© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 26. února 2013 ve věci č. 50254/07 – Papadakis proti Bývalé jugoslávské republice Makedonie
Senát první sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že použitím výpovědi utajovaného svědka bylo porušeno právo stěžovatele na obhajobu jako součást jeho práva na spravedlivý proces. Nepřiznal mu však spravedlivé zadostiučinění, neboť neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a porušením článku 6 Úmluvy.
(i) Okolnosti případu
Na základě šetření za pomoci agentů v utajení byl stěžovatel uznán vinným z pašování drog. V přípravném řízení svědčil jeden z agentů v utajení, přičemž jeho identita zůstala neodhalena. V řízení před soudem prvního stupně stěžovatel požadoval přímou konfrontaci s tímto svědkem, nepodařilo se mu však doručit předvolání. Na jednání byl vyslechnut druhý z agentů v utajení. Poté byla stranám poskytnuta lhůta v délce jedné hodiny na analýzu jeho výpovědi a položení otázek. Zástupce stěžovatele nebyl schopen během této doby vypracovat otázky a vyžádal si delší čas na jejich přípravu. Soud prvního stupně zamítl tuto žádost. Posléze uznal stěžovatele vinným a odsoudil ho k osmi letům odnětí svobody. Soud prvního stupně vzal v úvahu výpověď utajovaného svědka v rámci soudního řízení, neboť byla jasná, konzistentní a podepřena dalšími důkazy. Odvolací soud i Nejvyšší soud stěžovatelovy opravné prostředky zamítly.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 6 Úmluvy
Soud připomněl, že přípustnost důkazů je obecně záležitostí vnitrostátního práva a úkolem Soudu není posoudit, zda svědectví agenta v utajení mohlo být připuštěno jako důkaz, nýbrž toliko zhodnotit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé. V projednávaném případě byli vyslechnuti dva utajení agenti, avšak jelikož svědectví prvního z nich nebylo použito v řízení před soudem, Soud přezkoumal toliko použití výpovědi druhého z nich, který vypovídal v soudním řízení.
Ačkoliv výslech tohoto svědka nebyl jediným důkazem usvědčujícím stěžovatele, Soud uzavřel, že byl důkazem rozhodujícím (srov. Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království, č. 26766/05 a 22228/06, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2011), jelikož byl prakticky jediným důkazem vztahujícím se k rozhovoru v kavárně, jenž se týkal obchodu s drogami. Vnitrostátní soudy použily tuto výpověď na vyvrácení tvrzení spoluobviněného, který popřel, že setkání mezi ním a stěžovatelem se týkalo obchodu s drogami.
Poněvadž se jednalo o chráněného svědka, zákon obhajobě neumožňoval účastnit se jeho výslechu, jehož byli přítomni jen soudce a státní zástupce. Stěžovateli a jeho obhájci nebylo ani umožněno výslech sledovat pomocí videopřenosu, aby si na základě pozorování chování svědka při výslechu mohli učinit vlastní závěr o pravdivosti a věrohodnosti jeho výpovědi. Stěžovatel přitom fyzický vzhled svědka znal, jelikož se s ním nejméně jednou setkal, a to při inkriminovaném rozhovoru v kavárně; potřeba svědka chránit by tedy tímto opatřením nebyla ohrožena. Soud dále poznamenal, že jelikož se jednalo o rozhodující důkaz proti stěžovateli, a daný svědek vypovídal o některých skutečnostech jen na základě toho, co mu sdělil jeho kolega, byla potřeba konfrontace o to důležitější.
Ohledně možnosti položit svědkovi písemné otázky Soud uvedl, že časový interval jedné hodiny, který byl obhajobě k nastudování výpovědi svědka a formulaci otázek poskytnut, nebyl dostatečný; žádný z obviněných ostatně dotazy nepředložil. Soud uzavřel, že stanovená lhůta nepostačovala k tomu, aby se obviněný seznámil s důkazem a připravil si strategii pro svou obhajobu. Naopak, obviněný byl postaven do pozice, ve které nemohl účinně zpochybnit spolehlivost rozhodujícího usvědčujícího důkazu. To, že délka pobytu svědka ve státě soudního řízení byla omezená, nemohlo odůvodnit natolik závažné omezení stěžovatelova právo na obhajobu.
Soud tedy uzavřel, že k zajištění spravedlivého a řádného zhodnocení věrohodnosti svědecké výpovědi poskytnuté svědkem v utajení nebyla přijata adekvátní opatření k vyvážení znevýhodnění obhajoby, ani nebyly k dispozici silné procesní záruky. Překážky uplatnění stěžovatelova práva na obhajobu byly neslučitelné s právem na spravedlivý proces. Soud proto dospěl k závěru, že v dané věci byl porušen čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy.
(iii) Ke spravedlivému zadostiučinění
Stěžovatel se domáhal náhrady za ztrátu výdělku, za zabavené předměty a za nemajetkovou újmu. Soud však připomněl, že základem pro přiznání spravedlivého zadostiučinění musí být porušení práva stěžovatele na obhajobu. Stěžovatelova žádost se ovšem vztahovala k výsledku trestního řízení a tvrzených následků jeho odsouzení. Soud konstatoval, že nemůže spekulovat, jak by trestní řízení dopadlo, kdyby nedošlo ke shledanému porušení článku 6. Jelikož tedy Soud neshledal příčinnou souvislost mezi škodou a porušením článku 6 Úmluvy, nepřiznal stěžovateli žádnou finanční náhradu.
Full & Egal Universal Law Academy