© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 7. března 2013 ve věci č. 15598/08 – Ostendorf proti Německu
Senát páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že právo stěžovatele na osobní svobodu a bezpečnost (článek 5 Úmluvy) nebylo porušeno tím, že byl v souvislosti s fotbalovým zápasem po dobu čtyř hodin preventivně zadržen.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel je fanoušek brémského fotbalového klubu a v důsledku svého jednání v minulosti je registrován v databázích osob s násilnými sklony při sportovních událostech. S dalšími fanoušky cestoval do Frankfurtu s cílem zúčastnit se fotbalového zápasu. Po příjezdu frankfurtská policie ověřila totožnost skupiny a zabavila členům různé nebezpečné předměty obvykle používané při konfliktech tzv. hooligans. Stěžovatel měl být vedoucím skupiny. Skupina šla pod policejním dohledem do hospody a následně měla být doprovozena na stadion; při odchodu však stěžovatel chyběl. Policie ho našla zamčeného na dámských toaletách, načež jej zatkla a zabavila mu telefon. Stěžovatel byl propuštěn hodinu po ukončení zápasu a telefon mu byl vrácen několik dnů poté. Policie zamítla jeho stížnost na nezákonnost zatčení a zabavení telefonu, jelikož měla za to, že jeho zadržení bylo nezbytné k zabránění hrozícímu útoku a rvačkám mezi fanoušky fotbalových klubů. Zabavení telefonu bylo součástí opatření k zabránění koordinace výtržností. Správní soud zamítl stěžovatelovu žalobu, když dospěl k závěru, že čtyřhodinové zadržení bylo v souladu se zákonem o veřejném pořádku a bezpečnosti. Odvolací soud se ztotožnil s jeho rozhodnutím, neboť policie správně očekávala, že stěžovatel by se jakožto vůdce skupiny hooligans, připravené použít násilí, zúčastnil výtržností. Spolkový Ústavní soud odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost bez odůvodnění.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy
Soud v prvé řadě řešil otázku, zda čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy umožňuje zbavení svobody osoby za účelem zabránění spáchání trestného činu mimo rámec trestního řízení, jak tvrdila německá vláda. Konstatoval, že s ohledem na okolnosti případu policie mohla rozumně předpokládat, že stěžovatel se chystá spáchat trestný čin ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy, a že pro jeho zabránění je nezbytné stěžovatele zbavit svobody. Soud nicméně připomněl, že čl. 5 odst. 3 Úmluvy vyžaduje, aby zbavení svobody podle čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy bylo vykonáno za účelem předvedení zadrženého před soudce. V projednávaném případě ovšem zbavení svobody stěžovatele sledovalo čistě preventivní cíl – stěžovatel neměl být obviněn z žádného trestného činu, jelikož příprava činu, ke kterému se chystal, není dle německého práva trestná, a měl být, a také byl, propuštěn ihned po skončení zápasu a odeznění nebezpečí, že se uskuteční chystaná rvačka mezi fanoušky. Soud sice uznal relevanci argumentů německé vlády ohledně významu preventivního zbavení svobody pro ochranu práv jiných osob, zejména těch chráněných články 2 a 3 Úmluvy, avšak konstatoval, že ani tyto aspekty ho nemohou dovést k přehodnocení jeho dosavadní judikatury. Uzavřel proto, že stěžovatelovo zbavení svobody nemohlo být odůvodněno čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy.
b) K tvrzenému porušení čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy
Zbývalo tedy posoudit, zda zadržení stěžovatele mohlo být odůvodněno podle čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy, které umožňuje zbavení svobody proto, že se daná osoba nepodrobila rozhodnutí vydanému soudem nebo proto, aby bylo zaručeno splnění povinnosti stanovené zákonem. V projednávaném případě připadala do úvahy toliko druhá z uvedených možností.
Soud připomněl, že toto ustanovení neumožňuje zbavit svobody osobu jen proto, aby byla přinucena splnit svou obecnou povinnost dodržovat zákon (srov. Schwabe a M. G. proti Německu, č 8080/08 a 8577/08, rozsudek ze dne 1. prosince 2011), ale musí se jednat o zajištění splnění specifické a konkrétní povinnosti, která danou osobu tíží a kterou do té doby nesplnila, ač tak měla učinit a měla k tomu příležitost (srov. Engel a ostatní proti Nizozemsku, č. 510071 a další, rozsudek ze dne 8. června 1976). Účelem takového zbavení svobody musí být zajištění splnění dané povinnosti, a nikoli trest (srov. Gatt proti Maltě, č. 28221/08, rozsudek ze dne 27. července 2010). Jakmile daná povinnost byla splněna, dotyčná osoba musí být propuštěna (srov. Vasileva proti Dánsku, č. 52792/99, rozsudek ze dne 25. září 2003).
V projednávaném případě byl stěžovatel zadržen podle zákona o veřejném pořádku a bezpečnosti, neboť to bylo nezbytné k zabránění spáchání trestného činu: toto opatření mělo stěžovateli zabránit, aby zorganizoval výtržnosti mezi hooligans. Jeho zbavení svobody tedy bylo zákonné ve smyslu článku 5 Úmluvy.
Ohledně naplnění výše uvedených podmínek Soud předně konstatoval, že policie před zadržením stěžovateli zcela jasně uložila povinnost nezorganizovat a nezúčastnit se výtržností v souvislosti s konkrétním fotbalovým zápasem na konkrétním místě, a zůstat se skupinou v doprovodu policie. První podmínka čl. 5 odst. 1 psím. b) Úmluvy, tedy aby stanovená povinnost byla dostatečně určitá, byla v projednávaném případě splněna.
Splněna byla dle Soudu i další podmínka, totiž že stěžovatel svou povinnost před zadržením porušil. Oddělil se totiž od skupiny ostatních fanoušků a schovával se na dámských toaletách, ačkoliv policie skupinu upozornila na to, že osoby, které ji opustí, budou zatčeny.
Ohledně podmínky, že zbavení svobody musí zajišťovat splnění dané povinnosti a nikoli dotčenou osobu potrestat, Soud uvedl, že policie postupovala podle zákona o veřejném pořádku a bezpečnosti, nikoliv podle trestního zákona nebo trestního řádu. I tato podmínka byla tudíž splněna a rovněž charakter povinnosti, jejíž splnění mělo zadržení zajistit, byl v souladu s Úmluvou.
Splněna byla i podmínka ukončení zbavení svobody, jakmile dojde ke splnění povinnosti. Stěžovatel byl zadržen hodinu před zápasem, během něj a zhruba hodinu po něm. K tomu, aby bylo zbavení svobody ukončeno dříve, by stěžovatel musel prokázat, že nadále nemá v úmyslu spáchat trestný čin, nicméně stěžovatel nijak neprojevil ochotu zdržet se organizování a účasti na výtržnostech.
Konečně Soud zkoumal, zda byla nastolena náležitá rovnováha mezi veřejným zájem na okamžitém zbavení svobody stěžovatele a jeho právem na svobodu. Konstatoval, že povinnost nezúčastnit se výtržností, během nichž by došlo ke zraněním a narušení klidu ve velkém rozsahu, a které by znamenaly značnou hrozbu i pro nezúčastněné osoby, byla důležitou povinností ve veřejném zájmu. Policie byla povinna takovým výtržnostem zabránit. Stěžovatel byl oprávněně považován za vůdce skupiny hooligans a neprojevoval vůli vyhovět požadavku na udržení klidu. Zadržován byl navíc jen po nezbytně nutnou dobu cca čtyř hodin. Jeho zbavení svobody tedy bylo přiměřené sledovanému cíli.
Soud tedy uzavřel, že stěžovatelovo zbavení svobody bylo v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy a nedošlo k porušení článku 5 Úmluvy.
(iii) Odlišné stanovisko soudce Lemmense a soudkyně Jäderblom
Jmenovaní soudci se ztotožnili s názorem, že nedošlo k porušení článku 5 Úmluvy, nicméně na rozdíl od většiny se domnívali, že na případ nedopadá čl. 5 odst. 1 písm. b), nýbrž písm. c) Úmluvy. Předmětná povinnost totiž nebyla stanovena dostatečně určitě k tomu, aby byly splněny požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy. Dle jejich názoru má být čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy vykládán tak , že pokud existuje podstatný veřejný zájem na tom, aby někdo nespáchal trestný čin, mají státní orgány omezenou možnost zadržet takovou osobu na krátkou dobu, i když proti ní nebude zahájeno trestní řízení ve smyslu čl. 5 odst. 3 Úmluvy [takto bylo toto ustanovení Soudem vyloženo v jeho vůbec prvním rozsudku ve věci Lawless proti Irsku (č. 332/57, rozsudek ze dne 14. listopadu 1960); od tohoto výkladu se nicméně Soud postupně odklonil]. S ohledem na možná rizika čistě preventivního zadržování osob, které zatím nespáchaly trestný čin, musí být možnost použití těchto opatření nepochybně omezena. Skutečnost, že zadržený není předveden před soudce, nevede k porušení čl. 5 odst. 3 Úmluvy, pokud je zadržená osoba propuštěna, jakmile její setrvání ve vazbě není nutné, a před tím, než je výkon soudního přezkumu vazby vůbec možný.
Full & Egal Universal Law Academy