© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 21. října 2014 ve věci č. 73571/10 – Matúz proti Maďarsku
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně shledal porušení článku 10 Úmluvy v důsledku toho, že stěžovatel jako zaměstnanec veřejnoprávní televize dostal výpověď za zveřejnění interních informací naznačujících existenci cenzury v této instituci.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel pracoval ve veřejnoprávní televizi jako redaktor a moderátor pravidelného kulturního pořadu; zároveň v daném období zastával i funkci předsedy odborového svazu zaměstnanců veřejnoprávních médií. Jeho pracovní smlouva ho pod sankcí okamžitého propuštění zavazovala k mlčenlivosti o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého povolání, pokud by jejich zveřejnění mělo nepříznivý dopad na jeho zaměstnavatele nebo jakoukoliv jinou osobu. Po nástupu nového vedoucího kulturní redakce kontaktoval stěžovatel ředitele televize, aby ho upozornil na to, že se nový vedoucí dopouští cenzorských zásahů do jeho pořadu. Nedostal však žádnou odpověď. Hlavní redaktor daného pořadu poté adresoval radě televize dopis, kde rovněž namítl cenzuru ze strany nového vedoucího. Tento dopis se vzápětí objevil i na internetu, spolu s prohlášením maďarského sdružení novinářů vyzývajícím radu, aby ukončila cenzuru v televizi.
Následující rok publikoval stěžovatel knihu s názvem „Tajemství maďarské televize“. V předmluvě uvedl, že kniha obsahuje důkazy o cenzuře ve veřejnoprávní televizi a že nechává na čtenářích, aby posoudili, zda jsou popsané postupy legitimní nebo zda se jedná o zásah do svobody projevu. Každá kapitola knihy obsahovala výběr z rozhovorů nahraných v průběhu předešlého roku, které na základě pokynů nového vedoucího kulturní redakce nakonec nebyly odvysílány. Kromě toho stěžovatel všechny kapitoly opatřil vlastním komentářem a zahrnul do nich i interní televizní korespondenci týkající se navrhovaných změn v programu.
Po vydání knihy byl stěžovatel s okamžitou platností propuštěn. Svou výpověď napadl soudní cestou, přičemž argumentoval, že knihu publikoval z pozice předsedy odborového svazu, aby hájil zájmy novinářské obce proti cenzuře. Domáhal se rovněž, aby na jeho věc bylo nahlíženo pod zorným úhlem výkonu svobody projevu. Vnitrostátní soudy mu však nevyhověly a konstatovaly, že svým jednáním porušil povinnost mlčenlivosti, ke které se dobrovolně zavázal v pracovní smlouvě.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel namítal porušení svého práva na svobodu projevu a zvláště práva rozšiřovat informace a myšlenky podle článku 10 Úmluvy.
Soud nezpochybnil, že výpověď daná stěžovateli v důsledku toho, že publikoval knihu obsahující důvěrné informace o jeho zaměstnavateli, představuje zásah do práva chráněného článkem 10 Úmluvy. Dle Soudu byl uvedený zásah ve smyslu čl. 10 odst. 2 „stanovený zákonem“ (konkrétně zákoníkem práce) a sledoval legitimní cíl v podobě „zabránění úniku důvěrných informací“, jakož i „ochrany pověsti nebo práv jiných“. V dalším kroku se Soud zabýval otázkou, zda byl tento zásah i „nezbytný v demokratické společnosti“.
Soud předně připomněl kritéria, dle kterých posuzuje konflikt mezi právem na svobodu projevu u osoby vázané profesní mlčenlivostí a právem zaměstnavatele řídit své zaměstnance. Mezi tato kritéria patří: (a) veřejný zájem spojený s odhalenými informacemi; (b) autentičnost odhalených informací; (c) rozsah újmy, kterou zaměstnavatel utrpěl v důsledku daného odhalení; (d) motivace dotčeného zaměstnance; (e) zda přistoupil zaměstnanec ke zveřejnění informací jako k poslednímu východisku, tj. až poté, co se obrátil na nadřízeného nebo jiný příslušný orgán; a (f) přísnost uložené sankce (Guja proti Moldavsku, č. 14277/04, rozsudek velkého senátu ze dne 12. února 2008, § 74–78). Dále je dle Soudu potřeba zohlednit i to, zda bylo související řízení spravedlivé a jaké procesní záruky ho provázely (Steel a Morris proti Spojenému království, č. 68416/01, rozsudek ze dne 15. února 2005, § 95), jakož i to, zda se soudy v rámci přezkumu namítaného zásahu dostatečně věnovaly ochraně práv zaručených článkem 10 Úmluvy (Animal Defenders International proti Spojenému království, č. 48876/08, rozsudek velkého senátu ze dne 22. dubna 2013, § 108).
Soud v projednávané věci dospěl k následujícím závěrům.
(a) Kniha se v zásadě týkala otázek veřejného zájmu. V této souvislosti je nutné zohlednit dvojí roli stěžovatele jakožto novináře a představitele odborů. V obecné rovině tu Soud zdůraznil i význam úlohy novinářů při podněcování celospolečenské debaty a a dovodil, že na příslušníky tohoto povolání nelze v plném rozsahu vztáhnout povinnost mlčenlivosti, jelikož podstatou jejich činnosti je šíření informací a myšlenek. V projednávané věci je navíc třeba závazek mlčenlivosti a loajality stěžovatele poměřit s veřejnoprávním charakterem instituce, pro kterou pracoval (Wojtas-Kaleta proti Polsku, č. 20436/02, rozsudek ze dne 16. července 2009, § 45–47).
(b) Stěžovatelův zaměstnavatel nenamítl a následně ani příslušné soudy neprokázaly, že by dokumenty publikované stěžovatelem nebyly autentické, že by byly zkreslené nebo že by komentáře stěžovatele postrádaly faktický základ. Kromě toho některá z jeho tvrzení mají spíše povahu hodnotících úsudků, jejichž pravdivost nelze prokázat (Lingens proti Rakousku, č. 9815/82, rozsudek ze dne 8. července 1986, § 46).
(c) Co se týče možné újmy způsobené knihou stěžovatele, Soud upozornil na to, že část předmětných informací byla již několik měsíců předtím zveřejněna na internetu, a tudíž veřejně dostupná.
(d) V souvislosti s pohnutkami stěžovatele pro zveřejnění důvěrných dokumentů Soud připomněl, že postup motivovaný osobní záští, nepřátelstvím či očekáváním osobního zvýhodnění včetně finančního prospěchu si nezaslouží zvláště vysokou úroveň ochrany (Kudeshkina proti Rusku, č. 29492/05, rozsudek ze dne 26. února 2009, § 95). V projednávané věci Soud nicméně neshledal u stěžovatele jinou motivaci než záměr doložit svá tvrzení o cenzuře důkazy.
(e) Soud dále poukázal na to, že stěžovatel se rozhodl zveřejnit předmětné informace až poté, co se nedočkal žádné reakce na svou stížnost adresovanou řediteli televize ani na dopis hlavního redaktora určený radě televize. Dle Soudu tedy stěžovatel tento postup zvolil proto, že k nápravě vzniklé situace neviděl jiné účinné řešení.
(f) Ukončení pracovního poměru s okamžitou platností Soud označil za poměrně přísnou sankci.
Soud konečně konstatoval, že vnitrostátní soudy se v projednávané věci omezily na pracovněprávní otázky a náležitě nezohlednily stěžovatelovu námitku porušení svobody projevu.
Na základě uvedeného Soud rozhodl, že daný zásah nebyl „nezbytný v demokratické společnosti“, a došlo tudíž k porušení článku 10 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy