Anotace rozsudku ze dne 4. března 2014 ve věci č. 34129/03 – Microintelekt OOD proti Bulharsku
Senát čtvrté sekce Soudu jednomyslně shledal, že jelikož vnitrostátní právo stěžovatelce neumožňovalo se účinně bránit proti zabavení svého majetku finančními orgány, došlo k porušení jejího práva na ochranu vlastnictví ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelka uzavřela s dvěma živnostníky smlouvu o provozování kulečníkové herny, resp. videoherny. Dle smluv měly být podniky provozovány smluvními partnery stěžovatelky a úkolem stěžovatelky bylo zajistit prostory a dodávat do podniků alkoholické nápoje. Stěžovatelka získala licenci k prodeji alkoholických nápojů, její smluvní partneři licenci neměli.
V obou podnicích provedly následně finanční orgány kontroly, při nichž zabavily veškeré alkoholické nápoje, které se v podnicích nacházely, jelikož smluvní partneři stěžovatelky nedisponovali licencí k prodeji alkoholických nápojů. S oběma živnostníky bylo zahájeno správní řízení, v nichž jim byla udělena pokuta za správní delikt prodeje alkoholických nápojů bez licence a bylo vysloveno propadnutí zabavených lahví alkoholu. Rozhodnutí nebyla stěžovatelce doručena.
Smluvní partneři podali proti rozhodnutím finančních orgánů správní žalobu. Stěžovatelka se pokusila do soudních řízení vstoupit jako vedlejší účastník, když tvrdila, že je vlastníkem alkoholu, jehož propadnutí bylo ve správních rozhodnutích vysloveno. Soudy však stěžovatelčině žádosti nevyhověly s odůvodněním, že nebyla účastníkem správního řízení a že obchodní vztahy mezi ní a danými živnostníky jsou pro posouzení věci irelevantní. Ve věci samé pak soudy rozhodnutí finančních orgánů potvrdily.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 1 Protokolu č. 1
Stěžovatelka namítala, že byla neodůvodněně zbavena svého majetku.
Soud v prvé řadě uvedl, že jelikož k zásahu do majetkových práv stěžovatelky došlo na základě zákona upravujícího výběr spotřební daně a prodej alkoholických nápojů, jedná se o opatření upravující užívání majetku a zajišťující výběr daní a poplatků ve smyslu druhého odstavce článku 1 Protokolu č. 1.
Ohledně zákonnosti zásahu Soud konstatoval, že rozhodnutí soudů byla v souladu s vnitrostátními právními předpisy, které jednoznačně stanovily, že alkohol, který je prodáván bez licence, bude zabaven a nepřipouštěly, aby se řízení proti pachateli tohoto deliktu účastnila jiná osoba, která tvrdí, že je vlastníkem předmětného zboží. K otázce, zda příslušná zákonná ustanovení vyhovují požadavkům na kvalitu zákona ve smyslu své judikatury, Soud uvedl, že ji posoudí v rámci hodnocení přiměřenosti namítaného opatření.
Soud dále připomněl, že při přijímání zákonů týkajících se výběru daní státy požívají širokého prostoru pro uvážení a Soud rozhodnutí zákonodárce respektuje, ledaže nemají rozumný základ. Dále Soud podotkl, že stěžovatelka nepostupovala úplně pečlivě, jelikož si musela být vědoma toho, že k prodeji alkoholických nápojů je nutná licence a neověřila si, zda ji její obchodní partneři mají. Soud vzal též v úvahu, že stěžovatelka mohla proti svým obchodním partnerům podat žalobu na náhradu škody.
Za klíčové však v projednávané věci Soud považoval, zda vnitrostátní právní předpisy stěžovatelce nabízely přiměřenou možnost účinně napadnout opatření, jimiž bylo zasaženo do jejích majetkových práv. V této souvislosti Soud předně vyzdvihl, že vnitrostátní zákony stěžovatelce neumožňovaly účastnit se správního řízení, v němž bylo vysloveno propadnutí jejího majetku. Z tohoto důvodu se stěžovatelka následně nemohla účastnit ani soudního řízení. Soudy ani finanční orgány navíc v řízení nebyly oprávněny se otázkou vlastnictví k předmětnému zboží zabývat. Právní předpisy stěžovatelce neposkytovaly ani jinou možnost, jak se vrácení věcí domáhat, když nepředvídaly ani řízení o vydání zabavených věcí. Stěžovatelka se ani nemohla vůči státu domáhat náhrady škody, jelikož postup finančních orgánů byl plně v souladu s právními předpisy. Stěžovatelka tedy nedisponovala žádným soudním přezkumem opatření zasahujících do jejích majetkových práv a ve vnitrostátním právu tak neexistovaly žádné záruky, které by poskytovaly ochranu proti neodůvodněným zásahům. Soud proto uzavřel, že přestože v dané oblasti státy požívají širokého prostoru pro uvážení, nelze vyloučení jakéhokoli soudního přezkumu namítaných opatření považovat za nezbytné v demokratické společnosti. Došlo proto k porušení článku 1 Protokolu č. 1.
Full & Egal Universal Law Academy