© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 29. dubna 2014 ve věci č. 52019/07 – L. H. proti Lotyšsku
Senát čtvrté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že zpracováváním údajů o zdravotním stavu stěžovatelky v rámci šetření inspektorátu pro kontrolu kvality zdravotních služeb bylo porušeno právo stěžovatelky na respektování soukromého života chráněné článkem 8 Úmluvy, a to kvůli nedostatkům právní úpravy, o níž se tento zásah opíral. Soud přiznal stěžovatelce náhradu nemajetkové újmy ve výši 11 000 eur.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelka v roce 1997 rodila v nemocnici v Cēsis. Porod byl s ohledem na zdravotní komplikace stěžovatelky prováděn císařským řezem. V průběhu porodu chirurg provedl sterilizaci stěžovatelky, a to bez jejího souhlasu. Po neúspěšném pokusu uzavřít s nemocnicí mimosoudní vyrovnání se stěžovatelka v roce 2005 obrátila na soud a požadovala za protiprávně provedenou sterilizaci odškodnění. Její žalobě soud vyhověl v plném rozsahu a přiznal jí odškodnění ve výši 10 000 lotyšských latů.
Před vynesením rozsudku se ředitel nemocnice obrátil na inspektorát pro kontrolu kvality zdravotních služeb a posuzování způsobilosti k výkonu práce, aby „posoudil, zda zdravotní péče poskytnutá stěžovatelce v souvislosti s porodem dítěte byla v souladu s právní úpravou účinnou v roce 1997“. Ve svém šetření se inspektorát zaměřil na gynekologicko-porodnickou péči poskytnutou stěžovatelce v období let 1996 až 2003, přičemž shromáždil zdravotnickou dokumentaci stěžovatelky za dané období ze tří různých nemocnic. Inspektorát následně dospěl k závěru, že postup zdravotnického zřízení byl v souladu se zákonem.
Stěžovatelka se pokusila zpochybnit zákonnost postupu inspektorátu žalobou ve správním soudnictví, vnitrostátní soudy nicméně dospěly k závěru, že inspektorát měl zákonnou pravomoc provést šetření a zpracovávat údaje o zdravotním stavu stěžovatelky.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
V řízení před Soudem stěžovatelka namítala porušení článku 8 Úmluvy, neboť vnitrostátní právní úprava inspektorát neopravňovala ke shromažďování údajů o jejím zdravotním stavu bez jejího předchozího souhlasu. Podle názoru stěžovatelky nebyla účelem sporného šetření ochrana veřejného zdraví nebo ochrana práv a svobod jiných, ale poskytnout nemocnici v Cēsis pomoc s obstaráním důkazních prostředků využitelných v probíhajícím občanskoprávním sporu, který s nemocnicí vedla. I pokud by byl sledován deklarovaný účel, mohlo být podle stěžovatelky stejného cíle dosaženo mírnějšími prostředky, např. zpracovávání anonymizovaných údajů o zdravotním stavu.
Soud připomněl, že ochrana osobních údajů, a tím spíše údajů o zdravotním stavu, má pro užívání práva na respektování soukromého života zcela základní význam. Zachování důvěrnosti informací o zdravotním stavu je důležitou zásadou právních úprav všech smluvních států Úmluvy. Stejně zásadní jako zachování soukromí pacienta je i zajištění důvěry ve zdravotnické pracovníky a zdravotnické služby obecně (Z. proti Finsku, č. 22009/93, rozsudek ze dne 25. února 1997, § 95).
Zpracováváním údajů o zdravotním stavu stěžovatelky došlo k zásahu do jejího práva na respektování soukromého života. Soud se dále zabýval existencí právního základu pro tento zásah, zejména otázkou předvídatelnosti práva a přítomností dostatečných záruk proti svévoli (S. a Marper proti Spojenému království, č. 30562/04 a 30566/04, rozsudek velkého senátu ze dne 4. prosince 2008, § 9596). Soud v této souvislosti dospěl k závěru, že příslušné právní předpisy vymezovaly působnost inspektorátu velmi obecně. Podle názoru Soudu právní předpisy neumožňovaly nemocnici žádat po inspektorátu nezávislý znalecký posudek pro účely probíhajícího soudního řízení. Vnitrostátní právní úprava navíc neomezovala rozsah osobních údajů zpracovávaných inspektorátem. V projednávané věci přitom inspektorát shromáždil údaje o zdravotním stavu stěžovatelky za období sedmi let, počínající jeden rok před provedením sterilizace a končící šest let poté. Informace o zdravotním stavu stěžovatelky byly vyžádány od tří různých nemocnic. Inspektorát přitom nijak předem neposuzoval, zda požadované informace budou pro jeho šetření důležitá či alespoň relevantní. Významem a přiměřeností důvodů pro shromažďování osobních údajů stěžovatelky, které se přímo nevztahovaly k zákroku provedenému v nemocnici v Cēsis, se následně nezabývaly ani soudy.
Soud se rovněž pozastavil nad značnou prodlevou mezi provedeným zákrokem a šetřením inspektorátu a vyslovil pochyby o tom, že shromažďování osobních údajů bylo „nezbytné pro účely poskytování lékařské péče, zajištění nebo správy služeb v oblasti zdravotní péče“, jak předpokládalo příslušné zákonné ustanovení.
Soud tudíž dospěl k závěru, že vnitrostátní právní úprava nebyla formulována s dostatečnou určitostí a neposkytovala dostatečné záruky ochrany proti svévoli. Nestanovila též dostatečně jasně rozsah uvážení svěřeného příslušným orgánům a způsob výkonu této diskreční pravomoci. Soud proto rozhodl, že k zásahu do práva stěžovatelky na respektování soukromého života nedošlo na základě zákona ve smyslu čl. 8 odst. 2 Úmluvy. Článek 8 Úmluvy tedy byl porušen.
Full & Egal Universal Law Academy