© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 23. února 2016 ve věci č. 68453/13 – Pajić proti Chorvatsku
Senát druhé sekce Soudu dospěl k jednomyslnému závěru, že rozdílné zacházení s páry osob stejného pohlaví ve srovnání s nesezdanými páry osob opačného pohlaví při žádosti o povolení k pobytu za účelem sloučení rodiny představovalo porušení článku 14 (zákaz diskriminace) ve spojení s článkem 8 Úmluvy (právo na respektování soukromého a rodinného života).
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelka je občankou Bosny a Hercegoviny. V roce 2011 podala žádost o povolení k pobytu v Chorvatsku za účelem sloučení rodiny se svou partnerkou D. B. žijící v Chorvatsku, s níž měla v té době dvouletý vztah, přičemž chtěly založit společnou domácnost a začít spolu podnikat. Příslušný policejní útvar zamítl žádost stěžovatelky z důvodu nesplnění všech požadavků cizineckého zákona. Tento zákon totiž umožňoval udělení povolení k pobytu za účelem sloučení rodiny pouze ve vztahu k manželským párům nebo nesezdaným heterosexuálním párům. Následné odvolání, správní žaloba i ústavní stížnost byly zamítnuty.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 14 ve spojení s článkem 8 Úmluvy
Stěžovatelka před Soudem namítala, že byla diskriminována na základě své sexuální orientace.
Soud úvodem poznamenal, že článek 14 Úmluvy doplňuje ostatní ustanovení Úmluvy a jejích protokolů. Nepoužije se tedy, pokud okolnosti případu nespadají pod rozsah některého z ostatních článků. Zákaz diskriminace se však uplatní nejen ve vztahu k užívání práv a svobod, které jsou v Úmluvě zakotveny, ale rovněž ve vztahu k dalším právům spadajícím pod obecný rozsah kteréhokoliv z článků Úmluvy, jež se smluvní státy dobrovolně rozhodly poskytovat (Abdulaziz, Cabales a Balkandali proti Spojenému království, č. 9214/80, 9473/81, 9474/81, rozsudek ze dne 28. května 1985, § 71). Státy Úmluvy požívají určitého prostoru pro uvážení při hodnocení, zda a v jakém rozsahu rozdíly v jinak obdobných situacích odůvodňují rozdílné zacházení (Vallianatos a ostatní proti Řecku, č. 29381/09, 32684/09, rozsudek ze dne 7. listopadu 2013, § 76). Rozsah uvážení záleží na okolnostech, předmětu případu a jeho pozadí (Stummer proti Rakousku, č. 37452/02, rozsudek ze dne 7. července 2011, § 88). Široký prostor pro úvahu je státům obvykle poskytován v imigračních záležitostech, jelikož státy jsou oprávněny kontrolovat vstup a pobyt cizinců na svých územích a Úmluva cizím státním příslušníkům nezakládá právo na vstup a pobyt v určitém státě (Jeunesse proti Nizozemsku, č. 12738/10, rozsudek velkého senátu ze dne 3. října 2014, § 100). Současně rozdílný přístup založený na sexuální orientaci vyžaduje obzvláště přesvědčivé a pádné důvody (Smith a Grady proti Spojenému království, č. 33985/96 a 33986/96, rozsudek ze dne 25. července 2000, § 90). Rozdílnost založená čistě na sexuální orientaci je podle Úmluvy nepřípustná (Salgueiro da Silva Mouta proti Portugalsku, č. 33290/96, rozsudek ze dne 21. prosince 1999, § 36).
Dle Soudu není pochyb o tom, že vztah osob stejného pohlaví spadá pod rozsah pojmu „soukromý život“ ve smyslu článku 8 Úmluvy (Mata Estevez proti Španělsku, č. 56501/00, rozhodnutí ze dne 10. května 2001). Soud však považoval za potřebné ozřejmit, zda vztah stěžovatelky spadá také pod pojem „rodinný život“. Připomněl, že „rodina“ podle citovaného ustanovení není omezena na sezdané páry a může zahrnovat rovněž jiné de facto „rodinné“ vazby, kde osoby žijí společně mimo manželský svazek (Schalk a Kopf proti Rakousku, č. 30141/04, rozsudek ze dne 24. června 2010, § 91). Rovněž vztah párů osob stejného pohlaví žijících ve stabilním de facto partnerství a ve společné domácnosti spadá pod pojem „rodinný život“ (tamtéž, § 91–94). Ve věci Vallianatos a ostatní proti Řecku (cit. výše) pak Soud shledal, že neexistuje důvod pro rozdílné zacházení se stabilními páry osob stejného pohlaví, které společně žijí, a těmi, které – z profesních a společenských důvodů – nikoli. Absence soužití totiž nezbavuje partnerství stability, která jej řadí pod rozsah „rodinného života“ ve smyslu článku 8 Úmluvy (Vallianatos a ostatní proti Řecku, cit. výše, § 73).
V projednávané věci mezi stranami nebylo sporné, že stěžovatelka udržuje stálý vztah s D. B. od října 2009. Pravidelně cestuje do Chorvatska a občas stráví s D. B. v jejím bydlišti 3 měsíce, což je vzhledem k imigračním omezením jediná možnost, jak s D. B. udržovat vztah. Obě přitom projevily vážný úmysl žít společně v jedné domácnosti v Chorvatsku a zahájit společné podnikání. Ve světle těchto okolností Soud dospěl k závěru, že absence soužití nezbavuje stěžovatelčin vztah stability, a tento tak spadá pod rozsah „rodinného života“. Na projednávanou věc se tedy vztahují pojmy „soukromý život“ i „rodinný život“ ve smyslu článku 8 Úmluvy. Uplatní se tak i článek 14 ve spojení s článkem 8.
Soud poté připomněl, že sexuální orientace patří mezi zakázané diskriminační důvody podle článku 14 Úmluvy (tamtéž, § 77). V projednávané věci vnitrostátní právo umožňovalo získat povolení k pobytu za účelem sloučení rodiny pro nesezdané páry opačného pohlaví, zatímco pro páry osob stejného pohlaví byla tato možnost vyloučena. Dle Soudu je přitom v daném kontextu partner v homosexuálním svazku ve srovnatelné situaci s partnerem v nesezdaném heterosexuálním svazku. Vláda v této souvislosti namítala, že u nesezdaných párů opačného pohlaví tu relevantní právní úprava zakotvovala podmínku alespoň tříletého soužití, přičemž stěžovatelka v době podání žádosti o povolení k pobytu tuto podmínku nesplňovala. Soud však poukázal na to, že vnitrostátní soudy se touto otázkou vůbec nezabývaly a zamítly žádost stěžovatelky pouze na základě toto, že zákon u homosexuálních párů neumožňuje takové žádosti vyhovět. Soud proto shledal, že došlo k rozdílnému zacházení na základě sexuální orientace, a přistoupil ke zkoumání, zda toto zacházení bylo objektivně a dostatečně zdůvodněno.
V tomto bodě Soud zdůraznil, že Úmluva nezakládá právo cizince vstoupit a usadit se v konkrétním státě ani obecný závazek státu umožnit sloučení rodiny na svém území (Jeunesse proti Nizozemsku, cit. výše, § 107). Stát nicméně musí vykonávat svou imigrační politiku v souladu se základními právy cizinců, obzvláště s právem na ochranu soukromého a rodinného života a právem nebýt diskriminován (Abdulaziz, Cabales a Balkandali proti Spojenému království, cit. výše, § 59–60). Dokonce i v případě, že stát jde nad rámec svých závazků na poli článku 8 Úmluvy, nesmí přijmout diskriminační opatření ve smyslu článku 14 (X a ostatní proti Rakousku, č. 19010/07, rozsudek velkého senátu ze dne 19. února 2013, § 135–136). V případech, kdy je prostor státu pro uvážení úzký, jako je tomu u rozdílného zacházení na základě pohlaví nebo sexuální orientace, vyžaduje zásada proporcionality nejen to, aby zvolené opatření bylo vhodné pro dosažení sledovaného cíle, ale musí být navíc prokázáno, že je za účelem dosažení daného cíle nezbytné vyloučit určité kategorie osob, např. osoby žijící ve stejnopohlavních partnerstvích, z působnosti příslušné právní úpravy (Vallianatos a ostatní proti Řecku, cit. výše, § 85). Tento požadavek rovnosti přitom platí v imigrační oblasti stejně jako v jiných oblastech, kde státy jinak požívají širokého prostoru pro uvážení.
Ve vztahu k projednávané věci Soud konstatoval, že příslušné vnitrostátní orgány ani vláda žádné dostatečné odůvodnění namítaného opatření nepředložily. Dotčené ustanovení cizineckého zákona je blanketním vyloučením osob žijících ve stejnopohlavním vztahu z možnosti dosažení sloučení rodiny. Takový stav dle Soudu nelze považovat za souladný se standardy zavedenými Úmluvou. Namítané rozdílné zacházení je tedy v rozporu s článkem 14 ve spojení s článkem 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy