© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 23. října 2018 ve věci č. 7841/14 – Levakovic proti Dánsku
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že vyhoštěním dlouhodobě usazeného migranta – bezdětného občana Evropské unie, který na území Dánska pobýval od svých devíti měsíců – z důvodu opakovaného páchání závažné trestné činnosti, nedošlo k porušení jeho práva na respektování soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel, státní občan Chorvatska, se narodil v roce 1987 v Nizozemsku. Ve svých devíti měsících se přestěhoval společně se svými rodiči a třemi bratry do Dánska. Ještě před dosažením zletilosti byl čtyřikrát odsouzen mj. pro ozbrojenou loupež nebo neoprávněné držení zbraně. Po dosažení plnoletosti pokračoval v páchání trestné činnosti, kdy byl mezi lety 2006 a 2012 pětkrát odsouzen. Nakonec byl v prosinci 2012 uznán vinným ze spáchání dvou ozbrojených loupeží a ve svých 25 letech byl odsouzen k pětiletému trestu odnětí svobody a byl mu uložen trest vyhoštění s trvalým zákazem návratu.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že jeho vyhoštěním do Chorvatska došlo k porušení jeho práva na respektování soukromého a rodinného života chráněného článkem 8 Úmluvy, neboť vnitrostátní soudy nevzaly v potaz všechny relevantní skutečnosti. Zejména neměly dostatečně zohlednit absenci jakýchkoli vazeb na jeho zemi původu, když prakticky celý život strávil v Dánsku, kde žila jeho rodina a přítelkyně.
a) Obecné zásady
Soud na úvod zopakoval, že smluvní strany mají právo kontrolovat vstup a pobyt cizinců na jejich území. Zdůraznil, že Úmluva nezaručuje cizinci právo usadit se v určité zemi, a stát proto za účelem udržení veřejného pořádku může vyhostit cizince odsouzeného za spáchání trestného činu. Pokud tím však může zasáhnout do práv chráněných článkem 8 Úmluvy, musí být tento zásah v souladu se zákonem, sledovat legitimní cíl a být nezbytný v demokratické společnosti, tedy přiměřený sledovanému legitimnímu cíli (Dalia proti Francii, č. 26102/95, rozsudek ze dne 19. února 1998, § 52). Uvedl, že vazby mezi usazenými migranty a komunitou, ve které žijí, jsou součástí soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy, kdy jen ve velmi výjimečných případech by vyhoštění takového migranta nepředstavovalo zásah do jeho práva na respektování soukromého života dle článku 8 Úmluvy (Miah proti Spojenému království, č. 53080/07, rozhodnutí ze dne 27. dubna 2010, § 17). Soud také upozornil, že mezi rodiči a jejich dospělými dětmi nebo mezi dospělými sourozenci není rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy, pokud na sobě nejsou dále závislí (Slivenko proti Lotyšsku, č. 48321/99, rozsudek velkého senátu ze dne 9. října 2003, § 113). Ve své předešlé judikatuře (Üner proti Nizozemsku, č. 46410/99, rozsudek velkého senátu ze dne 5. července 2005, § 57–58; a Maslov proti Rakousku, č. 1638/03, rozsudek velkého senátu ze dne 23. června 2008, § 68–76) Soud stanovil kritéria pro posouzení, zda je vyhoštění jedince nezbytné v demokratické společnosti a přiměřené sledovanému legitimnímu cíli podle článku 8 Úmluvy. V projednávané věci, kdy stěžovatel doposud nezaložil vlastní rodinu, jsou relevantní následující kritéria: (i) povaha a závažnost trestného činu spáchaného stěžovatelem; (ii) délka pobytu v zemi, z níž má být vyhoštěn; (iii) doba od spáchání trestného činu a chování stěžovatele během ní; a (iv) pevnost rodinných, sociálních a kulturních vazeb s hostitelskou zemí a zemí, kam má být stěžovatel vyhoštěn (Maslov proti Rakousku, cit. výše, § 71). K tomu Soud dodal, že v případě dlouhodobě usazených migrantů, kteří strávili celý život nebo většinu svého mládí v hostitelské zemi, je přitom zapotřebí „velmi vážných důvodů“ pro odůvodnění jejich vyhoštění (Maslov proti Rakousku, cit. výše, § 75). Rolí Soudu je posoudit, zda smluvní strana dodržela spravedlivou rovnováhu při vyvažování mezi zájmy jednotlivce chráněnými Úmluvou a zájmy společnosti jako celku.
b) Použití obecných zásad na okolnosti projednávané věci
Při uplatnění uvedených zásad na projednávanou věc Soud konstatoval, že k zásahu do stěžovatelova práva na respektování soukromého života podle článku 8 Úmluvy došlo v souladu se zákonem a že dané opatření sledovalo legitimní cíl předcházení nepokojům a zločinnosti. K přiměřenosti zásahu Soud poznamenal, že vnitrostátní soudy vzaly v potaz všechny relevantní okolnosti případu a ve světle Soudem stanovených kritérií důsledně poměřily váhu vzájemně si konkurujících zájmů. Při posouzení, zda vnitrostátní orgány uvedly relevantní a dostatečné důvody pro vyhoštění stěžovatele, Soud poznamenal, že stěžovatel byl ve své dospělosti již dvakrát odsouzen za loupež, která je svou povahou velmi závažným trestným činem, a byl rovněž odsouzen za jiné majetkové trestné činy. Vzhledem k povaze a závažnosti této trestné činnosti tak dle názoru Soudu mohly mít vnitrostátní orgány za to, že byly dány „velmi vážné důvody” odůvodňující stěžovatelovo vyhoštění za předpokladu, že nebudou dány jiné skutečnosti hovořící pro opačný závěr. V této souvislosti za důležité označil, že vyhoštění nepředstavovalo zásah do rodinného života stěžovatele, který je dospělou osobou a netvrdil, že by byl zvláště závislý na rodičích nebo sourozencích. Došlo tak pouze k zásahu do jeho soukromí. Jelikož stěžovatel byl bezdětný, nebylo rovněž nutné zohlednit nejlepší zájmy dětí. Soud v neposlední řadě přisvědčil závěru vnitrostátních soudů, že vzhledem k tomu, že stěžovatel žil život plný trestné činnosti a soustavně vykazoval nedostatek vůle řídit se dánským právem, je možné považovat jeho sociální začlenění do dánské společnosti za velmi nízké. Zároveň upozornil, že na rozdíl od situace ve věci Maslov (cit. výše) bylo rozhodnutí vnitrostátních orgánů založeno na trestné činnosti, kterou stěžovatel spáchal až ve své zletilosti. Ve světle výše uvedeného Soud shledal, že rozhodnutí o vyhoštění nebylo v případě stěžovatele nepřiměřeným opatřením. V tomto ohledu zdůraznil, že pakliže vnitrostátní orgány vyvážily dotčené zájmy v souladu s kritérii stanovenými Soudem, bylo by potřeba silných důvodů, aby Soud nahradil jejich závěry (Ndidi proti Spojenému království, č. 41215/14, rozsudek ze dne 14. září 2017, § 76). K porušení článku 8 Úmluvy proto nedošlo.
III.Oddělené stanovisko
Soudce Bianku a soudce Lemmens ve společném souhlasném stanovisku upozornili, že se vnitrostátní soudy ani Soud podrobně nezabývaly absencí vazeb stěžovatele na jeho zemi původu, do které byl vyhoštěn. Ani při zohlednění této skutečnosti však disentující soudci nedospěli k závěru o porušení článku 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy