Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 9. února 2021 ve věci č. 40591/11 – N. Ç. proti Turecku
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že vnitrostátní orgány nedostály povinnosti provést účinné vyšetřování pohlavního zneužívání nezletilé stěžovatelky, a to z důvodu délky trestního řízení a nedostatečné ochrany práv stěžovatelky. Dále shledal, že vnitrostátní orgány selhaly při ochraně osobní integrity stěžovatelky v průběhu trestního řízení. Došlo tak k porušení článků 3 a 8 Úmluvy.
I. Skutkové okolnosti
Stěžovatelka byla v roce 2002, kdy jí bylo dvanáct let, nucena dvěma ženami k prostituci. V lednu 2003 podala proti ženám a proti mužům, s nimiž měla sexuální styk, trestní oznámení. Následně podstoupila sérii lékařských vyšetření. Obviněno z jejího znásilnění bylo celkem 28 osob. V únoru 2003 se konalo jednání před soudem bez účasti veřejnosti a za přítomnosti stěžovatelky, obžalovaných a jejich právních zástupců. Po skončení jednání příbuzní některých obžalovaných napadli stěžovatelku a její obhájce před budovou soudu. Žádost obhájců stěžovatelky o přesun soudního jednání na jiné místo z bezpečnostních důvodů byla zamítnuta. V září 2010 soud zprostil tři obžalované viny pro nedostatek důkazů. Soud dále překvalifikoval obžalobu z „nuceného uvěznění pro splnění sexuálních tužeb“ s tím, že stěžovatelka souhlasila, že s obžalovanými zůstane. „Konsensuální uvěznění“ se ve vztahu ke všem obžalovaným promlčelo. Dle soudu stěžovatelka neprojevila nesouhlas a neexistoval dostatek důkazů prokazujících, že obžalovaní stěžovatelku k sexuálním stykům donutili. S ohledem na uvedené se až na dva obžalované uplatnilo ustanovení trestního zákoníku, dle kterého lze uložit mírný trest. Trestní řízení skončilo v roce 2014.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 3 a 8 Úmluvy
Stěžovatelka na poli článků 3 a 8 Úmluvy namítala, že vnitrostátní orgány v průběhu trestního řízení vztahujícího se k sexuálnímu zneužívání neochránily její osobní integritu. Dále namítala neúčinnost vyšetřování.
1. Obecné zásady
K obecným zásadám a zejména procesním závazkům státu Soud odkázal na věc S. M. proti Chorvatsku (č. 60561/14, rozsudek velkého senátu ze dne 25. června 2020, § 308–320). Smluvní státy mají pozitivní závazky vyplývající z článků 3 a 8 Úmluvy ochránit fyzickou integritu jednotlivce proti útokům soukromých osob v případech znásilnění a pohlavního zneužívání dětí a zajistit zavedení účinných trestně-právních ustanovení (M. C. proti Bulharsku, č. 39272/98, rozsudek ze dne 4. prosince 2003, § 148–166). Vnitrostátní orgány by se rovněž měly vyhnout sekundární viktimizaci oběti (Y. proti Slovinsku, č. 41107/10, rozsudek ze dne 28. května 2015, § 97 a 101). Stát má povinnost provést účinné vyšetřování, což zejména znamená jednat rychle a s náležitou péčí (Ebcin proti Turecku, č. 19506/05, rozsudek ze dne 1. února 2011, § 40).
2. Použití obecných zásad na projednávanou věc
Dle Soudu bylo v projednávané věci dosaženo prahu závažnosti vyžadovaného pro použití článku 3 Úmluvy. S ohledem na svůj věk se stěžovatelka nacházela ve zranitelném postavení. Sexuální zneužívání a sekundární viktimizace jsou natolik závažné, že spadají do působnosti článku 3 Úmluvy. S ohledem na dopady těchto aspektů na fyzickou a morální integritu spadají napadané skutečnosti rovněž do působnosti článku 8 Úmluvy (M. C. proti Bulharsku, cit. výše, § 167). Při zkoumání, zda stát dostál svým procesním závazkům, Soud ověří, zda vnitrostátní orgány vzaly v potaz nejlepší zájem dítěte a zvláštní zranitelnost dětských obětí sexuálního vykořisťování, aby dítě ochránily před sekundární viktimizací (A a B proti Chorvatsku, č. 7144/15, rozsudek ze dne 20. června 2019, § 121). Zejména v případě svědectví obětí pohlavního zneužívání, které jsou nezletilé a pro které je trestní řízení obzvlášť strastiplné, mohou být přijata adekvátní opatření za účelem jejich ochrany, a to za předpokladu, že taková opatření budou slučitelná s účinným výkonem práv obhajoby (Y. proti Slovinsku, cit. výše, § 103–106).
a) Ochrana stěžovatelky v průběhu řízení
Soud přezkoumával, zda stát ochránil osobní integritu stěžovatelky, která se stala obětí sexuálního trestného činu, tj. zda přijal dostatečná opatření za účelem ochrany práv oběti v průběhu trestního řízení (A a B proti Chorvatsku, cit. výše, § 105 a 121). Vyšetřování započalo rychle po podání trestního oznámení a většina obviněných byla odsouzena k trestům odnětí svobody mezi dvěma a třinácti lety. V tak závažných případech, jakými jsou sexuální vykořisťování dítěte mladšího 15 let, však uvedený obecný závěr nepostačuje a je třeba se zabývat všemi namítanými aspekty neefektivního uplatňování trestněprávních mechanismů (S. M. proti Chorvatsku, cit. výše, § 225–228).
Neposkytnutí pomoci stěžovatelce v průběhu řízení. – Řada mezinárodních dokumentů upravuje pomoc dětským obětem sexuálních trestných činů (např. tzv. Lanzarotská a Istanbulská úmluva). Od podání trestního oznámení v lednu 2003 do května 2004 nebyla stěžovatelce poskytnuta podpora sociálního pracovníka, psychologa nebo jiného odborníka, a to ani před vyšetřovacími orgány, ani před soudem. Uvedené zjištění postačuje k závěru, že o stěžovatelku nebylo v průběhu řízení adekvátně postaráno.
Absence ochrany stěžovatelky před obžalovanými. – Situace stěžovatelky nabrala na závažnosti v průběhu soudního řízení, jelikož nebylo přijato žádné opatření za účelem jejího oddělení od obžalovaných. V průběhu několika soudních jednání stanula tváří v tvář obžalovaným a podrobně vypovídala o útocích, výhrůžkách a znásilněních, ačkoli ze spisu nevyplývá, že konfrontace byla nutná za účelem účinného výkonu práv obhajoby. Uvedené prostředí bylo pro stěžovatelku bezpochyby zastrašující a nebylo dosaženo rovnováhy s právy obhajoby (Y. proti Slovinsku, cit. výše, § 103–106). Soud konstatoval, že stěžovatelce nebyla poskytnuta ochrana před obžalovanými.
Zbytné rekonstrukce znásilnění. – Stěžovatelka byla nucena před všemi obžalovanými a jejich obhájci vypovídat o podrobnostech sexuálních aktů, aniž by soud přijal opatření k tomu, aby ponížení stěžovatelky zmírnil. Ze spisu nevyplývá nutnost provedení rekonstrukcí pro objasnění skutkových okolností a jejich právní kvalifikace. Pro stěžovatelku musela být slyšení extrémně traumatizující. Jejich konání bez účasti veřejnosti nepostačovalo k ochraně před narušením její důstojnosti a zásahem do soukromého života a významně překročilo míru nepohodlí, kterou obnáší výpovědi obětí sexuálního vykořisťování. Výpovědi stěžovatelky tedy nemohou být ospravedlněny požadavky obžalovaných na spravedlivý proces.
Opakovaná lékařská vyšetření. – Stěžovatelka byla na žádost soudů podrobena deseti lékařským vyšetřením za účelem určení jejího přesného věku a následků znásilnění. Nadměrný a neodůvodněný počet lékařských vyšetření, z nichž mnohá byla extrémně invazivní, představoval nepřijatelný zásah do fyzické a psychické integrity stěžovatelky.
Nezajištění klidného a bezpečného prostředí u soudních jednání. – Po soudních slyšeních stěžovatelka čelila agresivitě příbuzných obžalovaných a policie ji dokonce musela odvézt mimo město. Vnitrostátní orgány přitom nepřijaly žádné preventivní opatření. Soud odmítl přemístit soudní slyšení, aby se zklidnilo jednání a zvýšila se bezpečnost stěžovatelky, což je ostatně v citlivých trestních případech běžná praxe (Aydemir proti Turecku, č. 17811/04, rozsudek ze dne 24. května 2011, § 26).
Posouzení souhlasu oběti. – V případech, kdy stěžovatel rozporuje platnost svého souhlasu s důrazem na svůj mladý věk, Soud musí určit, zda uplatnění právní úpravy vedlo k porušení pozitivních závazků státu na poli článků 3 a 8 Úmluvy, aniž by nahradil skutková zjištění vnitrostátních soudů (M. C. proti Bulharsku, cit. výše, § 167–168). V případech sexuálního vykořisťování je nepřípustné připisovat rovnocennou váhu souhlasu dítěte mladšího patnácti let a souhlasu dospělé osoby (tamtéž, § 181). Vnitrostátní soudy nicméně souhlasu nezletilé stěžovatelky přiznaly rozhodující váhu a uplatnily mírnější ustanovení trestního zákoníku, aniž by uvedly důvody, proč výhrůžky a násilí ze strany některých obžalovaných nesplňovaly podmínky pro uplatnění přísnějšího ustanovení. Dle Soudu vnitrostátní soudy v žádné fázi řízení neprojevily obavy o zranitelnost stěžovatelky, jež byla mladší 15 let. Výklad trestního zákoníku, který nezohlednil věk oběti, byl zcela v rozporu s potřebou objektivního posouzení citlivého kontextu případu a ochrany dítěte, které se stalo obětí sexuálního vykořisťování.
b) Účinnost vyšetřování
K účinnému vyšetřování a ke splnění kritérií rychlosti trestního řízení Soud uvedl, že trestní řízení trvalo 11 let na dvou stupních soudní soustavy. Ačkoli se jednalo o složitý případ s ohledem na potíže se zjištěním skutkových okolností a na počet obžalovaných, žádné prodlení nebylo přičitatelné k tíži stěžovatelce nebo jejím právním zástupcům. Značné prodlení způsobila lékařská vyšetření. V řízení se vyskytla nevysvětlitelná prodleva v délce pěti let. Případ byl dvakrát u odvolacího soudu, a to v obou případech po dobu jednoho roku. Nebyly tak splněny požadavky na rychlé projednání věci a případu nebyla věnována zvláštní pozornost, jak to vyžadovala ochrana dítěte.
3. Závěr
Neposkytnutí pomoci stěžovatelce v průběhu trestního řízení a ochrany před obžalovanými stejně jako nedůvodné rekonstrukce znásilnění, opakovaná lékařská vyšetření, nezajištění bezpečí stěžovatelky u soudních jednání, posouzení souhlasu stěžovatelky, nepřiměřená délka řízení a dvě promlčená obvinění způsobily stěžovatelce závažnou sekundární viktimizaci. Vnitrostátní orgány tudíž neochránily nezletilou oběť sexuálního vykořisťování. Soud proto rozhodl, že způsob vedení řízení nezajistil účinné uplatňování trestního práva na porušování hodnot chráněných články 3 a 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy