Oleynikov proti Rusku – č. 36703/04
Rozsudek ze dne 14. 3. 2013 [I. sekce]
Článek 6
Článek 6-1
Přístup k soudu
Odmítnutí soudu projednat žalobu týkající se splacení půjčky poskytnuté obchodnímu zastoupení Severní Koreje: porušení
Skutkový stav – Stěžovatel v roce 1997 půjčil chabarovské kanceláři obchodního rady Velvyslanectví Korejské lidově-demokratické republiky („obchodní rada KLDR“) částku 1 500 USD na základě dohody, že mu tato částka bude vrácena zpět. Když obchodní rada KLDR svůj dluh nesplácel, stěžovatel a jeho advokát zaslali několik výzev k úhradě, které však zůstaly bez odpovědi. Stěžovatelův právní zástupce poté napsal dopis ruskému Ministerstvu zahraničí, jež bylo toho názoru, že obchodní rada KLDR jednal jménem KLDR, a tudíž požíval jurisdikční imunity. Ministerstvo stěžovateli doporučilo, aby před podáním žaloby proti obchodnímu radovi k ruským soudům požádal o souhlas příslušný severokorejský orgán. Když Velvyslanectví KLDR na žádost nedopovědělo, stěžovatel proti němu podal žalobu u obvodního soudu. Žaloba byla bez posouzení vrácena s odůvodněním, že podle občanského soudního řádu požívají cizí státy před ruskými soudy absolutní imunity. Po stěžovatelově odvolání toto rozhodnutí v roce 2004 potvrdil oblastní soud.
Právní posouzení – článek 6 odst. 1: Omezení sledovalo legitimní cíl dodržování mezinárodního práva za účelem podpory zdvořilosti a dobrých vztahů mezi státy prostřednictvím respektování státní suverenity. Rusko však podepsalo Úmluvu o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku z roku 2004, která potvrdila zásadu omezené imunity v případech, kdy se stát účastní obchodní transakce s fyzickou osobou cizí státní příslušnosti. Navíc ruský prezident, Ústavní soud a Nejvyšší obchodní soud oficiálně uznali, že omezená imunita se stala zásadou obyčejového práva. A konečně, nový obchodní soudní řád přijatý v roce 2002 upravil omezenou imunitu a Smlouva o obchodu a námořní plavbě mezi SSSR a KLDR z roku 1960 podřizovala veškeré spory vyplývající ze zahraničně obchodních transakcí uzavřených či garantovaných obchodním zastoupením ve státě pobytu pravomoci soudů tohoto státu. Vnitrostátní soudy se však stěžovatelovým podáním odmítly zabývat, aniž by jakkoli analyzovaly použitelná ustanovení uvedené smlouvy a příslušné zásady zvykového mezinárodního práva, jež je podle Ústavy nedílnou součástí ruského právního řádu. Vnitrostátní soudy uplatnily absolutní jurisdikční imunitu státu, aniž by se pokusily zjistit, zda se žaloba týkala jednání, která KLDR uskutečnila při výkonu státní suverenity nebo jako smluvní strana transakce soukromoprávní povahy. Tím, že vnitrostátní soudy stěžovatelovu žalobu odmítly, aniž by se jí věcně zabývaly a podaly relevantní a dostatečné odůvodnění, bez ohledu na použitelná ustanovení mezinárodního práva, nezachovaly rozumný vztah přiměřenosti, čímž zasáhly do samotné podstaty stěžovatelova práva na přístup k soudu.
Závěr: porušení (jednomyslně).
Full & Egal Universal Law Academy