© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 13. října 2016 ve věci č. 2319/14 – Kitanovska Stanojkovic a ostatní proti Bývalé jugoslávské republice Makedonii
Senát první sekce Soudu dospěl k jednomyslnému závěru, že neodůvodněnými průtahy při nástupu do výkonu trestu odnětí svobody pachatele násilné loupeže, jejímž následkem zemřel manžel a otec stěžovatelek, došlo k porušení procesních závazků vyplývajících z práva na život zaručeného článkem 2 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
V roce 2011 došlo v domě stěžovatelek k loupeži, při které první stěžovatelka utrpěla vážná poranění hlavy a její manžel (otec druhé a třetí stěžovatelky) zraněním způsobeným úderem kladiva do oblasti hlavy podlehl. Dva pachatelé byli uznáni vinnými a byl jim uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti a šesti let. Rozsudek byl potvrzen odvolacím i nejvyšším soudem a nabyl právní moci v listopadu 2012. Mladší z pachatelů, sedmnáctiletý F. T., byl soudem vyzván, aby se v určitý den měsíce ledna 2013 přihlásil k nástupu do nápravného zařízení k výkonu uloženého trestu. Po neúspěšné žádosti o odklad výkonu trestu však F. T. ve stanoveném termínu do nápravného zařízení nenastoupil a pobýval přes osmnáct měsíců na svobodě v sousedství stěžovatelek.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 2 Úmluvy
Podle stěžovatelek došlo v důsledku průtahů se zajištěním nástupu pachatele do výkonu trestu odnětí svobody k porušení článku 2 Úmluvy. Přestože se tato osoba již o další útok na stěžovatelky nepokusila, přítomnost pachatele v jejich blízkosti v nich vyvolávala neustálý strach o život.
Úvodem Soud připomněl, že z článku 2 Úmluvy plyne pro státy závazek přijmout takovou právní úpravu, včetně trestněprávní, která je s to zajistit účinnou ochranu práva na život. Legislativní opatření musí být nadto doplněna o mechanismus předcházení, potírání a trestání trestné činnosti (např. Zubkova proti Ukrajině, č. 36660/08, rozsudek ze dne 17. října 2013, § 35; či Kasap a ostatní proti Turecku, č. 8656/10, rozsudek ze dne 14. ledna 2014, § 60). Účelem požadavku na účinné a rychlé vyšetřování je mj. zachování důvěry veřejnosti v to, že vnitrostátní orgány činí vše pro zamezení páchání trestné činnosti, netolerují ji a zajišťují účinné naplnění vnitrostátních ustanovení chránících právo na život (Šilih proti Slovinsku, č. 71463/01, rozsudek velkého senátu ze dne 9. dubna 2009, § 195).
K projednávané věci Soud konstatoval, že vnitrostátní orgány žalovaného státu ve vztahu k trestnímu stíhání i konečnému rozhodnutí ve věci samé splnily své procesní povinnosti vyplývající z článku 2 Úmluvy; věc byla řádně objasněna v přiměřené lhůtě. Požadavek na účinnost vyšetřování vyplývající z článku 2 Úmluvy v sobě nicméně zahrnuje také povinnost států vykonat konečné rozsudky bez zbytečného odkladu. Výkon trestu odnětí svobody uložený v souvislosti s právem na život je nedílnou součástí pozitivních závazků vyplývajících z předmětného ustanovení Úmluvy. Ačkoliv vnitrostátní právní úprava žalovaného státu požadavek urychlenosti výkonu trestu zakotvovala, v projednávané věci pachatel do výkonu trestu nastoupil po více než osmnácti měsících od nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku. Prodlení bylo způsobeno kromě jiného chybějící spoluprací mezi dvěma úseky téhož soudu. Navíc poté, co bylo vydáno nové rozhodnutí o nástupu do výkonu trestu, nebylo po dobu 10 měsíců nijak vymáháno.
Soud dospěl k závěru, že vnitrostátní orgány nevynaložily při zajištění nástupu pachatele do výkonu trestu odnětí svobody dostatečnou péči. Způsobené průtahy byly plně přičitatelné žalovanému státu a neodůvodněné. Skutkové okolnosti projednávané věci vyžadovaly rychlé počínání vnitrostátních orgánů při nástupu pachatele do výkonu trestu, vnitrostátní systém vymáhání pravidel trestního práva se nicméně ve věci stěžovatelek ukázal jako neúčinný. Bez ohledu na skutečnost, že se pachatel po odsouzení vůči stěžovatelkám neprojevoval nepřátelsky, došlo k porušení procesní složky práva na život zakotveného v článku 2 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy