© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 10. ledna 2017 ve věci č. 29086/12 – Osmanoğlu a Kocabaş proti Švýcarsku
Senát třetí sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že uložením pokuty stěžovatelům muslimského vyznání za to, že odmítali umožnit svým dcerám účastnit se povinných a smíšených (pro dívky a chlapce) školních kurzů plavání, nedošlo k porušení jejich svobody náboženského vyznání zaručené článkem 9 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel a stěžovatelka, tureckého původu a muslimského vyznání, žijí společně ve švýcarské Basileji od roku 1999. Mají tři dcery narozené v letech 1999, 2001 a 2006. V roce 2008 byli informováni o povinnosti dětí navštěvovat v rámci základní školní docházky smíšené kurzy plavání. Podle příslušné kantonální právní úpravy lze udělit výjimky z náboženských důvodů, to však až po období puberty. Stěžovatelé odmítali z náboženských důvodů dcery na plavecké kurzy posílat, a to i přes varování příslušného kantonálního úřadu a pozdější pokus ředitelky školy o mediaci. Z podnětu vedení školy bylo se stěžovateli vedeno správní řízení, jehož výsledkem bylo uložení pokuty stěžovatelům ve výši přibližně 1 300 eur za neplnění rodičovských povinností.
Stěžovatelé proti správnímu rozhodnutí neúspěšně brojili u odvolacího soudu a později i u Federálního soudu. Federální soud ve svém rozsudku z března 2012 připustil, že došlo k zásahu do svobody náboženství stěžovatelů, příslušná povinnost však měla jasný právní základ, byla součástí vzdělávacích osnov a nebyla nepřiměřená, neboť mj. umožňovala výjimky z dané povinnosti; od věku přibližně 12 let se navíc chlapci a dívky účastní hodin tělesné výchovy i plavání zvlášť. Zájem na integraci dětí bez ohledu na původ, kulturu a náboženství dětí byl v daném případě naprosto zásadní. Předmětné opatření bylo navíc zmírněno možností odděleného sprchování a nošení burkin (celotělových ženských plavek zakrývajících vše kromě konce končetin a obličeje).
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 9 Úmluvy
Podle stěžovatelů je povinnost posílat jejich dcery na společné kurzy plavání v rozporu s jejich náboženským přesvědčením, a proto její vymáhání pokutou porušilo článek 9 Úmluvy.
Soud předně uznal, že došlo k zásahu do svobody náboženského vyznání stěžovatelů, neboť tito byli z titulu rodičovské odpovědnosti mj. oprávněni vést své děti k náboženství. Ve vztahu k odůvodněnosti zásahu Soud dále dospěl k závěru, že předmětný zásah měl dostatečný zákonný základ, neboť vzdělávací plán, podle nějž bylo plavání součástí tělesné výchovy, byl veřejně dostupný, přičemž možnost udělit rodičům peněžitou pokutu za porušení rodičovské odpovědnosti vyplývala ze školského zákona. Zásah podle Soudu rovněž sledoval legitimní cíl spočívající v integraci děti různých kultur a náboženství, v dobrém průběhu vzdělávání dětí, v respektování povinné školní docházky a v rovnosti mezi pohlavími. Opatření mělo navíc za účel chránit děti před fenoménem sociálního vyloučení.
K otázce, zda byl zásah přiměřený, tedy nezbytný v demokratické společnosti, Soud nejprve připomněl zásady vyplývající z jeho ustálené judikatury. Ačkoliv svoboda náboženského vyznání zahrnuje výkon náboženství nejen v soukromí, ale i v kolektivu, na veřejnosti a v rovině vzdělávání či rituálů (Bayatyan proti Arménii, č. 23459/03, rozsudek velkého senátu ze dne 7. července 2011, § 119), příslušné ustanovení Úmluvy neposkytuje ochranu jakémukoli jednání motivovanému či inspirovanému náboženstvím (Leyla Şahin proti Turecku, č. 44774/98, rozsudek velkého senátu ze dne 10. listopadu 2005, § 84). Soud dále zdůraznil subsidiární povahu mechanismu Úmluvy a připomněl, že státní orgány, zejména soudy, jsou v lepším postavení, aby posoudily místní potřeby, zvláště v kontextu obecné politiky týkající se vztahu státu a náboženství (S. A. S. proti Francii, č. 43835/11, rozsudek velkého senátu ze dne 1. července 2014, § 129). Státy přitom v daném ohledu disponují určitým prostorem pro uvážení. Ačkoli Švýcarsko neratifikovalo Protokol č. 1, Soud připomněl, že jeho článek 2 zaručuje všem právo na vzdělání v pluralistickém duchu, nezbytném k zachování demokratické společnosti.
K projednávané věci Soud poznamenal, že škola hraje zvláštní roli v rovině sociální integrace, a to zejména ve vztahu k žákům cizího původu. S ohledem na možnost jasně stanovených výjimek z příslušné povinnosti, navíc při respektování rovného zacházení s různými náboženskými skupinami, konstatoval, že předmětná povinnost nebyla nepřiměřeně rigidní. Zájem dětí na úplné školní docházce umožňující úspěšnou sociální integraci dle místních zvyklostí dle Soudu převažuje nad zájmem rodičů, aby se dívky neúčastnily smíšených plaveckých kurzů. Vedle cílů zdravotních měly plavecké kurzy za cíl umožnit dětem vykonávat tuto činnost společně s ostatními dětmi bez výjimek založených na původu dětí či náboženském nebo filosofickém přesvědčení jejich rodičů. Dle Soudu tento cíl soukromé kurzy plavání nemohou nahradit. Příslušná povinnost byla navíc doprovázena možností odděleného sprchování a nošení burkin. Pokuty, které byly stěžovatelům uloženy po řádném upozornění, nebyly nepřiměřené sledovanému účelu. Stěžovatelé měli k dispozici soudní přezkum rozhodnutí o pokutách, přičemž řízení bylo spravedlivé, kontradiktorní a soudy svá rozhodnutí důkladně odůvodnily.
Soud proto s ohledem na výše uvedené učinil závěr, že vnitrostátní orgány nepřekročily prostor pro uvážení, kterým v daném případě týkajícím se povinné školní docházky disponovaly. K porušení článku 9 Úmluvy tedy nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy