© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 26. června 2014 ve věci č. 71398/12 – M. E. proti Švédsku
Senát páté sekce Soudu poměrem šesti hlasů ku jednomu rozhodl, že realizací vyhoštění stěžovatele do Libye by mu z důvodu jeho homosexuální orientace nehrozilo skutečné nebezpečí špatného zacházení, a proto by jím nedošlo k porušení článku 3 Úmluvy. Na poli článku 8 Úmluvy prohlásil Soud stížnost za zjevně neopodstatněnou.
(i) Okolnosti případu
Krátce poté, co stěžovatel, státní příslušník Libye, v polovině roku 2010 přicestoval do Švédska, požádal o udělení azylu. Za důvod svého útěku z vlasti označil to, že byl v Libyi přistižen při pašování nezákonných zbraní, v důsledku čehož byl odvezen na neznámé místo, kde byl držen po dobu tří týdnů, vyslýchán a mučen. Po sdělení obvinění a převezení do vojenského vězeňského zařízení se mu dle jeho slov podařilo uniknout. Žádné další azylové důvody neuvedl a podotkl, že do té doby žil v Libyi pokojně a plánoval se tam i oženit.
Půl roku poté svou původní azylovou žádost rozšířil. Konkrétně tvrdil, že je homosexuál a má ve Švédsku partnera, transsexuála N. Stěžovatel uvedl, že se poznali záhy po jeho přicestování do Švédska, jejich vztah se v průběhu času vyvinul, začali sdílet společnou domácnost a vzali se v září 2011. Byl to právě N., díky kterému stěžovatel poznal svou sexuální orientaci. Nikdy dříve homosexuální vztah neměl a jeho rodina ani nikdo další v Libyi nic nevěděl. Proto kdyby se musel vrátit do Libye za účelem podání žádosti o sloučení rodiny ve Švédsku (pozn.: švédský cizinecký zákon stanoví, že pokud cizinec žádá o povolení pobytu ve Švédsku na základě rodinných vazeb nebo vážného partnerského vztahu, musí tak učinit a vyčkat výsledku dříve, než vstoupí na švédské území), vyšlo by na povrch, že je sezdán s mužem. Tím by byl v Libyi vystaven nebezpečí pronásledování a špatného zacházení. Pokud jde o jeho původní azylové důvody, podotkl, že vzhledem k měnící se politické situaci v Libyi by už zřejmě v nebezpečí nebyl.
V prosinci 2011 migrační rada azylovou žádost stěžovatele zamítla mimo jiné na základě nedostatku jeho důvěryhodnosti a protichůdných tvrzení. Stěžovatel podal neúspěšně žalobu k migračnímu soudu. K jeho homosexualitě migrační soud podotkl, že stěžovatel dostatečně nepodložil, že by mu hrozilo v Libyi nebezpečí. Navíc o této skutečnosti v Libyi nikdo nevěděl.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
Soud zprvu zopakoval relevantní obecné zásady vyplývající z jeho judikatury. Mimo jiné připomněl, že je v zásadě na stěžovateli předložit důkazy, které prokazují existenci závažných důvodů pro domněnku, že pokud bude namítané opatření provedeno (tj. bude-li realizováno vyhoštění stěžovatele), byl by vystaven skutečnému nebezpečí zacházení v rozporu s článkem 3 Úmluvy. Jestliže jsou takové důkazy stěžovatelem předloženy, je na vládě, aby veškeré pochybnosti rozptýlila (NA. proti Spojenému království, č. 25904/07, rozsudek ze dne 17. července 2008, § 111). Aby bylo možné určit, zda stěžovateli nebezpečí hrozí, Soud zkoumá předvídatelné důsledky vrácení stěžovatele do cílové země, s ohledem na tamní celkovou situaci a jeho osobní situaci (Vilvarajah a ostatní proti Spojenému království, č. 13163/87 a další, rozsudek ze dne 30. října 1991, § 108).
K okolnostem projednávané věci Soud v úvodu podotkl, že v případech, jako je tento, jsou vnitrostátní orgány v nejvhodnějším postavení posoudit důvěryhodnost stěžovatele, a to díky tomu, že ho měly možnost vidět, slyšet a zhodnotit jeho chování (R. C. proti Švédsku, č. 41827/07, rozsudek ze dne 9. března 2010, § 52). Potvrdil, že projednávanou věcí se vnitrostátní orgány meritorně zabývaly v řízení, v jehož průběhu bylo konáno ústní jednání a v němž byl stěžovatel řádně právně zastoupen, přičemž právní zástupce jeho jménem předložil řadu podání.
Pokud jde o původní azylové důvody stěžovatele, tj. namítané nebezpečí související s jeho údajným zapojením do převozu ilegálních zbraní v Libyi, Soud se ztotožnil se závěry vnitrostátních orgánů, že stěžovatel není dostatečně důvěryhodný a nepodařilo se mu podložit, že by v tomto směru čelil skutečnému nebezpečí.
Následně Soud posuzoval stěžovatelovo tvrzení, že by byl v případě návratu do Libye vystaven nebezpečí díky jeho sexuální orientaci a svazku s N. Soud považoval za nesporné, že stěžovatel je homosexuál a že má vážný vztah s N. Jeho jednotlivá podání jak k vnitrostátním orgánům, tak k Soudu však byla protichůdná, a proto stěžovatel neposkytl ucelený a důvěryhodný základ pro přezkoumání jeho námitek. Dále se Soud zabýval tím, zda vnitrostátní orgány aplikovaly test doporučený právním stanoviskem ředitele migrační rady [test převzatý z rozsudku Nejvyššího soudu Spojeného království HJ (Irán) a HT (Kamerun) proti ministru vnitra, 2010, UKSC 31, § 82]. Soud akceptoval, že vnitrostátní orgány nepřistoupily dále než k počátečnímu kritériu testu, když stěžovatel nedoložil, že by z důvodu homosexuality v Libyi čelil nebezpečí. V každém případě se stěžovatel rozhodl své rodině představit N. jako ženu, čímž zvolil variantu žít diskrétně a nevyjevit svou sexuální orientaci z osobních důvodů a nikoliv z důvodu nebezpečí z pronásledování (srov. kritérium 6 testu).
Dále Soud zhodnotil situaci v Libyi po převratu v roce 2011. Situace zůstala nebezpečná a nepřehledná. Existuje též jen malé množství informací o situaci homosexuálů v Libyi. Proto je pro Soud obtížné danou situaci zhodnotit. Ačkoliv trestní zákoník ukládá za homosexuální jednání trest odnětí svobody, stěžovatel nepředložil a Soud ani nedohledal žádné informace nebo veřejné záznamy o jakékoliv osobě, která by byla trestně stíhána či odsouzena od pádu Kaddáfího režimu. Přestože je tedy homosexualita v Libyi považována za tabu, nemorální a odporující islámu, Soud neměl dostatečný základ pro závěr, že libyjské úřady homosexuály aktivně pronásledují.
Soud dodal, že návrat stěžovatele do Libye je jen dočasný po dobu podání jeho žádosti o sloučení rodiny, přičemž stěžovatel může podat žádost online a požádat o prioritní režim, což zkrátí posouzení jeho žádosti na cca čtyři měsíce. I kdyby musel být stěžovatel diskrétní ohledně svého soukromého života, Soud nepovažoval tuto dobu za dostatečně dlouhou na to, aby bylo dosaženo prahu článku 3 Úmluvy.
Z výše uvedených důvodu by proto realizace vyhoštění stěžovatele do Libye nevedla k jeho porušení.
b) K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel dále namítal, že realizace jeho vyhoštění by vedla k porušení jeho práva na rodinný život z důvodu odloučení od N. Soud potvrdil, že vztah stěžovatele a N. spadá pod pojem rodinného života ve smyslu čl. 8 odst. 1 Úmluvy. Zásah v podobě rozhodnutí o vyhoštění stěžovatele byl dle Soudu v souladu se švédským právním řádem a sledoval legitimní cíle hospodářského blahobytu země a účinného provádění imigrační kontroly.
Ohledně přiměřenosti zásahu Soud předestřel, že důležitým faktorem je v dané věci skutečnost, že oba partneři si v době uzavření jejich svazku uvědomovali, že jejich rodinný život ve Švédsku má nejistou budoucnost, jelikož stěžovateli nebylo uděleno povolení k pobytu ani rozhodnuto o jeho azylové žádosti. Vzhledem ke svým závěrům na poli článku 3 Úmluvy, včetně dočasnosti jejich odloučení, a k možnosti být v kontaktu telefonicky či přes internet Soud uzavřel, že vnitrostátní orgány nepochybily při hledání spravedlivé rovnováhy mezi zájmy stěžovatele a zájmy státu, a proto prohlásil stížnost na poli článku 8 za zjevně neopodstatněnou.
(iii) Oddělená stanoviska
Soudce De Gaetano se ve svém souhlasném stanovisku přikláněl spíše k prohlášení stížnosti na poli článku 3 za zjevně neopodstatněnou, jelikož byl pro něj stěžovatel nedůvěryhodný a předpoklad, že sexuální orientace stěžovatele a jeho vztah s N. je nespornou skutečností, na kterém Soud založil posouzení odůvodněnosti stížnosti, je nesprávný.
Soudkyně Power-Forde připojila k rozsudku nesouhlasné stanovisko. Uvedla, že ačkoliv od pádu předchozího režimu nedocházelo k aktivnímu trestnímu stíhání homosexuálů, nedávné důkazy naznačují, že osoby jsou zadržovány a napadány pouze pro samotnou skutečnost, že jsou homosexuálové. Soudkyně silně nesouhlasila s názorem většiny, že stěžovatel může být určitou dobu diskrétní ohledně svého soukromého života. Odůvodnění, že se stěžovatel takto vyhne nebezpečí pronásledování, dle ní nepřichází v úvahu. Za poslední desetiletí došlo k výraznému posunu mezinárodního a evropského azylového práva v souvislosti s žádostmi o uprchlický status na základě sexuální orientace. I když tento případ nepojednává o uprchlickém statusu ale o vyhoštění, je třeba relevantní zásady, jež se v azylovém právu za tuto dobu vyvinuly, použít obdobně. V této souvislosti zmínila výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu Spojeného království, instrukci UNHCR k sexuální orientaci a rozsudek Soudního dvora Evropské unie Minister voor Immigratie en Asiel proti X, Y a Z. Všechny tyto dokumenty uvádějí, že po osobě nelze požadovat, aby ukrývala či potlačovala svou sexuální orientaci. Soud v předkládané věci tento vývoj nezohlednil a vytvořil jakýsi nový test délky trvání, který v dané souvislosti není k nalezení jinde v evropském právu. Soudkyně také podotkla, že sexuální orientace není zdaleka jen otázkou pohlavního styku, lze ji vyjádřit v mnoha rovinách a zasahuje nejniternější aspekt soukromého života (Norris proti Irsku, č. 10581/83, rozsudek pléna ze dne 26. října 1988, § 46). Praktické důsledky požadavku, aby byl stěžovatel diskrétní, Soud nikde nezkoumal. Požadavek zastírat takto podstatnou složku osobní identity navíc neznamená pro dotčenou osobu pouhou nepříjemnost, ale podkopává její osobní integritu a lidskou důstojnost.
Full & Egal Universal Law Academy