© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 27. října 2016 ve věcech č. 4696/11 a 4703/11 – Les Authentiks a Supras Auteuil 91 proti Francii
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že rozpuštěním dvou sdružení fotbalových fanoušků nedošlo k porušení svobody sdružování zaručené článkem 11 Úmluvy.
I. Skutkové okolnosti
Obě stěžovatelská sdružení byla registrovanými sdruženími fanoušků fotbalového klubu Paris Saint-Germain. Jejich někteří členové se v rámci příslušné fotbalové sezony účastnili řady násilných střetů, z nichž v jednom případě, v únoru 2010, přišel jeden člověk o život.
V dubnu 2010 předseda vlády obě stěžovatelská sdružení, jakož i další tři další sdružení fanoušků rozpustil. Obě stěžovatelská sdružení se následně obrátila na nejvyšší správní soud s návrhem na zrušení předmětných rozhodnutí. V červenci 2010 byly nicméně oba návrhy zamítnuty.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 11 Úmluvy
Podle stěžovatelských sdružení došlo jejich rozpuštěním k porušení svobody sdružování zaručené článkem 11 Úmluvy.
Soud nejprve připomněl důležitost, kterou představuje svoboda sdružování pro pluralismus a demokracii, a zdůraznil, že jakýkoliv zásah do této svobody musí odpovídat „naléhavé společenské potřebě“ (Gorzelik a ostatní proti Polsku, č. 44158/98, rozsudek velkého senátu ze dne 17. února 2004, § 88–96). Úlohou Soudu je ověřit nejen to, zda byla rozhodnutí státních orgánů vydána v dobré víře a rozumně, ale také to, zda byl zásah do svobody sdružování přiměřený sledovanému cíli a zda byla příslušná rozhodnutí náležitě a dostatečně odůvodněna. Jak Soud již zdůraznil dříve, na poli článku 11 Úmluvy je třeba činit rozdíl mezi politickými stranami, které jsou pro demokracii naprosto klíčové a jejichž rozpuštění je přípustné pouze v případě útoku na demokratickou společnost, a ostatními sdruženími, jejichž rozpuštění mohou odůvodnit – jakkoli je třeba postupovat vždy velmi citlivě – i méně závažné důvody (Vona proti Maďarsku, č. 35943/10, rozsudek ze dne 9. července 2013, § 57 a 58).
Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že došlo k zásahu do svobody sdružování a že měl tento zásah zákonný základ. Zásah podle Soudu sledoval legitimní cíl podle čl. 11 odst. 2 Úmluvy spočívající v ochraně pořádku a předcházení zločinnosti. V rámci posouzení, zda byl zásah také nezbytný v demokratické společnosti, tj. zda byl přiměřený sledovanému cíli, Soud odkázal předně na odůvodnění rozhodnutí nejvyššího správního soudu, podle něhož bylo prokázáno, že v rámci jednoho střetu došlo k útokům na pořádkové síly a vysokému stupni násilí, které vedlo až ke smrti jednoho z účastníků. Násilí aktivně páchalo i několik fanoušků, kteří se střetu účastnili jakožto členové stěžovatelských sdružení. Ti následně čelili správnímu i trestnímu řízení. Soud připustil, že úplné rozpuštění sdružení představuje obzvláště přísné opatření (Association Rhina a ostatní proti Švýcarsku, č. 48848/07, rozsudek ze dne 11. října 2011, § 68) a že ani stěžovatelským sdružením jako právnickým osobám ani jejích leaderům nebyl přímo připisován žádný násilný akt. Poznamenal dále, že stěžovatelská sdružení nebyla zřízena za nezákonným účelem. Podle Soudu však vnitrostátní orgány zvolily cestu boje proti násilí na stadionech prostřednictvím kolektivního opatření spočívajícího v rozpuštění sdružení fanoušků, čímž reagovaly na předchozí incidenty extrémního násilí a útoků na fyzickou integritu osob. Vedle toho, že podle judikatury Soudu lze zásahy do svobody sdružování v případech, kdy se účastníci shromáždění uchylují k násilnému jednání, považovat za odůvodněné (Giuliani a Gaggio proti Itálii, č. 23458/02, rozsudek velkého senátu ze dne 24. března 2011, § 251), Soud i v projednávané věci připustil, že s ohledem na velmi závažné okolnosti incidentu spočívající v ohrožení průběhu dalších fotbalových zápasů klubu Paris Saint-Germain mohly mít státní orgány za to, že existuje „naléhavá společenská potřeba“ přijmout příslušná přísná opatření za účelem předcházení rizikům v oblasti veřejného pořádku do budoucna a „přerušení spirály násilí“ (mutatis mutandis, Association nouvelle les Boulogne Boys, č. 6468/09, rozhodnutí ze dne 22. února 2011). Jakkoli mohlo být teoreticky přistoupeno k mírnějšímu opatření spočívajícímu v pozastavení činnosti sdružení, Soud připomněl, že již dříve se jiná méně přísná opatření spočívající v zákazu vstupu na stadion neosvědčila. S ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména závažnost předmětného násilného střetu, na prostor pro uvážení, kterým státy na poli článku 11 Úmluvy disponují v případech podněcování k násilnému jednání vůči jednotlivcům, představitelům státu nebo skupině obyvatel (Schwabe a M. G. proti Německu, č. 8080/08 a 8577/08, rozsudek ze dne 1. prosince 2011, § 113), a na menší míru ochrany svobody sdružování, kterou oproti politickým stranám požívají sdružení, jejichž účelem je podpora fotbalových klubů, proto k porušení článku 11 Úmluvy nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy