© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 11. prosince 2018 ve věci č. 655/16 – Lakatošová a Lakatoš proti Slovensku
Senát třetí sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že v případě vyšetřování střelby policisty na stěžovatele a jejich rodinné příslušníky, osoby romského původu, při níž tři lidé zemřeli, došlo k porušení zákazu diskriminace zaručeného článkem 14 Úmluvy ve spojení s právem na život dle článku 2 Úmluvy, jelikož nebylo řádně vyšetřeno, zda se jednalo o rasově motivovaný čin.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelé jsou manželé romského původu. V červnu 2012 došlo ve městě Hurbanovo, kde žila asi tisícovka obyvatel romského původu, ke střelbě. Městský policista, který nebyl ve službě, bez varování zastřelil na dvoře rodinného domu stěžovatelů nelegálně drženou zbraní tři členy rodiny stěžovatelů a stěžovatele vážně zranil. V úvodu vyšetřování policista uvedl, že přijel k domu s cílem „vyřešit všechno, včetně Romů“ a že si vybral dům stěžovatelů, jelikož na dvoře bylo více Romů. Jeden ze svědků vypověděl, že několik dní před střelbou měl policista konflikt s jednou ze zastřelených osob, kterou přistihl při krádeži. Dle znalců se v policistovi dlouhodobě hromadilo emoční napětí způsobené frustrací z nemožnosti vyřešit pořádek ve městě ve vztahu k romské menšině a střílel ve stavu zmenšené příčetnosti. Znalci nepotvrdili jednoznačnou rasovou pohnutku.
Policista byl v prosinci 2012 obžalován z trestného činu vraždy a nedovoleného ozbrojování. Jediným přitěžujícím faktorem bylo, že střelba zasáhla pět osob. V březnu 2013 se konalo hlavní líčení, na kterém se advokát stěžovatelů pokusil dotázat svědků na možnou rasovou pohnutku činu, což mu nebylo umožněno s ohledem na postavení stěžovatelů jako poškozených, kteří mohli v trestním řízení uplatnit pouze nárok na náhradu škody. V březnu 2013 soud vydal zjednodušený rozsudek, který neobsahoval odůvodnění, jelikož se policista i státní zástupce vzdali práva na odvolání. Policista byl odsouzen pro trestné činy uvedené v obžalobě k trestu odnětí svobody v trvání devíti let. Trest byl snížen z důvodu jeho zmenšené příčetnosti. Odvolání stěžovatelů ohledně neodůvodnění rozsudku a chybějící rasové pohnutky bylo zamítnuto s tím, že se mohou odvolat pouze proti výroku o náhradě škody. Jejich ústavní stížnost byla odmítnuta.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 14 ve spojení s článkem 2 Úmluvy
Stěžovatelé s poukazem na článek 14 ve spojení s článkem 2 Úmluvy namítali, že státní orgány nevedly účinné vyšetřování možné rasové pohnutky trestného činu, který byl spáchan vůči nim a členům jejich rodiny.
a)Obecné zásady plynoucí z judikatury Soudu
Dle Soudu závazek chránit právo na život podle článku 2 Úmluvy vyžaduje, aby existovala určitá forma účinného úředního vyšetřování, jestliže jednotlivci byli usmrceni v důsledku použití síly (Nachova a ostatní proti Bulharsku, č. 43577/98 a 43579/98, rozsudek velkého senátu ze dne 6. července 2005, § 110). Účinné vyšetřování musí být způsobilé vést ke zjištění skutkových okolností a identifikaci a potrestání odpovědných osob (Paul a Audrey Edwards proti Spojenému království, č. 46477/99, rozsudek ze dne 14. března 2002, § 71). Povinnost vést účinné vyšetřování se týká použitých prostředků, a nikoli určitého výsledku. Nejbližší příbuzní oběti musí mít možnost se účastnit vyšetřování do té míry, aby mohli chránit své oprávněné zájmy (Mižigárová proti Slovensku, č. 74832/01, rozsudek ze dne 14. prosince 2010, § 93 a 95).
Soud připouští, že je v praxi mnohdy velmi obtížné prokázat rasovou pohnutku. Státní orgány mají nicméně učinit všechny kroky za účelem vyšetření možné rasové pohnutky násilného skutku, které jsou za daných okolností přiměřené, zejména shromáždit důkazy, využít všechny praktické možnosti za účelem zjištění pravdy a vydat odůvodněné a nestranné rozhodnutí, bez opomenutí skutečností, které mohou svědčit o rasově motivovaném násilí (Bekos a Koutropoulos proti Řecku, č. 15250/02, rozsudek ze dne 13. prosince 2005, § 69).
b)Použití obecných zásad na projednávanou věc
Soud předně uvedl, že příslušná ustanovení trestního zákoníku umožňovala uložit za plánované úmyslné usmrcení osob z důvodu jejich příslušnosti k určité skupině trest odnětí svobody až na 25 let nebo trest doživotí. Právní řád tedy v zásadě disponoval právním mechanismem na zabezpečení přijatelné úrovně ochrany obětí rasově motivovaného trestného činu vraždy. Zbývalo posoudit, zda byl v projednávané věci způsob použití trestněprávních mechanismů přiměřený (Škorjanec proti Chorvatsku, č. 25536/14, rozsudek ze dne 28. března 2017, § 62).
Soud uvedl, že bezprostředně po střelbě započalo vyšetřování, v jehož průběhu policista vypověděl, že přijel k domu rodiny stěžovatelů s cílem „vyřídit si to s Romy“. Rovněž vypověděl, že uvažoval nad radikálním řešením, že hledal dvůr s větším počtem Romů a že znal některé členy rodiny stěžovatelů. Jeden ze svědků popsal konflikt policisty s romskými dětmi, který střelbě předcházel. Znalci nepotvrdili rasovou pohnutku, nicméně jako důvod jednání uvedli pokračující frustraci z výkonu práce policisty, kterému se nedařilo vyřešit problémy veřejného pořádku ve městě způsobené Romy. Podle názoru znalců policista věřil, že může vyřešit „romskou otázku“.
Dle judikatury Soudu je konkrétní informace napovídající o rasové pohnutce postačující k zahájení vyšetřování možné příčinné souvislosti mezi údajným rasistickým postojem a úmrtím. Takovou informací mohou být zjištěné rasistické nadávky (Škorjanec proti Chorvatsku, cit. výše, § 65), příslušnost útočníků ke skupině, jež je svou podstatou ovládána extremistickou či rasistickou ideologií (Abdu proti Bulharsku, č. 26827/08, rozsudek ze dne 11. března 2014, § 49), ale také situace tvrzené rasové pohnutky násilného jednání tam, kde jiná pohnutka nebyla prokázána (Fedorchenko a Lozenko proti Ukrajině, č. 387/03, rozsudek ze dne 20. září 2012, § 67), nebo situace, v nichž byla spletitost skutkových okolností nahlížena ve světle obecně známých a doložených předsudků a nepřátelství vůči Romům (Ciorcan a ostatní proti Rumunsku, č. 29414/09 a další, rozsudek ze dne 17. ledna 2017, § 163).
V projednávané věci měli vyšetřovatelé a státní zástupci k dispozici hodnověrnou informaci zakládající potřebu vyšetřit možnou rasovou pohnutku. Vyšetřovatelé sice vyslechli policistu a svědky ohledně možného rasistického pozadí jeho útoku, již však důkladně nezkoumali, že policista krátce před střelbou použil násilí vůči romským dětem, ačkoli znalci naznačovali možné spojení mezi touto událostí a střelbou. Soud zopakoval, že vyjde-li při vyšetřování najevo jakýkoli důkaz o rasovém předsudku pachatele, musí být ověřen, a pokud se potvrdí, je nutné přezkoumat všechny okolnosti s cílem odhalit jakékoli možné rasové pohnutky činu (Balázs proti Maďarsku, č. 15529/12, rozsudek ze dne 20. října 2015, § 61). Vnitrostátní orgány v projednávané věci však neuskutečnily žádné procesní kroky za účelem potvrzení či vyvrácení důkazů, v obžalobě byla uvedena pouze přitěžující okolnost spočívající ve spáchání útoku proti více osobám.
V řízení před soudem advokát stěžovatelů otevřel otázku možné rasové pohnutky, avšak nebylo mu dovoleno klást v tomto směru otázky. Znalec uvedl, že rasismus nepatří do předmětu zkoumání psychiatrické expertízy, nicméně návrh advokáta na vypracování dalšího znaleckého posudku byl zamítnut. Zjednodušený rozsudek obsahoval pouze krátký popis skutku a uložený trest, otázku pohnutky neřešil. Stěžovatelé v postavení poškozených mohli klást pouze otázky ohledně náhrady škody a nemohli ovlivnit vydání zjednodušeného rozsudku ani se odvolat do výroku o vině a trestu.
Role státního zástupce, který dozoruje vyšetřování, tak byla zásadní, nicméně státní zástupce nedal v průběhu vyšetřování pokyn k vyšetření možného rasového podtextu, ačkoli již první výpověď policisty obsahovala zjevnou rasovou pohnutku. Rasová pohnutka nebyla zmíněna ani v obžalobě, byť byl zřejmý z důkazů shromážděných v průběhu vyšetřování. Státní zástupce se nadto vzdal práva na odvolání.
Soud připomněl, že s ohledem na jeho subsidiární úlohu není jeho úkolem rozhodnout o správném použití vnitrostátního práva či o vině obžalovaného, případně nahradit hodnocení skutkových okolností věci provedené vnitrostátními orgány vlastním úsudkem. Musí však ověřit, zda příslušné orgány podrobily věc náležitému přezkumu, který vyžadují procesní závazky vyplývající z článků 2 a 14 Úmluvy (Škorjanec proti Chorvatsku, cit. výše, § 69). V projednávané věci vnitrostátní orgány nepřezkoumaly možnou rasovou pohnutku navzdory silným náznakům toho, že mohla být přítomna, a především nijak neodůvodnily, zda střelba byla motivována rasovou nenávistí. Nesplnily tak povinnost vést důkladné vyšetřování za účelem odsouzení rasismu ve společnosti s cílem zachovat důvěru menšin ve schopnost státních orgánů chránit je před hrozbou rasového násilí (Koky a ostatní proti Slovensku, č. 13624/03, rozsudek ze dne 12. června 2012, § 239). Došlo proto k porušení článku 14 ve spojení s článkem 2 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy