© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 13. května 2014 ve věci č. 6219/08 – Paulet proti Spojenému království
Senát čtvrté sekce Soudu rozhodl šesti hlasy proti jednomu, že omezil-li vnitrostátní soud přezkum uloženého trestu propadnutí majetku pouze na zjištění existence veřejného zájmu, avšak nepřezkoumal jej také z hlediska přiměřenosti, dopustil se porušení práva stěžovatele na ochranu majetku zaručeného článkem 1 Protokolu č. 1. Stěžovateli bylo přiznáno spravedlivé zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 2 000 eur.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel, občan Pobřeží slonoviny, nelegálně pobýval a pracoval ve Spojeném království. Zaměstnavatelům oprávnění pracovat ve Spojeném království prokazoval falešným francouzským pasem. Po odhalení bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání, v němž byl následně shledán – kromě jiných trestných činů vinným ze spáchání podvodu a odsouzen k trestu odnětí svobody a trestu propadnutí majetku ve výši 21 949,60 liber šterlinků, což představovalo čistý výdělek ze zaměstnání za dobu pobytu ve Spojeném království. Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí odvolal s tím, že trest propadnutí majetku představoval tzv. „zneužití řízení“ a měl nepřiměřeně tíživý dopad do jeho majetkové sféry, když jej připravil o veškeré úspory nastřádané za téměř čtyři roky práce. Odvolací soud jeho odvolání odmítl z důvodu existence intenzivního veřejného zájmu na stěžovatelově potrestání, jelikož svým úmyslným jednáním obcházel pravidla zaměstnávání cizinců ve Spojeném království.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 1 Protokolu č. 1
Stěžovatel namítal, že trest propadnutí majetku, který mu byl uložen, představoval nepřiměřený zásah do jeho práva na pokojné užívání majetku podle článku 1 Protokolu č. 1. Na úvod se Soud vypořádal s námitkou nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy, když konstatoval, že stěžovatel správně namítal zneužití řízení, jestliže zásah šel nad přiměřenou míru ve smyslu čl. 1 Protokolu č. 1, neboť teprve později vnitrostátní soudy naznaly, že by bylo vhodnější posuzovat případy trestu propadnutí majetku z hlediska přiměřenosti ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1.
Soud nejprve konstatoval, že není sporu o tom, že uložený trest propadnutí majetku představoval zásah do práva stěžovatele na pokojné užívání majetku a že příslušná rozhodnutí spadají pod čl. 1 odst. 2 Protokolu č. 1 umožňující státům kontrolovat užívání majetku k zajištění placení pokut; musejí však splňovat kritérium přiměřenosti použitých prostředků ve vztahu ke sledovaným cílům (Phillips proti Spojenému království, č. 41087/98, rozsudek ze dne 5. července 2001; AGOSI proti Spojenému království, č. 9118/80, rozsudek ze dne 24. října 1986). Zásah bude nepřiměřený, pokud dotčená osoba ponese individuální a nadměrné břemeno, které naruší rovnováhu mezi ochranou jejích práv a požadavky obecného zájmu (Sporrong a Lönnroth proti Švédsku, č. 7151/75 a 7152/75, rozsudek pléna ze dne 23. září 1982, § 73). Navzdory tomu, že z článku 1 Protokolu č. 1 výslovně nevyplývají žádné procesní požadavky, Soud musí posoudit, zda soudní řízení jako celek umožnilo stěžovateli předložit svoji věc příslušnému orgánu, který by ji přezkoumal s ohledem na výše zmíněný požadavek přiměřenosti (Jokela proti Finsku, č. 28856/95, rozsudek ze dne 21. května 2002).
Soud shledal, že z rozhodnutí vnitrostátního soudu je patrné, že omezil svůj přezkum pouze na zjištění, zda uložení trestu propadnutí majetku bylo ve veřejném zájmu. Poté, co zjistil, že tomu tak skutečně je, již nepřistoupil k přezkumu uloženého trestu z hlediska jeho přiměřenosti ve vztahu k právu stěžovatele na pokojné užívání majetku ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1. Rozsah přezkumu provedeného vnitrostátním soudem byl příliš úzký, než aby obstál z hlediska požadavku nalezení spravedlivé rovnováhy implicitně obsaženého ve druhém odstavci článku 1 Protokolu č. 1. Soud proto dospěl k závěru, že došlo k porušení článku 1 Protokolu č. 1.
(iii) Oddělená stanoviska
Soudkyně Kalaydjieva ve svém odděleném stanovisku, k němuž se připojil soudce Bianku, kritizovala především skutečnost, že většina neposoudila kvalitu vnitrostátní právní úpravy a to, zda vnitrostátní soudy náležitě zkoumaly spojitost mezi předmětným majetkem a danou trestnou činností. Tímto dosažený závěr Soudu o porušení Úmluvy tak nemohl zajistit odpovídající nápravu a nechal stěžovatelovy zásadní námitky bez odpovědi.
Soudce Mahoney ve svém souhlasném stanovisku zejména vyjádřil pochybnost o tom, zda Soud v rámci posuzování zásahů do práva na užívání majetku ve smyslu druhého odstavce článku 1 Protokolu č. 1 nezvolil příliš přísný standard přezkumu přiměřenosti.
Nesouhlasné stanovisko dále připojil soudce Wojtyczek, podle nějž byl názor většiny paradoxní, neboť pod ochranu práva na pokojné užívání majetku vtáhl také majetek získaný trestnou činností. Pachatel si takto nabytý majetek může ponechat, jestliže by jeho odebrání neobstálo z hlediska přiměřenosti. Nad rámec těchto námitek vytkl názoru většiny také to, že otevírá dveře přezkumu přiměřenosti trestních sankcí, a tím pádem staví Soud do pozice další přezkumné instance v systému trestního soudnictví, která mu však nepřísluší.
Full & Egal Universal Law Academy