© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 7. září 2017 ve věci č. 43701/14 – M. L. proti Norsku
Senát páté sekce Soudu jednomyslně shledal, že rozhodnutím o umístění dítěte stěžovatelky do pěstounské péče jiných osob než rodinných příslušníků, kteří měli v péči starší dítě stěžovatelky, nedošlo k porušení jejího práva na respektování rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelka je matkou dvou synů, nevlastních bratrů. Starší syn narozený v roce 2008 byl v roce 2010 umístěn do péče babičky z matčiny strany a nevlastního otce stěžovatelky. U mladšího syna, narozeného v únoru 2012, byla diagnostikována hyperkinetická porucha a byl psychiatricky léčen. Stěžovatelka se o dítě neuměla postarat a v červnu 2012 bylo rozhodnuto o jeho okamžitém svěření do pěstounské péče. Orgán péče navrhoval, aby byl mladší syn umístěn do trvalé pěstounské péče a stěžovatelce byl umožněn asistovaný styk. Uvedl, že babička z matčiny strany a nevlastní otec stěžovatelky jsou sice pěstouny staršího syna stěžovatelky, nicméně objevily se problémy v jejich spolupráci s úřady a babička mladšího syna navíc po jeho umístění do dočasné pěstounské péče nenavštěvovala. Současně byli s nevlastním otcem stěžovatelky relativně staří na to, aby byli pěstouny tak malého dítěte. Za těchto okolností nebylo dle orgánu péče o dítě v zájmu mladšího syna jeho umístění do péče příbuzných.
V říjnu 2012 komise rozhodla o umístění mladšího syna stěžovatelky do pěstounské péče mimo rodinu s tím, že to je v jeho nejlepším zájmu, jelikož zápory umístění do rodiny převažovaly nad jeho výhodami. V lednu 2013 byl mladší syn umístěn do péče jiných pěstounů mimo rodinu. V červnu 2013 proběhlo řízení před soudem, který konal třídenní jednání, vyslechl stěžovatelku a dalších 14 svědků. V rozsudku z července 2013 soud v plném rozsahu potvrdil rozhodnutí komise. Soud uvedl, že příbuzní byli vhodnými pěstouny staršího dítěte, mladší dítě by bylo umístěno do rodinného prostředí a vyrůstalo by společně se sourozencem. Vzal však v úvahu vyšší věk příbuzných, jejich špatnou spolupráci s orgány péče o dítě a skutečnost, že stěžovatelka měla ke svým synům odlišný přístup, což by mohlo být problematické, pokud by vyrůstali společně. Konečně matka by dítě u babičky často navštěvovala, čímž by se zkomplikovalo vytvoření vazby dítěte na babičku.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatelka namítala, že umístěním mladšího dítěte do péče pěstounů mimo rodinu za situace, kdy její babička a nevlastní otec měli o pěstounství dítěte zájem a navíc měli v péči její starší dítě, došlo k porušení jejího práva na respektování rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy. Dále tvrdila, že vnitrostátní orgány nedostatečně prošetřily, zda příbuzní byli vhodnými pěstouny mladšího dítěte.
Ohledně zákonnosti zásahu Soud shledal, že vnitrostátní orgány uvažovaly o možnosti umístit dítě do péče nejbližších příbuzných a splnily tak podmínky nařízení o pěstounské péči, které stanovilo povinnost vzít v každém jednotlivém případě v potaz možnost umístit dítě do péče rodinných příslušníků.
Pokud jde o procesní stránku věci, stěžovatelka se řízení o umístění dítěte do pěstounské péče účastnila, soud zasedal po tři dny v senátu složeném ze soudce, psychologa a laika. Stěžovatelka byla právně zastoupena, vypovídala jako svědek a měla možnost předestřít své argumenty. Vyslechnuti byli rovněž zástupci orgánu péče o dítě a dalších 14 svědků. Byl jmenován psycholog, který vypracoval znalecký posudek a vypovídal u soudu.
Soud uvedl, že otázka důkladného přezkumu případu a vyvážené a rozumné posouzení zájmů všech zúčastněných osob je spojena s věcnou otázkou, zda vnitrostátní orgány relevantně a dostatečně odůvodnily rozhodnutí neumístit dítě do péče příbuzných. Soud poznamenal, že by bylo pro oba chlapce přínosné, kdyby vyrůstali v jedné, nadto biologické rodině. Současně bylo zdokumentováno, že příbuzní by byli dobrými pěstouny mladšího chlapce. Nad uvedenými přínosy nicméně převážily obavy, které předestřela komise, s nimiž se ztotožnil vnitrostátní soud a jimž přisvědčil i Soud.
V prvé řadě vnitrostátní orgány poukázaly na zranitelnost mladšího dítěte, jeho problémy s pozorností a ADHD syndrom, který byl diagnostikován u obou dětí. Dále zohlednily skutečnost, že se objevily problémy ze strany babičky při spolupráci s orgány péče o dítě a zdravotnickým personálem, byť nebyly nijak závažného charakteru. Komise babičce rovněž vytýkala, že dítě po jeho umístění do dočasné pěstounské péče nenavštívila. Příbuzní stěžovatelky byli navíc relativně starší (50 a 57 let), aby byli pěstouny tak malého dítěte, jehož umístění do pěstounské péče bylo dlouhodobého charakteru. Ačkoli jejich věk nebyl rozhodující, byl jedním z relevantních okolností celkového posouzení. Stejně tak bylo zohledněno, že příbuzní stěžovatelky již měli v pěstounské péči staršího, v té době čtyřletého, bratra dítěte, a proto by museli vynaložit hodně energie na další pěstounství, čímž by mohlo dojít k negativnímu ovlivnění pěstounství staršího chlapce. Vnitrostátní soud též přihlédl ke zjištění psychologa, že stěžovatelka měla na své syny rozdílnou citovou vazbu. Velmi záhy se vzdala mateřství u staršího syna, ale předpokládalo se, že bude chtít zůstat v maximálním možném kontaktu s mladším synem, což by bylo pro oba chlapce v případě, že by vyrůstali v jedné pěstounské rodině, problematické. Pokud by byl mladší chlapec umístěn do širší rodiny, matka by měla příležitost s ním rozvíjet vztah, což by bylo rušivé s ohledem na potřebu, aby si dítě u pěstounů zvyklo. Vnitrostátní soud proto shledal, že chlapci mají odlišné potřeby. Mladší chlapec navíc zažil již dva rozbité vztahy – s matkou a dočasnou pěstounkou. Následně si musel zvykat na novou pěstounku, v jejíž péči se dobře vyvíjel a byl šťastný. Změna umístění by tak s sebou nesla riziko „vztahové újmy“, tedy závažného oslabení schopnosti navazovat v budoucnu mezilidské vztahy.
Soud dospěl k závěru, že s ohledem na podrobné odůvodnění rozhodnutí vnitrostátního soudu je přesvědčen, že byla provedena důkladná analýza rodinné situace a všech dalších relevantních faktorů. Vnitrostátní orgány provedly vyvážené a rozumné posouzení všech zájmů, aby nalezly nejlepší řešení pro mladšího chlapce. Jejich rozhodnutí umístit chlapce do pěstounské péče mimo rodinu bylo v nejlepším zájmu dítěte, nepřekročilo prostor pro uvážení ponechaný státu a opíralo se o relevantní a dostatečné důvody. K porušení článku 8 Úmluvy proto nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy