© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 26. února 2015 ve věci č. 1412/12 – M. T. proti Švédsku
Senát páté sekce Soudu poměrem šesti hlasů proti jednomu rozhodl, že vyhoštěním stěžovatele do Kyrgyzstánu, kde by stěžovatel dle svých tvrzení neměl k dispozici adekvátní zdravotní péči, v důsledku čehož by v řádu několika málo týdnů zemřel, by nedošlo k porušení článku 3 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel, etnický Ujgur, přicestoval v prosinci 2009 do Švédska a požádal o azyl a povolení k pobytu. Žádost o azyl založil mimo jiné na svých vazbách na obchodního partnera, etnického Ujgura z Číny, který byl v srpnu 2009 zadržen pro podezření z financování ujgurských nepokojů v Číně. Sám stěžovatel byl kyrgyzskou policií ze stejného důvodu zadržen v září 2009, a ačkoli byl následně propuštěn, obdržel opakovaně předvolání k soudu. Proto vzápětí z Kyrgyzstánu uprchl.
Dále azylovým orgánům ve Švédsku předestřel, že trpí chronickým selháním ledvin a neobejde se bez pravidelné dialýzy (3x týdně), což doložil několika lékařskými zprávami. Kromě toho tvrdil, že mu po jeho zadržení na podzim 2009 byla odpírána zdravotní péče a že v Kyrgyzstánu je obecně nedostatek přístrojového vybavení k dialýze, aby byly zajištěny potřeby kyrgyzské populace.
Byť azylové orgány považovaly za nesporné, že stěžovatel trpí uvedenými zdravotními problémy, jeho žádosti o azyl zamítly s tím, že jeho podání nebyla věrohodná, protože obsahovala protichůdné informace mimo jiné ohledně toho, kdy mu bylo odmítnuto poskytnutí zdravotní péče v Kyrgyzstánu. Stěžovatel dle jejich názoru ani dostatečně neprokázal, že by byl v případě vyhoštění v nebezpečí pronásledování nebo bez adekvátní zdravotní péče v přiměřené době.
V lednu 2012 Soud vydal předběžné opatření zamezující realizaci vyhoštění stěžovatele do Kyrgyzstánu.
V reakci na žádost otce stěžovatele o zajištění potřebné léčby pro jeho syna kyrgyzské ministerstvo zdravotnictví v únoru 2014 uvedlo, že vzhledem k dlouhým čekacím lhůtám a nedostatku přístrojového vybavení není pro ministerstvo možné zajistit stěžovateli léčbu v Kyrgyzstánu.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že jeho vyhoštěním by došlo k porušení článku 3 Úmluvy, jelikož by v Kyrgyzstánu neměl k dispozici adekvátní zdravotní péči ve vztahu ke svému onemocnění. Bez pravidelné léčby, kterou podstupuje ve Švédsku, by zemřel v horizontu několika málo týdnů.
Soud předně zopakoval zásady posuzování stížnosti na poli článku 3 Úmluvy v daném kontextu. Uvedl, že fyzické či psychické utrpení, které vyplývá z přirozeně existující nemoci, může být zahrnuto do článku 3 Úmluvy, pokud je, nebo hrozí, že bude, zhoršeno zacházením, ať již vyplývajícím z podmínek detence, vyhoštění nebo jiných opatření, za která jsou odpovědné státní orgány (Pretty proti Spojenému království, č. 2346/02, rozsudek ze dne 29. dubna 2002, § 52). Zároveň připomněl, že i kdyby byly podmínky stěžovatele, včetně jeho očekávané délky života, výrazně zhoršeny z důvodu vyhoštění, nepostačí to pro shledání porušení článku 3 Úmluvy. Rozhodnutí smluvního státu Úmluvy vyhostit cizince, který trpí závažným fyzickým či psychickým onemocněním, do státu, kde zázemí pro léčbu takového onemocnění je horší než v daném smluvním státu Úmluvy, může sice nastolit otázku na poli článku 3 Úmluvy, avšak pouze ve velmi výjimečném případě, kdy existují závažné humanitární důvody bránící vyhoštění (N. proti Spojenému království, č. 26565/05, rozsudek velkého senátu ze dne 27. května 2008, § 42).
Ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci Soud nejprve uvedl, že tvrzení stěžovatele týkající se jeho onemocnění jsou nesporná. Stejně tak na základě dostupných informací (získaných švédskými úřady od kyrgyzských protějšků a z tisku) lze konstatovat, že dialýza je v Kyrgyzstánu stěžovateli k dispozici ve veřejných nemocnicích bezplatně a na soukromých klinikách za poplatek. K námitce stěžovatele týkající se dlouhých čekacích lhůt na dialýzu z důvodu omezeného množství příslušného přístrojového vybavení Soud poznamenal, že jedinci mohou být na čekací listinu zapsáni v dostatečném předstihu, než budou dialýzu opravdu potřebovat, což mj. také znamená, že těm, kdo dialýzu s ohledem na svůj aktuální zdravotní stav urgentně potřebují, může být dána přednost. Dodal, že stěžovatel by měl být na čekací listině zapsán již přibližně pět let, což je výrazně déle než stěžovatelem uváděná dvouletá čekací lhůta. V této souvislosti Soud také podotkl, že dopis kyrgyzského ministerstva zdravotnictví z února 2014 vůbec čekací lhůty nezmiňuje a je spíše žádostí švédským orgánům, aby pokračovaly v léčbě stěžovatele než odpovědí na dopis otce stěžovatele. Nic navíc nebrání stěžovateli využít, ač za poplatek a na přechodnou dobu, některou ze soukromých klinik za pomoci jeho rodiny z Kyrgyzstánu, se kterou je v kontaktu a která mu pomáhá, jak dokládá dopis otce stěžovatele. Stěžovatel ostatně ani nenamítal, že by tuto variantu neměl k dispozici.
Soud považoval vzhledem ke specifickým okolnostem případu (bez léčby stěžovatele může dojít k jeho úmrtí v řádu několika málo týdnů) za obzvlášť důležité vyjádření žalované vlády, že švédské azylové úřady vyvinou veškeré úsilí, pomohou stěžovateli a podpoří jej v přijetí nezbytných příprav a opatření, aby nedošlo k přerušení jeho léčby dialýzou a aby měl v Kyrgyzstánu přístup k potřebné zdravotní péči. Ačkoli je dle Soudu primárně odpovědností stěžovatele, aby s úřady spolupracoval a vykonal nezbytné kroky k zajištění své léčby v domovské zemi, závazek švédských orgánů je pro posouzení projednávané věci zvláště důležitý.
Vzhledem k výše uvedenému a k vysokému prahu, jenž relevantní judikatura Soudu ke shledání porušení článku 3 v daném kontextu vyžaduje, tj. existenci „velmi výjimečných okolností“ (D. proti Spojenému království, č. 30240/96, rozsudek ze dne 2. května 1997), Soud dospěl k názoru, že realizací vyhoštění stěžovatele do Kyrgyzstánu by nedošlo k porušení článku 3 Úmluvy.
III. Oddělené stanovisko
Soudce De Gaetano připojil k rozsudku své nesouhlasné stanovisko, v němž se ztotožnil se společným nesouhlasným stanoviskem soudců Bonella a Spielmanna a soudkyně Tulkens ve věci N. proti Spojenému království (cit. výše, § 5 spojeného nesouhlasného stanoviska). Byl toho názoru, že stěžovatel přesvědčivě prokázal, že má velmi nízkou šanci na bezodkladné zajištění potřebné léčby po návratu do Kyrgyzstánu. Kritizoval, že se Soud v odůvodnění opřel především o obecné domněnky a hypotézy a pominul některé konkrétní důkazy (především dopis kyrgyzského ministerstva zdravotnictví z února 2014). Švédská vláda si navíc ani nevyžádala záruky od kyrgyzských úřadů (srov. např. Tarakhel proti Švýcarsku, č. 29217/12, rozsudek velkého senátu ze dne 4. listopadu 2014) a namísto toho pouze přislíbila, že vyvine „veškeré úsilí“, což je za specifických okolností případu nejasná záruka, navíc vyhošťujícího státu, a nikoliv státu původu.
Full & Egal Universal Law Academy