© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 26. listopadu 2013 ve věci č. 37553/05 – Kudrevičius a ostatní proti Litvě
Senát druhé sekce Soudu rozhodl čtyřmi hlasy proti třem, že uložení trestní sankce za účast na nenásilné demonstraci představuje porušení svobody shromažďování zaručené článkem 11 Úmluvy. Každému ze stěžovatelů bylo za nemajetkovou újmu přiznáno spravedlivé zadostiučinění ve výši 2 000 eur.
(i) Okolnosti případu
V květnu roku 2003 udělily litevské orgány povolení konat na vyhrazených místech pokojná shromáždění, jejichž cílem bylo upozornit na problémy v zemědělském sektoru. Demonstrace proběhla pokojně, ale poté, co se její účastníci rozešli, způsobili vážné dopravní komplikace na třech hlavních dálničních tazích. Pětice stěžovatelů, která se demonstrace účastnila, byla trestně stíhána a v září roku 2004 shledána vinnou ze spáchání trestného činu podněcování či účasti na veřejných nepokojích. Každému byl vyměřen šedesátidenní podmíněný trest odnětí svobody s odkladem na jeden rok a bylo jim uloženo, aby se v průběhu tohoto období bez předchozího svolení příslušných orgánů nevzdalovali na více než sedm dní z místa svého pobytu. Jednomu ze stěžovatelů bylo také nařízeno nahradit škodu způsobenou dopravní společnosti. Obdobné jednání jiného zemědělce přitom bylo kvalifikováno jako pouhý přestupek.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 11 Úmluvy
Stěžovatelé namítali, že ačkoliv nebyli účastni žádného násilí, byl jim udělen trest za jednání, které příslušné orgány kvalifikovaly jako vážné narušení veřejného pořádku, přičemž jednomu ze stěžovatelů bylo rovněž přikázáno uhradit škodu. Odsouzení z důvodu účasti na demonstraci tudíž představuje zásah do jejich práva na pokojné shromáždění. Soud shledal, že byť byl tento zásah „na základě zákona“ a sledoval legitimní cíle předcházení nepokojům a ochrany práv a svobod druhých, nebyl přiměřený.
Soud nejprve v návaznosti na svoji předchozí judikaturu uvedl, že jakákoliv demonstrace na veřejném místě nevyhnutelně jistým způsobem narušuje běžný život, včetně dopravy. Je proto důležité, aby veřejné orgány vůči poklidným shromážděním prokázaly určitou míru tolerance, jinak by byla ohrožena samotná podstata svobody shromažďování (viz např. Galstyan proti Arménii, č. 26986/03, rozsudek ze dne 15. listopadu 2007, § 116-117). I když vzal Soud v potaz argument vlády, že dopravní společnosti utrpěly škodu, přihlédl nicméně ke skutečnosti, že se z tohoto důvodu se zemědělci soudila pouze jedna společnost.
Soud především zdůraznil, že demonstrující zemědělci povolili průjezd osobním vozidlům a vozidlům přepravujícím nebezpečné látky a rovněž také vždy deseti automobilům a vozidlům přepravujícím zboží najednou na obou stranách silnice. Nadto mezi zemědělci a vládou probíhala v dobré víře během demonstrací jednání. Stěžovatelé tudíž prokázali, že byli flexibilní a připraveni spolupracovat s dalšími účastníky silničního provozu, přičemž jasně absentoval jakýkoliv prvek násilí. V tomto ohledu Soud považoval za zásadní zmínit, že na rozdíl od situace ve věci Barraco proti Francii (č. 31684/05, rozsudek ze dne 5. března 2009, § 12 a 19) posuzovaly litevské soudy tento případ v kontextu právní úpravy veřejných nepokojů, jenž neumožnil náležitě zvážit přiměřenost omezení shromažďovacího práva, čímž byl jejich rozbor podstatně zúžen.
Dále Soud zohlednil, že jiný zemědělec, jenž ostatní demonstranty podnítil k blokování hlavní silnice a jenž narušil dopravu tím, že ve středu silnice tlačil vozík, byl obviněn pouze ze spáchání přestupku na úseku pravidel silničního provozu. . Soud poukázal na podobnost jednání pětice stěžovatelů a tohoto dalšího zemědělce, a tedy i na podobnost jimi vyvolaného stupně nebezpečí. Tento zemědělec však vyvázl jen s nízkou správní pokutou, zatímco pětice stěžovatelů byla v trestním řízení odsouzena k trestu odnětí svobody.
Soud uzavřel, že s ohledem na výše uvedené nebylo odsouzení stěžovatelů za spáchání trestného činu nezbytným a přiměřeným opatřením za účelem dosažení sledovaných legitimních cílů. Došlo proto k porušení článku 11 Úmluvy.
(iii) Oddělené stanovisko
K rozsudku připojili společné částečně nesouhlasné stanovisko soudci Raimondi, Jočienė a Pinto de Albuquerque. Soudci se zejména neztotožnili se závěrem většiny, že zásah do svobody shromažďování stěžovatelů ve formě jejich trestní odpovědnosti představuje opatření, jež nebylo v dané věci nezbytné a přiměřené. V této souvislosti zároveň kritizovali, že se Soud odchýlil od své dosavadní judikatury v této oblasti (Barraco proti Francii).
Věc byla na žádost vlády postoupena velkému senátu.
Full & Egal Universal Law Academy