© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 6. listopadu 2018 ve věci č. 27821/16 – Milićević proti Černé Hoře
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že vnitrostátní orgány nepřijaly dostatečná preventivní opatření k zabránění útoku osoby s duševním onemocněním na stěžovatele, čímž došlo k porušení článku 8 Úmluvy.
I. Skutkové okolnosti
Na konci ledna 2013 stěžovatel telefonicky na policii ohlásil, že mu X, který trpí duševním onemocněním, vyhrožuje. Dne 1. února 2013 X fyzicky napadl stěžovatele před jeho kavárnou. Poté, co několik kolemjdoucích X od stěžovatele odtrhlo, X odešel se slovy, že se vrátí s nožem a kladivem, aby stěžovatele zabil. Zakrátko se skutečně vrátil a začal stěžovatele bít kuchyňskou paličkou do hlavy i těla. Několik osob útočníka opět odtrhlo a stěžovatele se zraněním hlavy odvezlo na pohotovost.
Na základě trestního oznámení podaného stěžovatelem byl X zatčen a následně obviněn a obžalován. V průběhu trestního řízení vyšlo najevo, že X již byl obžalován z bezdůvodného útoku nožem na nezletilého V. J. v říjnu 2012, po němž byl zatčen, avšak následně propuštěn. Obě obžaloby byly spojeny ke společnému řízení. Soud X uznal vinným z obou skutků a uložil mu ochranné léčení. V průběhu trestního řízení vyšlo též najevo, že X je dlouhodobým psychiatrickým pacientem trpícím schizofrenií, byl opakovaně léčen a již několikrát napadl své sousedy, zapálil vlastní byt a vytopil byt sousedů.
Stěžovatel následně podal žalobu proti státu, v níž se domáhal zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezabráněním napadení ze strany X. Soudy však shledaly, že příslušné orgány jednaly v souladu se zákonem a mezi jednáním státu a újmou stěžovatele není příčinná souvislost.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Soud připomněl, že státům z článku 8 Úmluvy vyplývají pozitivní závazky, které mohou zahrnovat povinnost přijmout opatření k zajištění respektování soukromého života rovněž ve sféře vztahů mezi jednotlivci (Bărbulescu proti Rumunsku, č. 61496/08, rozsudek velkého senátu ze dne 5. září 2017, § 115). Státy mají mj. povinnost přijmout a v praxi uplatňovat dostatečnou právní úpravu poskytující ochranu proti násilnému jednání třetích osob (Söderman proti Švédsku, č. 5786/08, rozsudek velkého senátu ze dne 12. listopadu 2013, § 80). Klíčové je, aby stát nastolil spravedlivou rovnováhu mezi zájmy jednotlivce a společnosti jako celku, při čemž požívá určitého prostoru pro uvážení (Jeunesse proti Nizozemsku, č. 12738/10, rozsudek velkého senátu ze dne 3. října 2014, § 106).
Ve vztahu k projednávané věci Soud v prvé řadě shledal, že vnitrostátní právní úprava poskytuje v obecné rovině dostatečnou ochranu (Alković proti Černé Hoře, č. 66895/10, rozsudek ze dne 5. prosince 2017, § 68). Dále konstatoval, že po napadení stěžovatele příslušné vnitrostátní orgány zakročily, X zatkly, stíhaly a uložily mu ochranné léčení. Pro posouzení věci bylo nicméně klíčové, zda vnitrostátní orgány přijaly přiměřená preventivní opatření k zabránění bezprostředního ohrožení stěžovatele ze strany X, o němž věděly či měly vědět (Osman proti Spojenému království, č. 23452/94, rozsudek velkého senátu ze dne 28. října 1998, § 116).
Soud konstatoval, že policejní orgány věděly o výhružkách ze strany X, jelikož je stěžovatel o nich uvědomil. Výhrůžky samy o sobě nezněly příliš hrozivě, avšak dle Soudu je třeba na ně nazírat v souvislosti s dalšími skutečnostmi, jichž si příslušné orgány byly vědomy či si jich měly být vědomy. V prvé řadě, X čtyři měsíce před napadením stěžovatele opustil navzdory doporučení lékařů psychiatrickou nemocnici, v níž se opakovaně a dlouhodobě léčil, a tři dny na to bezdůvodně napadl nožem nezletilého V. J. V druhé řadě, policie obdržela i další zprávy o problémovém a agresivním jednání X (viz výše) a o tom, že u sebe vždy nosí nůž či jinou podobnou zbraň. Příslušné orgány však po napadení V. J. X nenechaly vyšetřit lékařem za účelem zjištění, zda bere předepsanou medikaci, což ukazuje na nedostatečnou spolupráci mezi policejními orgány a lékaři. Ačkoli byl X z útoku na V. J. obžalován, po dobu tří měsíců, až do doby napadení stěžovatele, nebyl ve věci vykonán žádný úkon.
S odkazem na tyto skutečnosti Soud shledal, že vnitrostátní orgány si měly být vědomy, že je stěžovatel v bezprostředním ohrožení ze strany X, a nepřijaly dostatečná opatření k jeho ochraně. Došlo tedy k porušení článku 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy