proti „persekuci národního radikalismu“. Důvodem zákazu bylo zejména zjištění, že v okolí zamýšleného místa shromáždění neexistovala jiná alternativní dopravní trasa, a demonstrace by tak způsobila značné narušení provozu. Kvůli zákazu se shromáždění neuskutečnilo.
Následná stěžovatelova správní žaloba byla ještě v srpnu 2009 zamítnuta, neboť demonstrace by dle názoru soudu významně narušila dopravu směřující k obchodům ve slepé ulici Venyige, k místní skládce odpadu a k zásobovacímu vjezdu do budapešťské věznice, přičemž přerušení dopravy by mohlo zasáhnout i přilehlou hlavní dopravní tepnu.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 11 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že zásah do jeho svobody shromažďování nesledoval legitimní cíl a byl nepřiměřený. V případě, že by demonstrace byla povolena, nezpůsobila by žádná dopravní omezení, neboť ulice Venyige je dostatečně široká, aby se na ni vešlo přibližně 200 očekávaných demonstrantů, aniž by došlo k významnějším problémům.
Soud předně poznamenal, že zásah do stěžovatelovy svobody shromažďování chráněné článkem 11 Úmluvy měl zákonný základ a sledoval legitimní cíl spočívající v ochraně práv jiných osob, zejména svobody pohybu a řádné cirkulace dopravy.
Při posouzení, zda byl zásah také přiměřený resp. nezbytný v demokratické společnosti, Soud připomněl, že článek 11 musí být vykládán ve světle článku 10 Úmluvy, neboť cílem svobody shromažďování je zajistit, aby byly vyjádřeny osobní názory a poskytnut prostor k veřejné debatě a otevřenému vyjádření protestu. Úkolem Soudu je posoudit, zda pro omezení práva založeného článkem 11 Úmluvy existoval „naléhavý společenský zájem“ a zda vnitrostátní orgány rozhodovaly v souladu se zájmy chráněnými článkem 11 Úmluvy a duchem tohoto ustanovení (Kudrevičius a ostatní proti Litvě, č. 37553/05, rozsudek ze dne 15. října 2015, § 86, 143, 147 a násl.; Stankov a Sjednocená makedonská organizace Ilinden proti Bulharsku, č. 29221/95 a 29225/95, rozsudek ze dne 2. října 2001, § 87). Soud dále připomněl, že státy mohou shromáždění podmínit předchozím ohlášením či dokonce povolením, pakliže účelem takového řízení je umožnit příslušným orgánům přijmout přiměřená a vhodná opatření k zajištění hladkého průběhu shromáždění. Nesmí se však v žádném případě jednat o skrytou překážku svobody shromažďování (Kudrevičius a ostatní proti Litvě, cit. výše, § 147 a násl.).
V projednávané věci vnitrostátní orgány zdůvodnily rozhodnutí o zákazu shromáždění tím, že by došlo k vážnému narušení dopravy v dané oblasti. Shromáždění na veřejných místech nicméně mohou do určité míry způsobit narušení každodenního života (Nurettin Aldemir a ostatní proti Turecku, č. 32124/02 a další, rozsudek ze dne 18. prosince 2007). Dle Soudu nebyly závěry vnitrostátních orgánů založeny na přijatelném posouzení podstatných skutečností. I kdyby se demonstrace zúčastnilo více, než očekávaných 200 osob, daná ulice, široká 5 až 8 metrů s dopravním pruhem pro zásobování, by shromáždění tohoto rozměru pojala. Nebylo navíc vzato v potaz, že ulice Venyige je slepá a tudíž má pro dopravu omezený význam. Hrozbu zablokování hlavní dopravní tepny pak Soud označil za pouhou spekulaci.
Soud uzavřel, že vnitrostátní orgány nenastolily spravedlivou rovnováhu mezi právy těch, kteří chtěli vykonávat své shromažďovací právo, a těch, jejichž svoboda pohybu mohla být dočasně, pokud vůbec, omezena (Patyi a ostatní proti Maďarsku, č. 5529/05, rozsudek ze dne 7. října 2008, § 42). Neexistoval navíc žádný důkaz o tom, že by shromáždění mohlo přerůst v násilí či jiné ohrožení veřejného pořádku. Pakliže se účastníci demonstrace neuchylují k násilí, jsou orgány veřejné moci ve vztahu k pokojnému shromáždění povinny projevit určitou míru tolerance (Oya Ataman proti Turecku, č. 74552/01, rozsudek ze dne 5. prosince 2006, § 41–42), což se však v projednávané věci nestalo. Rozhodnutí o zákazu shromáždění tak nebylo opřeno o dostatečné, pakliže vůbec relevantní, důvody, čímž došlo k porušení článku 11 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy