© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 4. prosince 2018 ve věci č. 11257/16 – Magyar Jeti Zrt proti Maďarsku
Senát čtvrté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že shledání objektivní občanskoprávní odpovědnosti provozovatele internetového zpravodajského portálu za obsah, k němuž vedl hypertextový odkaz umístěný v jednom z článků publikovaných na tomto portálu, představuje nepřiměřený zásah do práva provozovatele na svobodu projevu, který je v rozporu s článkem 10 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelkou je soukromá společnost provozující zpravodajský internetový portál. V září 2013 opilí fotbaloví fanoušci zastavili cestou na zápas před základní školou, jejíž žáci jsou převážně Romové. Fanoušci poté začali mimo jiné vykřikovat rasistické urážky spolu s vyhrůžkami. Stěžovatelka zveřejnila o incidentu článek, jenž obsahoval hypertextový odkaz na rozhovor umístěný na serveru pro sdílení videosouborů (Youtube). Autorem videa bylo médium zaměřené na romskou problematiku. Video zobrazovalo vedoucího představitele romské komunity dané obce, který na videu kromě jiného prohlásil, že „Jobbik přišel“ a „oni napadli školu, Jobbik ji napadl“. Obsah hypertextového odkazu nebyl stěžovatelkou v článku komentován.
V říjnu podala politická strana Jobbik žalobu na ochranu dobré pověsti proti vedoucímu představiteli komunity, médiu, jež s ním připravilo rozhovor, stěžovatelce a dalším médiím. Vnitrostátní soudy rozhodly, že citované výroky představovaly pomluvu, jelikož Jobbik nebyl do incidentu nijak zapojen. Co se týče médií, soudy konstatovaly, že měla objektivní odpovědnost za šíření hanlivých výroků bez ohledu na to, zda jednala v dobré víře. Stěžovatelce soudy nařídily zveřejnit podstatné části rozsudku na svém zpravodajském portálu a odstranit předmětný hypertextový odkaz.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy
Stěžovatelka namítala, že stanovením objektivní odpovědnosti za obsah, na který vedl hypertextový odkaz umístěný v článku, který zveřejnila, došlo k porušení její svobody projevu.
a)Obecné zásady plynoucí z judikatury Soudu
Soud připomněl, že ochrana, kterou článek 10 poskytuje 10 novinářům v souvislosti s podáváním zpráv o záležitostech veřejného zájmu, je podmíněna tím, že jednají v dobré víře, na pravdivém skutkovém základě a podávají spolehlivé a přesné informace v souladu s etickými pravidly žurnalistiky (Bédat proti Švýcarsku, č. 56925/08, rozsudek velkého senátu ze dne 29. května 2016, § 58). Při zkoumání nezbytnosti zásahu do svobody projevu v demokratické společnosti je klíčové, zda byla nastolena spravedlivá rovnováha mezi svobodou projevu na straně jedné a právem na soukromý život na straně druhé (Axel Springer AG proti Německu, č. 39954/08, rozsudek velkého senátu ze dne 7. února 2012, § 84). Pokud jde o obsah třetích stran, povinnosti a odpovědnost internetových zpravodajských portálů se mohou pro účely článku 10 do určité míry oproti tradičním vydavatelům lišit vzhledem ke specifické povaze internetu (Delfi AS proti Estonsku, č. 64569/09, rozsudek velkého senátu ze dne 16. června 2015, §113). I když internetové zpravodajské portály nejsou v tradičním slova smyslu vydavatelem komentářů třetích stran, mohou za určitých okolností odpovídat za obsah vytvořený uživateli (Magyar Tartalomszolgáltatók Egyesülete a Index.hu Zrt proti Maďarsku, č. 22947/13, rozsudek ze dne 2. února 2016, § 62). Závěrem Soud připomněl, že absence dostatečného vnitrostátního právního rámce, který by umožnil novinářům využívat informace získané z internetu bez obav ze sankcí, brání vykonávání nezbytné úlohy tisku jako „veřejného hlídacího psa“ (Editorial Board of Pravoye Delo a Shtekel proti Ukrajině, č. 33014/05, rozsudek ze dne 5. května 2011, § 64).
b)Použití těchto zásad na projednávanou věc
Soud zdůraznil význam hypertextových odkazů pro plynulý chod internetu, jelikož zpřístupňují informace prostřednictvím jejich vzájemného propojení. Tyto odkazy jako zpravodajská technika se zásadně liší od tradičních forem publikování, neboť nepředstavují samostatný obsah, nýbrž jen odkazují čtenáře na obsah dostupný na jiné webové stránce. Dalším charakteristickým znakem je skutečnost, že osoba, která zveřejní hypertextový odkaz, neuplatňuje kontrolu nad obsahem, ke kterému odkaz směřuje a který může být později změněn. Navíc byl takový obsah již veřejnosti zpřístupněn původním vydavatelem. Vzhledem ke zmíněným charakteristikám hypertextových odkazů Soud nesouhlasil s postupem vnitrostátních soudů, jež sdílení odkazu pokládaly za srovnatelné s šířením hanlivých informací a automaticky s ním spojily odpovědnost za obsah odkazu.
Odpovědnost internetových zpravodajských portálů v případě umístění hypertextového odkazu dle Soudu vyžaduje individuální posouzení, přičemž je nutné zohlednit, zda novinář: (i) schválil napadený obsah, (ii) opakoval obsah, aniž by jej podporoval, (iii) toliko zveřejnil hypertextový odkaz, aniž by jej podporoval nebo opakoval, (iv) věděl nebo mohl rozumně předpokládat, že je obsah hanlivý nebo jiným způsobem nezákonný, a (v) jednal v dobré víře při respektování novinářské etiky a s náležitou péčí.
Soud poznamenal, že stěžovatelka v předmětném článku toliko uvedla, že je na serveru pro sdílení videosouborů k dispozici rozhovor s vedoucím představitelem romské komunity, a poskytla na něj odkaz bez dalšího komentáře, bez opakování obsahu a bez zmínky o politické straně. Článek se nezmiňoval o tom, zda byly komentáře v rozhovoru pravdivé, a nevyjadřoval souhlas s těmito výroky. Autor článku nikde v textu neoznačil výroky za pravdivé, neschválil odkazovaný materiál a ani za něj nepřijal odpovědnost. Autor rovněž nepoužil odkaz v kontextu, který by sám o sobě měl hanlivý význam. Lze proto dospět k závěru, že článek stěžovatelky nepředstavoval souhlas s napadeným obsahem.
Podle Soudu novinář, jenž zveřejnil hypertextový odkaz, mohl v daném okamžiku rozumně předpokládat, že obsah, ke kterému poskytl přístup, byť kontroverzní, zůstane v mezích přípustné kritiky politických stran a nebude jako takový nezákonný; rozsah přípustné kritiky politiků a politických stran je širší než u běžných jednotlivců. Přestože prohlášení představitele komunity bylo nakonec označeno za pomluvu, jelikož nemělo žádný skutkový základ, je pro Soud dostačující, že takové projevy nemohly být od počátku považovány za zjevně protiprávní.
Dále Soud poznamenal, že vnitrostátní právo, jak bylo vyloženo vnitrostátními soudy, vylučovalo jakékoliv smysluplné posouzení stěžovatelčina práva na svobodu projevu podle článku 10 Úmluvy, a to za situace, kdy jeho omezení vyžadovalo striktní přezkum, jelikož šlo o diskusi o záležitostech veřejného zájmu. Vnitrostátní soudy konstatovaly, že hypertextové propojení představuje šíření informací, na které se uplatňuje objektivní odpovědnost. Takový postup podle Soudu vylučuje jakékoli vyvažování soupeřících zájmů – práva na svobodu projevu stěžovatelky a práva na dobrou pověst politické strany.
Podle Soudu lze předpokládat, že uplatnění této objektivní odpovědnosti může mít negativní důsledky pro tok informací na internetu, jelikož takový postup může přimět autory a vydavatele k tomu, aby se zdrželi odkazování na materiály, jejichž obsah nemohou ovlivnit. To by mohlo mít, přímo nebo nepřímo, neblahý vliv na výkon svobody projevu na internetu.
Na základě výše uvedeného dospěl Soud k závěru, že opatření vůči stěžovatelce představovalo nepřiměřené omezení jejího práva na svobodu projevu, čímž došlo k porušení článku 10 Úmluvy.
III.Oddělená stanoviska
Soudce Pinto de Albuquerque v odděleném stanovisku plně souhlasil se závěrem o porušení práv podle článku 10 Úmluvy a dále a hlouběji rozvedl teze, o které se Soud v rozsudku opřel.
Full & Egal Universal Law Academy