© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 17. dubna 2018 ve věci č. 6878/14 – Lazoriva proti Ukrajině
Senát čtvrté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že nezohledněním zájmu tety dítěte stát se jeho poručnicí při rozhodování o osvojení došlo k porušení jejího práva na respektování soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelka se narodila na Ukrajině a posléze se odstěhovala do Ruska. V roce 1993 sestra stěžovatelky porodila dceru. Dívka bydlela od roku 2007 u stěžovatelky, která se stala její poručnicí. V roce 2009 ruský soud zbavil rodiče dívky rodičovské odpovědnosti. V roce 2007 sestra stěžovatelky porodila na Ukrajině syna, nevlastního bratra dívky. V červenci 2012 ukrajinský soud zbavil sestru stěžovatelky rodičovské odpovědnosti k synovi, který byl následně volný k osvojení. V srpnu a září téhož roku se stěžovatelka, která žila v ruském městě vzdáleném 12 000 km od místa pobytu chlapce, opakovaně obracela na ukrajinské orgány sociálně právní ochrany dětí („OSPOD“) s tím, že je připravena stát se poručnicí svého synovce a shromažďuje potřebnou dokumentaci za účelem podání formální žádosti. Současně ruský OSPOD informoval ukrajinské orgány o záměru stěžovatelky a potvrdil, že řádně plní své zákonné povinnosti vůči nevlastní sestře chlapce. V polovině září 2012 ukrajinský OSPOD stěžovatelku informoval, že jistý manželský pár předložil všechny dokumenty potřebné k osvojení a bylo mu umožněno dítě vídat. Stěžovatelce bylo doporučeno, aby co nejdříve předložila žádost o poručenství k ukrajinským soudům. Začátkem října 2012 ukrajinský soud svolil k osvojení dítěte manželským párem. O několik dní později ruský OSPOD prohlásil, že stěžovatelka je vhodnou osobou stát se poručnicí dítěte. Koncem října 2012 stěžovatelka přijela na Ukrajinu za účelem podání žádosti o poručenství synovce, avšak bylo jí sděleno, že to není možné, jelikož dítě bylo před jejím příjezdem osvojeno. Odvolání stěžovatelky bylo zamítnuto.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatelka namítala, že osvojením jejího synovce došlo k zásahu do práva na respektování rodinného života, neboť jí bylo zcela znemožněno stát se poručnicí dítěte. Tento zásah byl nezákonný, nepřiměřený a svévolný a nebyl v souladu s nejlepším zájmem dítěte, jelikož osvojení zcela zpřetrhalo jeho vazby s biologickou rodinou.
a)Obecné zásady
Soud v prvé řadě poukázal na svoji ustálenou judikaturu, dle které je existence rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy otázkou faktickou, která závisí na tom, zda v praxi skutečně existují mezi dotyčnými jedinci blízké osobní vazby (K. a T. proti Finsku, č. 25702/94, rozsudek velkého senátu ze dne 12. července 2001, § 150). Blízké vztahy, které nelze považovat za rodinný život, obvykle spadají do oblasti soukromého života (Znamenskaya proti Rusku, č. 77785/01, rozsudek ze dne 2. června 2005, § 27). V každém případě je cílem článku 8 Úmluvy chránit jednotlivce před svévolnými zásahy státních orgánů. V případě pozitivních i negativních závazků státu je třeba nastolit spravedlivou rovnováhu mezi zájmy jednotlivce a společnosti, přičemž stát požívá určitého prostoru pro uvážení (A, B a C proti Irsku, č. 25579/05, rozsudek velkého senátu ze dne 16. prosince 2010, § 247). Osobám, do jejichž práv na poli článku 8 Úmluvy je zasahováno, musí být dostatečným způsobem umožněno se řízení účastnit a chránit své oprávněné zájmy (Elsholz proti Německu, č. 25735/94, rozsudek velkého senátu ze dne 13. července 2000, § 52).
b)Použití obecných zásad na daný případ
Dle Soudu bylo třeba zodpovědět tři základní právní otázky: (i) zda lze případ podřadit pod oblast rodinného nebo soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy, (ii) zda došlo k zásahu do práva stěžovatelky na respektování jejího rodinného nebo soukromého života a (iii) zda nezohlednění úmyslu stěžovatelky stát se poručnicí dítěte a opomenutí zapojit stěžovatelku do rozhodovacího procesu o osvojení dítěte zakládalo porušení článku 8 Úmluvy.
K otázce existence rodinného života Soud uvedl, že stěžovatelka se synovcem nežila a během pěti let ho podle všeho navštívila pouze jednou. Jejich vztah tudíž nelze označit za „rodinný život“. Pokud jde o úmysl stěžovatelky založit rodinný život se synovcem tím, že by se stala jeho poručnicí, Soud připomněl, že z článku 8 Úmluvy nevyplývá právo založit rodinu. Soud byl nicméně toho názoru, že zájem stěžovatelky na zachování a rozvoj vztahu se synovcem spadá do oblasti „soukromého života“, který je svým rozsahem širší a zahrnuje mj. i právo zakládat a rozvíjet vztahy s jinými jedinci (E. B. proti Francii, č. 43546/02, rozsudek velkého senátu ze dne 22. ledna 2008, § 43). Pro dotčený zájem existoval věcný a právní základ, neboť dítě bylo příbuzné se stěžovatelkou, došlo mezi nimi ke kontaktu, byť nepravidelnému, a její záměr stát se poručnicí dítěte byl ve světle jejích snah opravdový. Nadto nelze pominout, že se dříve stala poručnicí nevlastní sestry dítěte. Současně vnitrostátní právo dávalo při absenci péče o dítě ze strany rodičů přednost příbuzným.
K druhé otázce Soud uvedl, že osvojení dítěte představovalo zásah do soukromého života stěžovatelky, jelikož zcela přerušilo vztah mezi nimi a současně znemožnilo, aby se stěžovatelka mohla stát poručnicí dítěte.
Při posuzování otázky, zda byl zásah v daném případě v souladu s požadavky článku 8 Úmluvy, si Soud všiml pochybení v rozhodovacím procesu ze strany ukrajinských orgánů, které rozhodovaly o osvojení dítěte, přestože si byly vědomy úmyslu stěžovatelky stát se jeho poručnicí. Jejímu úmyslu přesto nepřiznaly žádnou váhu. Soudy neozřejmily, proč osvojení lépe naplňovalo zájmy dítěte oproti poručenství, o které usilovala jeho teta, přičemž se jednalo o základní otázku k posouzení nejlepšího zájmu dítěte v řízení o osvojení. Neochota příslušných orgánů řešit otázku poručenství by se dala vysvětlit tím, že oficiální žádost nebyla do doby rozhodnutí o osvojení podána, nicméně stěžovatelka jednala zcela v souladu s radou OSPOD, aby žádost o poručenství podala. Ve světle těchto skutečností Soud dospěl k závěru, že zásah do soukromého života stěžovatelky nebyl v souladu s procesními požadavky obsaženými v článku 8 Úmluvy. K porušení uvedeného článku proto došlo.
III.Oddělená stanoviska
Soudce De Gaetano ve svém souhlasném stanovisku uvedl, že procesní pochybení soudů spočívající v nezohlednění zájmu stěžovatelky o poručenství dítěte zakládalo porušení článku 8 Úmluvy, avšak osvojení bylo v nejlepším zájmu dítěte.
Soudkyně Yudkivska souhlasila s tím, že článek 8 Úmluvy byl porušen z důvodu nenaplnění požadavků procesní spravedlnosti. Soudy jednaly v nejlepším zájmu dítěte a v souladu s právní úpravou, nicméně k těmto podstatným aspektům se v odůvodnění svých rozhodnutí nijak nevyjádřily. Pokud jde o nejlepší zájem dítěte, poručenství by dítěti umožnilo kontakt s biologickou rodinou, avšak bez možnosti stát se plnohodnotným členem rodiny. Stěžovatelka nepožádala o osvojení dítěte, přičemž osvojení má v případě dítěte, o které nepečují rodiče, vždy přednost před jinými způsoby ochrany dítěte, jelikož jedině osvojením dítě přestává být sirotkem a získá plná práva na úrovni biologické výchovy a trvalou rodinu. Dítě bylo nadto ukrajinským státním občanem. Ukrajinský rodinný zákon neobsahuje ustanovení o poručenství cizinců (stěžovatelka je ruskou státní občankou). Podle § 33 (Minské) Úmluvy o právní pomoci a právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech z roku 1993 by se ruský občan podle všeho mohl stát poručníkem ukrajinského občana jen za podmínky, že by pobýval na Ukrajině. Sledovaným účelem je přitom dohled nad výchovou dítěte. Nezdá se, že by se stěžovatelka chystala přestěhovat na Ukrajinu, byť měla dobrý úmysl vychovávat svou neteř a synovce pohromadě. Vnitrostátní orgány jednoznačně pochybily, když ji neseznámily s omezeními plynoucími z platné právní úpravy, poskytly jí zavádějící radu co do vhodného procesního postupu a navíc se v rozhodnutí o osvojení k její faktické a právní situaci nijak nevyjádřily.
Full & Egal Universal Law Academy