© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 12. února 2013 ve věci č. 48494/06 – Krisztián Barnabás Tóth proti Maďarsku
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že odmítnutím povolit stěžovateli zahájit řízení o určení otcovství nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel žil od ledna 2004 ve společné domácnosti se svou partnerkou H. K. V dubnu 2004 se potvrdilo, že H. K. je těhotná. V září 2004 spolužití partnerů skončilo. V listopadu 2004 vydal pan P. prohlášení o otcovství dítěte, se kterým H. K. souhlasila, a v lednu 2005 svolila k adopci narozené holčičky manželkou pana P.
Když se o adopci dověděl stěžovatel, požádal budapešťský krajský úřad o dočasné stanovení opatrovníka dítěti tak, aby mohl podat žalobu o určení svého otcovství. Úřad péče o nezletilé, kterému byla věc přidělena, odmítl stanovit opatrovníka a konstatoval, že rodinná situace dítěte je vypořádána a není v jeho zájmu zahajovat řízení o určení otcovství. Poté, co bylo toto rozhodnutí potvrzeno správním odvolacím orgánem, zahájil stěžovatel řízení před maďarskými soudy. Jeho žaloba však byla zamítnuta a zemský soud v Békési konstatoval, že stěžovatel měl, podobně jako pan P., možnost uskutečnit prohlášení o otcovství, ale neudělal tak. Zemský soud dále zdůraznil, že dítě žije v dobrých poměrech a v milující rodině, a není v jeho zájmu, aby bylo z tohoto prostředí vytrženo. Rozhodnutí bylo potvrzeno také Nejvyšším soudem.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K porušení článku 8 Úmluvy
Podle stěžovatele rozhodnutí vnitrostátních orgánů ignorovalo jeho biologické otcovství a porušilo spravedlivou rovnováhu mezi jeho zájmy jako otce dítěte a zájmy dítěte samotného. Navíc zdůraznil, že skutečnost, že si s dítětem nevytvořil rodinné pouto, nemůže přijít k jeho újmě, jelikož o narození dítěte se dověděl až poté, co bylo svěřeno k adopci.
Soud v první řadě připomněl, že biologická vazba mezi skutečným rodičem a dítětem bez dalšího nespadá pod ochranu článku 8 Úmluvy. Aplikace článku 8 vyžaduje existenci dalších skutečností, jako jsou úzká rodičovská vazba a povaha vztahu mezi skutečnými rodiči a dítětem, rovněž jako závazek otce vůči dítěti (srov. Anayo proti Německu, č. 20578/07, rozsudek ze dne 21. prosince 2010). Soud uznal, že stěžovatel usiloval o určení svého otcovství bezprostředně poté, co se o adopci dověděl, nicméně tato skutečnost nenahrazuje absenci citové vazby mezi stěžovatelem a dítětem, která je klíčovou součástí podřazení daného vztahu pod ochranu „rodinného“ života ve smyslu čl. 8 odst. 1 Úmluvy (srov. Nylund proti Finsku, č. 27110/95, rozhodnutí ze dne 29. června 1999). Nicméně Soud rovněž zdůraznil, že článek 8 nechrání pouze právo na rodinný, ale také „soukromý“ život (srov. Rasmussen proti Dánsku, č. 8777/79, rozsudek ze dne 29. listopadu 1984, § 33) a řízení o určení nebo napadení otcovství spadá pod ochranu soukromého života ve smyslu článku 8, jelikož se dotýká osobní identity jednotlivce.
V předmětné věci nebylo sporu o tom, že došlo k zásahu do soukromého života stěžovatele, Soud se však zabýval otázkou, zda byl tento zásah ospravedlnitelný ve smyslu čl. 8 odst. 2 Úmluvy, tj. zda byl v souladu se zákonem, sledoval legitimní cíl a byl nezbytný v demokratické společnosti. Podle Soudu byla spornou pouze otázka, zda bylo odmítnutí možnosti zahájit řízení o určení otcovství nezbytné v demokratické společnosti. Podobné jednání je v diskreční pravomoci národních orgánů a samo o sobě není v rozporu s článkem 8. Navíc, v předmětném případu vnitrostátní orgány neodmítly zahájení nového řízení o určení otcovství pouze proto, že otcovství již bylo určeno ve prospěch pana P., ale také pečlivě zkoumaly nejlepší zájem dítěte a podmínky v jakých žije a dospěly k závěru, že se již integrovalo a vytvořilo si hluboké citové vazby ke své adoptivní rodině, které by byly jiným rozhodnutím přerušeny. Stěžovatel byl též vyslechnut a měl možnost soudům sdělit informace o svých poměrech a své představy o výchově dítěte. Na základě těchto poznatků Soud shledal, že národní orgány nepřekročily svůj prostor pro uvážení ve smyslu článku 8 a k jeho porušení tudíž nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy