© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 8. dubna 2014 ve věcech č. 70945/11 a dalších – Magyar Keresztény Mennonita Egyház a ostatní proti Maďarsku
Senát druhé sekce Soudu pěti hlasy proti dvěma rozhodl, že zavedením dvojího režimu právního postavení církví a náboženských společností porušil stát svou povinnost neutrality v náboženské sféře, a tím došlo i k porušení článku 11 ve spojení s článkem 9 Úmluvy (svoboda sdružování a svoboda náboženského vyznání).
(i) Okolnosti případu
Po pádu komunistického režimu v Maďarsku byl v roce 1990 přijat zákon o církvích, který církve definoval jako náboženské společnosti s více než 100 členy. Na základě tohoto zákona bylo postupně zaregistrováno 406 církví. V roce 2011 schválil parlament nový zákon, který zavedl rozlišení náboženských společností na církve a jiná sdružení vykonávající náboženské aktivity; mezi církve zákon zařadil jenom 14 subjektů vyjmenovaných v příloze a dále subjekty, kterým tento status udělí parlament po splnění stanovených podmínek. Ostatní subjekty (které podle původního zákona měly postavení církví) mohly požádat o transformaci na sdružení a pokračovat ve své náboženské činnosti v této podobě. Nová právní úprava byla následně v některých částech zrušena maďarským ústavním soudem a několikrát novelizována. Přesto zůstaly zachovány značné rozdíly v postavení první a druhé skupiny náboženských společností: pouze státem uznaným církvím byl ponechán nárok na to, aby jim jednotlivci mohli poukázat 1% své daně z příjmu, na příspěvky ze státního rozpočtu i na některá další zvýhodnění. Pro získání statusu církve je přitom nutné prokázat, že daná náboženská společnost funguje mezinárodně aspoň 100 let nebo v Maďarsku v organizované formě aspoň 20 let; v druhém případě se musí počet jejích členů rovnat aspoň 0,1 % počtu obyvatel státu.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stížnosti v projednávané věci byly podány některými z náboženských společností, které v důsledku zákona z roku 2011 ztratily postavení církví a z něho vyplývající výhody.
a) K tvrzenému porušení článku 11 ve spojení s článkem 9 Úmluvy
Stěžovatelé namítali, že došlo k porušení jejich náboženské a sdružovací svobody, protože podmínky pro opětné přiznání postavení církve jsou podle platné právní úpravy nepřiměřeně náročné a parlament může o těchto žádostech rozhodovat svévolně a na základě politických kritérií.
Soud úvodem připomněl, že z článku 9 Úmluvy vyplývá povinnost státu zachovávat při regulování sféry náboženské svobody neutralitu a nestrannost; tato povinnost je neslučitelná s pravomocí státu posuzovat legitimitu náboženských vyznání (Metropolitní církev Besarábie a ostatní proti Moldavsku, č. 45701/99, rozsudek ze dne 13. prosince 2001, § 116 a 123). V projednávané věci došlo namítaným opatřením k zásahu do výkonu náboženské svobody v rámci organizované komunity, a tedy do práv zaručených v článku 9 a článku 11 Úmluvy. Soud neměl pochybnosti o tom, že namítaný zásah byl stanoven zákonem, a akceptoval také argument vlády, že účelem zásahu bylo zakročit proti subjektům, které se deklarovaly jako náboženské, ale ve skutečnosti jim šlo pouze o finanční prospěch plynoucí z postavení státem uznaných církví. Soud připustil, že toto opatření sleduje legitimní cíl ochrany pořádku a předcházení zločinnosti ve smyslu čl. 11 odst. 2 Úmluvy, zejména co se týče boje proti podvodu.
K nezbytnosti zásahu v demokratické společnosti Soud nejprve v obecné rovině podotkl, že stát má pozitivní závazek zavést systém, který náboženským komunitám usnadňuje nabytí právní subjektivity; článek 11 ve spojení s článkem 9 sice náboženským organizacím nezaručuje právo na zvláštní veřejnoprávní status, ale je možné z těchto ustanovení vyvodit nárok na získání právní subjektivity v rámci občanského práva. Pokud stát některou náboženskou komunitu odmítne právně uznat, případně pokud jí přizná „nižší“ právní postavení v porovnání s jinými náboženskými komunitami, může to ve společnosti vést k umocnění předsudků vůči členům této komunity, a to hlavně v případě menších, novějších nebo méně obvyklých vyznání.
V projednávané věci došlo podle Soudu k tomu, že stěžovatelé, kteří byli původně plnohodnotnými církvemi s nárokem na různé výhody, toto postavení v důsledku zákona z roku 2011 do značné míry ztratili. Ve vztahu k tvrzení vlády, že se stát takto snažil řešit situaci, kdy bylo mnoho církví zřizováno pouze s cílem získat státní příspěvky, aniž vykonávaly jakékoliv skutečné náboženské aktivity, Soud uvedl, že vláda neprokázala, že by se uvedený problém nedal řešit méně drastickými opatřeními, jako je např. soudní kontrola nebo rozpuštění církví usvědčených ze zneužívání systému.
Soud dále konstatoval, že současná zákonná úprava stanoví v Maďarsku dvojí režim právního postavení církví a náboženských společností: rozlišuje mezi státem uznanými církvemi, které mají nárok na zvýhodnění, příspěvky a daňové asignace, a ostatními náboženskými sdruženími, které se sice od roku 2013 také mohou označovat jako „církve“, ale tyto výhody jim nenáleží. U stěžovatelů tato zákonná úprava zásadním způsobem omezila jejich materiální možnosti projevovat své náboženské vyznání, a to jak v porovnání s jejich původním postavením, tak v porovnání s postavením státem uznaných církví.
Dvojí režim církví a náboženských společností jako takový může být podle Soudu slučitelný s článkem 9 Úmluvy, a to s ohledem na prostor pro uvážení, kterým smluvní státy v dané oblasti disponují, avšak pouze v případě států, kde je takové uspořádání založeno na historické tradici, obzvlášť pokud jde o tradici z období před přistoupením daného státu k Úmluvě (Darby proti Švédsku, č. 11581/85, zpráva Komise ze dne 9. května 1989, § 45). V projednávané věci ale vláda dle Soudu neprokázala, že seznam církví „první kategorie“, obsažený v příloze zákona z roku 2011, plně odráží maďarskou historickou tradici; ve skutečnosti vychází spíš z uspořádání existujícího na sklonku 19. století a nezohledňuje novější vývoj.
Co se týče možnosti získat status uznané církve na základě rozhodnutí parlamentu, Soud upozornil na to, že se jedná o výsostně politický orgán a jeho hlasování je zjevně závislé na výsledku voleb. Situace, kdy se náboženské společnosti musí podbízet politickým stranám, aby získaly právní uznání jako církve, je podle Soudu neslučitelná s požadavkem neutrality státu v této oblasti.
K různým materiálním zvýhodněním, příspěvkům a daňovým asignacím Soud uvedl, že z článku 9 Úmluvy nevyplývá povinnost státu poskytovat náboženským společnostem takové výhody, ale pokud k tomu stát dobrovolně přistoupí nebo se rozhodne už přiznané výhody odebrat či zúžit jejich rozsah, musí přitom zachovat neutralitu a nesmí se dopustit diskriminace (Savez crkava „Riječ života“ a ostatní proti Chorvatsku, č. 7798/08, rozsudek ze dne 9. prosince 2010, § 58). V projednávané věci požívají státem uznané církve v rámci maďarského práva podstatné hmotné výhody, které jim usnadňují uskutečňování jejich náboženského poslání. Stěžovatelé tyto výhody ztratili a mohou je znovu získat, pouze pokud prokáží určitou dobu fungování a určitý počet členů. Soud konstatoval, že stanovení podmínky rozumné doby existence může být nevyhnutné v případě nových a neznámých náboženských skupin; to však neplatí o stěžovatelích, kteří začali fungovat krátce po pádu komunismu v Maďarsku a už musí být příslušným státním orgánům dobře známi.
Soud dospěl k závěru, že zavedením namítaných opatření jako celku se žalovaný stát dopustil porušení své povinnosti neutrality; odlišné zacházení mezi stěžovateli a uznanými církvemi postrádá dostatečné odůvodnění a není možné ho hodnotit jako reakci na naléhavou společenskou potřebu. Došlo tak k porušení článku 11 ve spojení s článkem 9 Úmluvy.
b) K tvrzenému porušení článku 14 Úmluvy ve spojení s články 9 a 11
Námitkou stěžovatelů v rámci článku 14 Úmluvy ve spojení s články 9 a 11, totiž že byli diskriminováni na základě svého postavení náboženské menšiny, se Soud nezabýval s poukazem na předchozí shledání porušení článků 9 a 11.
(iii) Oddělené stanovisko
Nesouhlasné stanovisko k rozsudku vyjádřil soudce Spano, ke kterému se připojil soudce Raimondi, podle nějž se většina dopustila příliš extenzivního výkladu článků 9 a 11 Úmluvy, když pod tato ustanovení zahrnula i nárok na materiální benefity poskytované státem.
Full & Egal Universal Law Academy