© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 17. prosince 2013 ve věci č. 20688/04 – Nikolova a Vandova proti Bulharsku
Senát čtvrté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že vedením neveřejného soudního jednání a nezveřejněním rozsudků ve věci kárného řízení proti zaměstnankyni státu došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Soud přiznal první stěžovatelce náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 400 eur.
(i) Okolnosti případu
První stěžovatelka působila jako policejní vyšetřovatelka. V roce 2003 byla uznána vinnou z několika případů korupce a bránění výkonu spravedlnosti, nicméně odvolací soud zrušil tento rozsudek z důvodu procesních vad. V roce 2004 byla opět postavena před soud, avšak k její námitce nepřiměřené délky řízení soud trestní řízení zastavil.
V souvislosti s uvedeným trestním řízení bylo proti první stěžovatelce zahájeno kárné řízení, na základě něhož byla v únoru 2002 propuštěna. Podala návrh na přezkum rozhodnutí, přičemž pověřila druhou stěžovatelku, obhájkyni, aby ji v případě zastupovala. Ministerstvo vnitra požadovalo, aby byla věc projednána neveřejně z důvodu, že některé písemnosti ve spisu byly utajované. Jednalo se konkrétně o zprávu o události zaslanou personálnímu odboru Ministerstva vnitra a zprávu o interním auditu, která popisovala organizaci a pracovní postupy oddělení, kde stěžovatelka pracovala, informace o probíhajících věcech, které oddělení řeší, a obtížích, se kterými se oddělení potýká. Nejvyšší správní soud žádosti vyhověl.
Druhé stěžovatelce nebyl umožněn přístup ke spisu, protože nedisponovala oprávněním k seznámení s utajovanými informacemi. Požádala proto o odročení jednání, čemuž Nejvyšší správní soud vyhověl. Na jednání se však první stěžovatelka objevila samotná, neboť druhá stěžovatelka se rozhodla nepožádat o uvedené oprávnění, protože si nepřála podstoupit bezpečnostní prověrku. První stěžovatelka namítla nezákonnost svého propuštění, neboť bylo založeno na skutečnostech, jichž se týkalo trestní řízení, a před jejím případným odsouzením proto neměl být vyvozen žádný kárný postih. Nejvyšší správní soud žalobu zamítl s tím, že skutky, z nichž byla stěžovatelka obviněna, byly dostatečně prokázané a ministerstvo nemuselo před uložením sankce vyčkat výsledku trestního řízení. Jelikož spis podléhal utajení, první stěžovatelka nemohla získat kopii rozsudku, mohla toliko nahlédnout do rozsudku ve spisovně. Případ byl odtajněn v roce 2009 po uplynutí zákonné pětileté lhůty.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy
Soud úvodem připomněl, že veřejný charakter jednání představuje základní zásadu zakotvenou v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Článek 6 odst. 1 Úmluvy však nebrání tomu, aby se soudy od tohoto principu v odůvodněných případech odchýlily [srov. Diennet proti Francii, č. 18160/91, rozsudek ze dne 26. září 1995, § 33, 34; Olujić proti Chorvatsku, č. 22330/05, rozsudek ze dne 5. února 2009, §70, 71; Martinie proti Francii, č. 58675/00, rozsudek velkého senátu ze dne 12. dubna 2006, § 39 a 40, a další]. Soud již dříve uvedl, že pouhá přítomnost utajovaných informací ve spisu nevede bez dalšího k nutnosti vést neveřejné jednání. Naopak, soudy musí posoudit, zda je takové vyloučení potřebné s ohledem na konkrétní okolnosti, a toto opatření musí omezit na míru nezbytně nutnou k dosažení sledovaného cíle [srov. Belashev proti Rusku, č. 28617/03, rozsudek ze dne 4. prosince 2008, § 77 a 83].
V projednávané věci Soud shledal, že vedení neveřejného jednání nebylo výsledkem aplikace obecného pravidla týkajícího se všech obdobných typů řízení, nýbrž Nejvyšší správní soud o něm rozhodl v konkrétním případě stěžovatelky. Soud však zjistil, že Nejvyšší správní soud založil svoje rozhodnutí pouze na skutečnosti, že spis obsahoval utajované písemnosti. Nezvážil, zda se utajované písemnosti vztahovaly k předmětu řízení a mohly být nepostradatelné, ani nezvážil přijetí opatření, které by vyrovnaly účinek toho, že ve věci neproběhlo veřejné jednání, například omezení přístupu k některým písemnostem nebo vedení pouze některých zasedání neveřejně [srov. Belashev proti Rusku, cit. výše, § 84]. Za těchto okolností Soud nebyl přesvědčen o tom, že v daném případě bylo potřebné za účelem zachování důvěrnosti předmětných písemností vyloučit veřejnost z celého řízení.
Soud dále uvedl, že požadavek veřejného vyhlášení rozsudků je vykládán do určité míry pružně. Vzhledem k označení stěžovatelčina případu jako utajovaného Nejvyšší správní soud nejenže nevedl veřejné jednání, ale ani rozsudky nevyhlásil veřejně. Tyto pak nebyly k dispozici ve spisovně soudu, ani na jeho webových stránkách, a stěžovatelka z nich nemohla získat kopii. Spis byl zpřístupněn až po uplynutí zákonné lhůty, tj. více než 5 let po vyhlášení konečného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Rozsudky tedy byly zcela veřejně nepřístupné po značnou dobu. Soudu je však známo, že pro zpracování utajovaných informací existují techniky umožňující do určité míry veřejný přístup k rozhodnutím, zatímco je zachována důvěrnost citlivých informací [srov. Welke a Białek, č. 15924/05, rozsudek ze dne 1. března 2011, § 84]. Soud tedy nebyl přesvědčen o tom, že za účelem ochrany utajovaných informací obsažených ve spisu bylo nutné nezveřejnit rozhodnutí jako taková, tím míň po tak dlouhou dobu. Soud dále konstatoval, že nezveřejnění rozhodnutí vyplynulo z označení celého spisu za utajovaný, aniž by vnitrostátní soudy posoudily nutnost a přiměřenost takového opatření.
Soud tedy uzavřel, že došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy jednak s ohledem na to, že se ve věci nekonalo veřejné jednání, a jednal z důvodu nezveřejnění rozsudků v projednávané věci.
Full & Egal Universal Law Academy