© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 3. června 2014 ve věci č. 10280/12 – López Guió proti Slovensku
Senát třetí sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že řízení o návratu dítěte podle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „Haagská úmluva“), které bylo vedeno před vnitrostátními soudy, nedostálo požadavkům, které na něj klade článek 8 Úmluvy, a to zejména z důvodu postupu Ústavního soudu. Soud přiznal stěžovateli částku 19 500 eur jako odškodnění za nemajetkovou újmu.
(i) Okolnosti případu
Stížnost se týká dítěte narozeného v květnu 2009 na Slovensku slovenské matce a španělskému otci. Po narození dítěte žili rodiče, kteří nebyli sezdáni, spolu s dítětem ve Španělsku. V červenci 2010 matka odjela s dítětem na Slovensko a už se nevrátila.
V říjnu 2010 stěžovatel podal žádost o navrácení dítěte dle Haagské úmluvy. Před okresním soudem se konala dvě jednání. První jednání proběhlo navzdory žádosti právní zástupkyně matky o odročení jednání z důvodu nedostatku času na přípravu bez její účasti. Opatrovník dítěte se neúčastnil prvního ani druhého jednání. Okresní soud rozhodl o návratu dítěte s odůvodněním, že ve Španělsku má místo obvyklého pobytu, matka ho neoprávněně odvezla na Slovensko a návratu nic nebrání. Pokud jde o špatné zacházení stěžovatele s matkou dítěte, matka svá tvrzení dle soudu nepodložila důkazy. Navíc se v době údajného špatného zacházení neobrátila na španělské úřady. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu v lednu 2011 potvrdil s poukazem na nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a na cíl návratového řízení dle Haagské úmluvy, kterým je bezprostřední obnovení statu quo, který existoval před neoprávněným přemístěním dítěte. Současně uvedl, že návrat dítěte do Španělska by neznamenal odloučení dítěte od matky, jelikož matce nic nebránilo odjet do Španělska s dítětem a zahájit tam řízení o úpravu rodičovských poměrů. Krajský soud odmítl námitky matky uvedené v odvolání týkající se konání prvního jednání před okresním soudem bez její účasti s poukazem na krátké lhůty stanovené Haagskou úmluvou pro vydání rozhodnutí v návratovém řízení a na skutečnost, že matka a její právní zástupkyně byly na jednání řádně předvolány.
Rozsudek se stal vykonatelným v únoru 2011. Dovolání i další mimořádné opravné prostředky byly zamítnuty. Vykonávací řízení bylo opakovaně přerušeno, rovněž z důvodu návrhu matky na obnovu řízení, ačkoli, jak se později ukázalo, rozhodnutí o přerušení řízení z tohoto důvodu nemělo oporu v zákoně.
V červnu 2011 podala matka rovněž jménem dítěte proti zamítavému rozhodnutí nejvyššího soudu ústavní stížnost. Stěžovatel nebyl účastníkem řízení před ústavním soudem, navíc o podání ústavní stížnosti matkou nebyl informován. Ústavní soud v nálezu z prosince 2011 konstatoval, že pochybení okresního soudu, který konal jednání bez účasti právní zástupkyně matky, bylo napraveno v rámci druhého jednání, kterého se již právní zástupkyně matky účastnila. V rozsahu týkajícím se dítěte však ústavní stížnosti vyhověl. Ústavní soud uvedl, že zájem dítěte měl v řízení hájit opatrovník, který se však jednání neúčastnil navzdory možnostem okresního soudu zajistit jeho účast na jednání např. uložením pořádkové pokuty.
Nejvyšší soud, vázán názorem ústavního soudu, zrušil nařízení o navrácení dítěte a věc vrátil soudu prvního stupně ke zjištění názoru dítěte. V srpnu 2012 okresní soud rozhodl, že dítě nemá být vráceno do Španělska. Krajský soud v listopadu 2012 rozhodnutí potvrdil. Soudy konstatovaly, že v řízení o žádosti o navrácení dítěte bylo na základě námitek matky nutné nejlepší zájem dítěte posuzovat ve světle výjimky, kterou stanoví čl. 13 písm. b) Haagské úmluvy. Okresní soud vyslechl dítě, kterému byly tehdy tři roky, a rovněž opatrovníka dítěte. Soudy shledaly, že dítě bylo dobře adaptované na Slovensku, hovořilo pouze slovensky, navštěvovalo mateřskou školu a bylo integrované v rodině matky. Přemístěním do Španělska by dle nich bylo dítě vystaveno nebezpečí vážné újmy. Špatná finanční situace matky neumožňovala jí a jejímu dítěti, které na ni bylo fixované, důstojný život ve Španělsku. Soudy rovněž přezkoumaly, zda existovaly přiměřené záruky na zabezpečení ochrany dítěte při jeho návratu do Španělska. Stěžovatel byl sice ochoten zaplatit náklady na leteckou dopravu pro matku a dítě, zdravotní pojištění dítěte a školku ve Španělsku, jakož i bezplatný pokoj v jeho bytě, soudy však měly pochybnosti, zda by stěžovatel svoje sliby dodržel.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že nález ústavního soudu v řízení, jehož nebyl účastníkem a nebyl o něm ani informován, podstatným způsobem ovlivnil výsledek řízení podle Haagské úmluvy. Následkem toho byl na dlouhý čas zbaven kontaktu se svojí dcerou.
V dané věci byl zásah do práv stěžovatele způsoben jednáním matky, která dítě odvezla na Slovensko. V takovém případě má stát za účelem respektování rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy určité pozitivní závazky. Jde především o povinnost zajistit přístup rodičů k opatřením, která jim umožní setkání s dětmi, a povinnost taková opatření přijmout.
V projednávané věci žalovaný stát jednal ve smyslu Haagské úmluvy doplněné nařízením č. 2201/2003. Pokud jde o posouzení naplnění pozitivních závazků státu, Soud odkázal na obecné zásady vytýčené ve věci X proti Lotyšsku (č. 27853/09, rozsudek velkého senátu ze dne 26. listopadu 2013). Rozhodující bylo dle Soudu posoudit, zda byla dodržena spravedlivá rovnováha mezi zájmy dítěte a rodičů.
Soud připomněl, že v prvním kole návratového řízení bylo rozhodnuto o návratu dítěte. Zvrat přineslo až rozhodnutí ústavního soudu, které vedlo ke zrušení nařízení o návratu dítěte a vrácení věci soudu prvního stupně k novému řízení. Soud shledal, že v řízení před ústavním soudem stěžovatel nemohl hájit svá práva, jelikož nebyl účastníkem ani vedlejším účastníkem řízení. Stěžovatel neměl povědomí o řízení před ústavním soudem, a to přesto, že měl legitimní zájem se ho účastnit. Soud uvedl, že navzdory skutečnosti, že nález ústavního soudu sledoval legitimní cíl, kterým byla ochrana zájmů dítěte, bylo třeba ho vnímat v širším procesním kontextu. Před vyhlášením nálezu matka vyčerpala všechny dostupné řádné a mimořádné prostředky nápravy, aniž byly v napadených rozhodnutích shledány nedostatky. Soud přihlédl i k názoru předsedy okresního soudu v jiné věci týkající se mezinárodního únosu dítěte, který vyslovil, že možnost podat dovolání a mimořádné dovolání v těchto řízeních je systémovým problémem, který může vést k popření smyslu návratového řízení dle Haagské úmluvy. V případě stěžovatele vrácení věci soudu prvního stupně po nálezu ústavního soudu ještě více prodloužilo délku návratového řízení, která ve věcech mezinárodních únosů hraje klíčovou úlohu. Po dlouhou dobu tak nebylo k dispozici konečné rozhodnutí o postavení dítěte (slovenské soudy k vydání tohoto rozhodnutí nebyly oprávněny a španělské soudy k tomu neměly příležitost), což nebylo v souladu s nejlepším zájmem dítěte.
Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný stát stěžovateli neposkytl takové řízení o návratu dítěte, které by vyhovělo požadavkům článku 8 Úmluvy, čímž porušil své procesní závazky vyplývající z tohoto článku Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy