© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 15. listopadu 2012 ve věci č. 38005/07 – Kissiwa Koffi proti Švýcarsku
Senát druhé sekce Soudu rozhodl pěti hlasy proti dvěma, že časově neomezený zákaz vstupu stěžovatelky na území Švýcarska, kde žijí členové její rodiny, odůvodněný předchozím odsouzením za přepravu drog, nepředstavuje porušení článku 8 Úmluvy.
(i) Okolnosti případu
Paní Kissiwa Koffi z Republiky Pobřeží slonoviny si vzala v roce 1999 státního občana Švýcarské konfederace, pocházejícího původem také z Pobřeží slonoviny. V květnu roku 2001 se přestěhovala do Švýcarska, kde získala povolení k pobytu. Své dříve narozené dítě zanechala v Pobřeží slonoviny v péči svých přátel.
V říjnu 2003 byla zadržena policií na letišti v Curychu po té, co bylo v jejích zavazadlech nalezeno 2,5 kg kokainu. Za přepravu drog byla odsouzena na 33 měsíců odnětí svobody. Po vykonání dvou třetin trestu byla v červenci roku 2005 propuštěna.
V říjnu 2004 byla žádost stěžovatelky o prodloužení povolení k pobytu odmítnuta, a stěžovatelka neuspěla ani s odvoláním. V květnu 2006 se stěžovatelce narodil syn. Stěžovatelka na tuto skutečnost upozornila v kasační stížnosti proti rozhodnutí o neprodloužení povolení k pobytu, kterou však Federální správní soud dne v únoru 2007 odmítl s odůvodněním, že veřejný zájem na opuštění švýcarského území převážil nad jejími soukromými zájmy.
V květnu 2007 nařídil cizinecký úřad stěžovatelce, aby do 15. června 2007 opustila území Švýcarské konfederace, což stěžovatelka nerespektovala, proto byla v září 2007 zadržena, umístěna do vazby, a v listopadu 2007 navrácena do Republiky Pobřeží slonoviny. Na této cestě ji doprovázel i její nezletilý syn. Po krátkém pobytu však onemocněl malárií, a vrátil se se svým otcem do Švýcarska, kde od té doby žije.
V lednu 2008 Federální imigrační úřad s odvoláním na odsouzení stěžovatelky za drogový trestný čin rozhodl o zákazu vstupu stěžovatelky na švýcarské území na dobu neurčitou (rozhodnutí nebylo stěžovatelce oznámeno). V lednu 2009 rozhodl Federální imigrační úřad o zákazu vstupu znovu. Federální správní soud následně odmítl stěžovatelčinu žalobu. Své rozhodnutí opřel zejména o závažnost trestné činnosti, za níž byla stěžovatelka odsouzena, a skutečnost, že mezitím byl za účelem umožnit stěžovatelce udržení kontaktu s rodinou zákaz vstupu na území dočasně pozastaven. Stěžovatelka nicméně z finančních důvodů a pro těžkosti s vyřizováním víz cestu do Švýcarska neabsolvovala.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení čl. 8 Úmluvy
Soud uvedl, že Úmluva obecně nezaručuje právo cizího státního příslušníka vstupovat či pobývat na území daného státu. Avšak obdobně jako ve věci Moustaquim proti Belgii (č. 12313/86, rozsudek ze dne 18. února 1991) Soud konstatoval, že absolutní vyloučení osoby ze země, kde žijí členové její rodiny, může představovat zásah do práva na rodinný a soukromý život ve smyslu článku 8 Úmluvy.
V předmětné věci byla stěžovatelka odloučena od rodiny, čímž utrpěla zásah do rodinného života. K porušení Úmluvy by ovšem mohlo dojít jen v případě, že by zásah do jejího práva na respektování rodinného a soukromého života nenaplňoval požadavky čl. 8 odst. 2 Úmluvy, tedy pokud by nebyl uskutečněn v souladu se zákonem, či by nebyl odůvodněn legitimním cílem nebo by nebyl nezbytný v demokratické společnosti.
Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě nebylo sporu o zákonnosti postupu státu, ani o existenci legitimního cíle, posuzoval Soud především poslední předpoklad, jmenovitě přiměřenost namítaného zásahu.
Kritéria, která mají být vodítkem pro vnitrostátní soudy v obdobných případech, Soud již dříve shrnul ve věci Üner proti Nizozemsku (č. 46410/99, rozsudek velkého senátu ze dne 18. října 2006, § 54-60). Jedná se o následující kritéria:
- povaha a závažnost trestného činu spáchaného stěžovatelem;
- délka jeho pobytu v zemi, z níž má být vyhoštěn;
- doba, která uplynula od spáchání trestného činu, a chování stěžovatele během této doby;
- státní občanství osob, které jsou opatřením dotčeny;
- rodinná situace stěžovatele, zejm. doba trvání manželství, jakož i ostatní okolnosti svědčící o existenci skutečného rodinného života páru;
- otázka, zda partner stěžovatele v okamžik utvoření rodinného pouta věděl o trestné činnosti stěžovatele;
- otázka, zda děti vzešly z manželství a jejich věk;
- závažnost obtíží, kterým by partner stěžovatele čelil v zemi, kam má být stěžovatel vyhoštěn;
- zájem a blaho dětí, zejména s ohledem na obtíže, kterým by čelily v zemi, kam má být stěžovatel vyhoštěn; a
- pevnost rodinných, sociálních a kulturních vazeb s hostitelskou zemí a se zemí, kam má být stěžovatel vyhoštěn.
Vnitrostátní orgány sice mají jistý prostor pro uvážení, aby se vyslovily k otázce nezbytnosti a přiměřenosti zásahu do práv chráněných čl. 8 odst. 1 Úmluvy, úlohou Soudu na druhou stranu je určit, zda sporná opatření skutečně respektují spravedlivou rovnováhu mezi dotčenými zájmy.
V projednávaném případě Soud konstatoval, že přeprava drog je závažným trestným činem, kterého se stěžovatelka navíc dopustila po pouhých dvou letech pobytu ve Švýcarsku. Zákaz vstupu na území byl vysloven na dobu neurčitou, což může opatření činit nepřiměřeným. Stěžovatelka však má možnost žádat o dočasné pozastavení zákazu za účelem návštěvy rodiny, což činí případ odlišný od uvedené věci Üner proti Nizozemsku, kde byla zákazem zcela vyloučena jakákoliv návštěva. Stěžovatelka žádala o dočasné pozastavení zákazu třikrát, přičemž jedné žádosti bylo vyhověno. Namítala sice, že nemohla povolení z finančních důvodů využít, ovšem další žádosti v tomto směru již nepodala. Soud tedy přijetí žádosti o dočasné pozastavení vyložil jako důkaz toho, že vnitrostátní orgány dbaly na zachování respektu k rodinnému životu ve smyslu čl. 8 Úmluvy; možnost zmírnění opatření tak byla reálná, a nezůstávala pouze v rovině teoretické.
Ohledně vazeb stěžovatelky na Švýcarsko Soud shledal, že stěžovatelka v této zemi strávila jen 6 let, z čehož velkou část ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody. Ve Švýcarsku není profesně či společensky integrována, německy nemluví a francouzsky jen s obtížemi. Na druhou stranu v Pobřeží slonoviny strávila většinu svého života a nemůže tak tvrdit, že její společenské vazby k této zemi jsou zpřetrhány natolik, že by již neměla šanci se zde integrovat.
Navíc je relevantní i možnost, že by se její manžel i se synem přestěhoval do Republiky Pobřeží slonoviny. Jejímu manželovi, který již byl se Švýcarskem spjat, a to mimo jiné proto, že zde má děti z předchozího manželství, by případný návrat do země původu činil obtíže. Přesto, kdyby chtěl doprovázet svoji manželku, jeho profesní i sociální integrace v Republice Pobřeží slonoviny by byla možná, zejména proto, že z této země pochází. Syn stěžovatelky, stejně jako její manžel, má švýcarské občanství, ale i on by se díky nízkému věku mohl integrovat v Pobřeží slonoviny, kde ostatně několik měsíců strávil.
Napadený stát z uvedených důvodů podle Soudu nevykročil z prostoru pro uvážení, který mu v projednávané věci příslušel. Článek 8 Úmluvy proto nebyl porušen.
(iii) Oddělená stanoviska
V odděleném stanovisku soudci Raimondi a Pinto de Albuquerque zpochybňují průkaznost skutečné kriminální nebezpečnosti stěžovatelky, mimo jiné proto, že trestní soud neuložil stěžovatelce trest vyhoštění, ač mohl. Možnost navštěvovat syna je navíc teoretická pro nemožnost dopravit se z Pobřeží slonoviny do Švýcarska přímo spolu se striktností úřadů při povolování dočasného pozastavení zákazu vstupu; ze tří žádostí bylo vyhověno stěžovatelce pouze jednou, a to především z důvodu účasti stěžovatelky na soudním jednání. Imigrační úřad navíc může přehodnotit zákaz vstupu na území za deset let od jeho vydání, například z důvodu blízkého vztahu mezi matkou a synem; je přitom otázkou, jak se matce podaří za výše uvedených podmínek blízké pouto udržet a prokázat.
Full & Egal Universal Law Academy