© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 6. června 2013 ve věci č. 18071/05 – Maskhadova a ostatní proti Rusku
Senát první sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že v souvislosti se smrtí Aslana Maskhadova nedošlo k porušení procesní ani hmotněprávní složky článku 2 Úmluvy. Zároveň poměrem hlasů pět ku dvěma dospěl k závěru o porušení článků 8 a 13 Úmluvy v souvislosti s nenavrácením těla rodině a neexistenci účinných opravných prostředků. Soud zároveň jednomyslně shledal, že konstatování porušení práv garantovaných Úmluvou je dostatečným spravedlivým zadostiučiněním.
(i) Okolnosti případu
Stěžovateli byli manželka a děti zesnulého Aslana Aliyevicha Maskhadova, vojenského a politického lídra čečenského separatistického hnutí v průběhu a po ozbrojeném konfliktu v letech 1994-1996. Aslan Maskhadov byl podezřelý z několika vojenských a teroristických činů – invaze do Dagestánu v roce 1999, teroristických činů v Čečenské republice v roce 2000 a z naplánování teroristického úroku ve škole v Beslanu v září 2004, v důsledku kterého zahynulo 334 lidí – z toho 86 dětí. Aslan Maskhadov byl na základě dostupných důkazů obviněn z vraždy, braní zajatců, pašování zbraní a teroristické činnosti. Bylo proti němu zahájeno několik trestních řízení a v důsledku nedostatku informací o jeho pobytu byly vydány vnitrostátní a mezinárodní trestní zatykače.
V březnu 2005 vedly státní orgány zvláštní operaci, v jejímž průběhu došlo k náhodnému objevení čtyř osob ukrývajících se v podzemním bunkru rodinného domu. V průběhu operace došlo k explozi. Jedna z osob byla nalezena mrtvá, tělo bylo následně identifikováno jako hledaný Aslan Maskhadov a jako příčina úmrtí určena střelná rána. Následné vyšetřování, lékařské zprávy a svědecké výpovědi potvrdily správnost identifikace.
Maskhadovu smrt vyšetřoval státní zástupce. V průběhu vyšetřování vyšly najevo další důkazy, které potvrdily jeho účast na plánování útoku v Beslanu, trestní stíhání bylo nicméně v důsledku jeho smrti zastaveno. Státní orgány se rovněž rozhodly nezahajovat žádné stíhání ve věci jeho smrti, jelikož lékařské zprávy a výpovědi svědků nasvědčovaly tomu, že Aslan Maskhadov zemřel v důsledku náhodného výstřelu jedné z osob, které se ukrývaly společně s ním.
Státní orgány nechaly čečenskou vládu pochovat Maskhadovo tělo, odmítly ale žádost jeho rodiny o navrácení těla na základě nařízení o pochovávání teroristů a zákona o potlačování terorismu s odvoláním se na přítomnost bezpečnostní hrozby pro veřejnost. Místo pohřbu zůstalo utajeno.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení článku 2 Úmluvy
Stěžovatelé před Soudem namítali s odkazem na televizní záznam, že tělo Aslana Maskhadova neslo více zranění než pouze střelnou ránu. Podle stěžovatelů byla vláda odpovědná za smrt Maskhadova v průběhu tajné operace a také za nedostatečné vyšetření okolností jeho úmrtí, čímž se dopustila porušení článku 2 Úmluvy.
Soud prvně připomněl, že pokud jde o ztrátu života s potenciální odpovědností státu, článek 2 Úmluvy ukládá státům, aby zajistily adekvátní reakci, ať již soudní nebo jinou (srov. Paul a Audrey Edwards proti Spojenému království, č. 46477/99, rozsudek ze dne 14. března 2002). Článek 2 vyžaduje provedení oficiálního nezávislého a nestranného vyšetřování, které bude garantovat alespoň minimální standardy účinnosti – a to pečlivost, rychlost, řádné zjištění okolností, identifikaci osob, apod. (srov. McCann a ostatní proti Spojenému království, č.19009/04, rozsudek ze dne 15. května 2008).
Při aplikaci těchto zásad na daný případ Soud konstatoval, že vyšetřování smrti Aslana Maskhadova bylo vedené úřadem státního zástupce, orgánem zcela nezávislým na ruské bezpečnostní službě, která prováděla tajnou operaci. Z tohoto důvodu se Soud zabýval již pouze otázkou, zda bylo vyšetřování také účinné, přičemž dospěl k závěru, že státnímu zástupci se podařilo dostatečně zjistit skutkové okolnosti, zajistit důkazy a výpovědi svědků bez větších nesrovnalostí. Soud proto uzavřel, že procesní požadavky článku 2 Úmluvy byly naplněny.
Co se týče substantivní stránky článku 2 Úmluvy a samotné odpovědnosti vlády za smrt Aslana Maskhadova, Soud shledal, že námitky a obvinění stěžovatelů k účasti a konspiraci vládních orgánů na smrti Maskhadova, mají pouze spekulativní charakter a nenachází žádnou oporu v známých skutečnostech. K porušení hmotněprávní složky článku 2 proto nedošlo.
b) K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatelé dále namítali, že tím, že státní orgány odmítly navrátit tělo zesnulého jeho rodině, jakož i sdělit rodinným příslušníkům místo pohřbu, porušily jejich právo na rodinný a soukromý život ve smyslu článku 8.
Soud v první řadě připomněl svou předchozí judikaturu, ve které již konstatoval, že excesivní průtahy v navrácení těla po pitvě nebo odebrání vzorků po ukončení trestního řízení žijícím rodinným příslušníkům jsou v rozporu s rodinným i soukromým životem. V rozhodnutí Hadr.Vionnet proti Švýcarsku, č. 55525/00, ze dne 14. února 2008 Soud také shledal, že odmítnutí účasti matky na pohřbu svého dítěte spadá do rozsahu osobního i rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy.
Vláda nenamítala nic proti tvrzení, že její postup narušil právo stěžovatelů na rodinný a soukromý život, Soud se tedy zabýval otázkou, zda bylo toto narušení odůvodněné ve smyslu druhého odstavce čl. 8. Soud se proto dále zabýval posouzením, zda bylo odmítnutí státních orgánů navrátit tělo rodinným příslušníkům opatřením na základě zákona, sledujícím legitimní cíl a nezbytným v demokratické společnosti. Zatímco Soud dospěl k závěru, že odmítnutí mělo zákonný základ a sledovalo legitimní cíl v podobě zájmu na ochraně bezpečnosti veřejnosti, neshledal ho nezbytným v demokratické společnosti. Soud uznal, že Maskhadov sehrál zásadní roli v povstaleckém hnutí a že jeho pohřeb mohl být událostí vedoucí k dalším teroristickým činům či nepokojům. Podle Soudu však měly státní orgány nejprve zvážit použití jiných, méně restriktivních prostředků, kterými by zabránily hrozbě propuknutí násilí a zároveň respektovaly právo jeho rodinných příslušníků na rodinný a soukromý život. Soud proto konstatoval porušení článku 8 Úmluvy.
c) K tvrzenému porušení článku 13 Úmluvy ve spojitosti s článkem 8 Úmluvy
Stěžovatelé tvrdili, že v souvislosti s odmítnutím vnitrostátních orgánů navrátit tělo Aslana Maskhadova bylo porušeno jejich právo na účinný opravný prostředek. Soud konstatoval, že s ohledem na okolnosti případu skutečně absentoval účinný opravný prostředek, kterým by stěžovatelé mohli rozhodnutí orgánů o nenavrácení těla napadnout, například i z důvodu, že vnitrostátní orgány jim odmítly zaslat kopii rozhodnutí a soudy měly pouze velmi omezenou přezkumnou pravomoc. Soud proto shledal porušení článku 13 ve spojení s článkem 8 Úmluvy.
(iii) Oddělená stanoviska soudců Hajiyeva a Dedova
Soudci Hajiyev a Dedov předložili společné oddělené stanovisko, v němž nesouhlasili se závěrem většiny o porušení článku 8 Úmluvy. Soudci vyjádřili přesvědčení, že hrozící nebezpečí dalšího násilí je dostatečným legitimním důvodem pro omezení práva plynoucího z článku 8 a spadá do rozsahu prostoru pro uvážení ponechaného státům.
Full & Egal Universal Law Academy