© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Anotace rozsudku ze dne 3. března 2016 ve věci č. 7215/10 – Prade proti Německu
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že odsouzením stěžovatele na základě výlučného důkazu, který byl opatřen při domovní prohlídce povolené soudem pro podezření z jiné trestné činnosti, přičemž však později byl příkaz k prohlídce zrušen pro rozpor se zákonem, nedošlo za okolností projednávané věci k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
I. Skutkové okolnosti
Policie obdržela oznámení, dle něhož měla neznámá osoba prostřednictvím webového portálu eBay nabízet padělané značkové hodinky a nelegální počítačové programy. Jedinou známou informací o prodávajícím byla e-mailová adresa. Policie odhalila, že bankovní účet, u něhož je uvedena předmětná e-mailová adresa, patří místní pobočce sdružení „Red Aid“. Soud prvního stupně proto vydal příkazy k provedení domovních prohlídek ve vztahu ke všem členům představenstva sdružení, kteří měli oprávnění nakládat s prostředky na předmětném účtu, včetně stěžovatele, a to pro podezření z trestného činu porušování autorských práv. Příkaz k domovní prohlídce opravňoval policii k zabavení počítačů a dokumentů obsahujících informace o prodeji padělaných hodinek či počítačových programů. Při domovní prohlídce v bytě stěžovatele policie sice nenalezla nic z výše uvedeného, nicméně náhodou objevila 463 gramů hašiše obsahujícího 39 gramů čistého HTC (dle znalce množství postačující pro 2 606 dávek). Trestní řízení co do podezření z porušování autorských práv bylo zastaveno. Ve vztahu ke stěžovateli však bylo zahájeno nové trestní stíhání stran přechovávání a obchodování značného množství omamné a psychotropní látky.
Stěžovatel brojil proti příkazu k domovní prohlídce stížností namítaje, že příkaz a i samotná prohlídka byly nezákonné, a tedy v rozporu s jeho ústavně zaručeným právem na ochranu obydlí. Stěžovatel se také obrátil na Spolkový ústavní soud. Ten uznal, že příkaz a domovní prohlídka byly nezákonné, neboť v dané době neexistovalo dostatečné množství důkazů, které by mohly založit důvodné podezření, jež by ospravedlnilo natolik intenzivní zásah do domovní svobody. Jelikož bylo podezření značně vágní, povolení domovní prohlídky nemohlo být přiměřeným opatřením za situace, kdy policie nevyužila méně invazivní prostředky, jimiž by mohla panující podezření prohloubit či vyvrátit. Stěžovatel byl přesto následně odsouzen za přechovávání značného množství drogy. Odsuzující výrok byl založen na jediném důkazu, a to na přítomnosti hašiše v jeho bytě. Stěžovatel v odvolání namítal, že byl odsouzen na základě důkazu, který neměl být v řízení pro nezákonnost vůbec použit. Odvolací soud rozsudek zrušil a nařídil soudu prvního stupně, aby náležitě prošetřil, zda hašiš patřil skutečně stěžovateli, neboť byt obývalo více osob. V dalším řízení před soudem prvního stupně stěžovatel učinil prohlášení, že byl výlučným uživatelem místnosti, v níž byl hašiš nalezen. Stěžovatel byl posléze odsouzen k trestu podmíněného odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Soudy přitom zohlednily judikaturu Spolkového ústavního soudu, dle níž je použití nezákonného důkazu v rámci trestního řízení možné za předpokladu, že při zvažování v kolizi stojících zájmů je namístě upřednostnit veřejný zájem na potírání dané formy trestné činnosti před individuálními právy obviněných. Shledaly, že u drogové trestné činnosti musí nutně převážit veřejný zájem na potrestání pachatele. Spolkový ústavní soud se spokojil s tím, že obecné soudy hledaly spravedlivou rovnováhu mezi oběma dotčenými zájmy a výsledek tohoto vyvažování nebyl svévolný ani nepřiměřený.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že použití důkazu získaného během nezákonně nařízené domovní prohlídky porušilo jeho právo na spravedlivý proces chráněné článkem 6 Úmluvy.
Soud úvodem připomněl, že článek 6 Úmluvy nestanoví žádné požadavky stran přípustnosti důkazů, které tedy vyplývají v prvé řadě z vnitrostátního práva (Schenk proti Švýcarsku, č. 10862/84, rozsudek pléna ze dne 12. července 1988, § 45). Úkolem Soudu proto není hodnotit přípustnost důkazních prostředků, včetně důkazů pořízených nezákonně z pohledu vnitrostátního práva, či otázku viny. Musí však posoudit, zda řízení, včetně způsobu, jakým byly důkazy pořízeny, bylo spravedlivé jako celek (Bykov proti Rusku, č. 4378/02, rozsudek velkého senátu ze dne 10. března 2009, § 89). Při zjišťování, zda bylo řízení spravedlivé jako celek, je též nutné ověřit, zda byla dodržena práva obhajoby. Zejména je zapotřebí zkoumat, zda byla stěžovateli poskytnuta možnost napadnout pravost důkazů a jejich použití. Rovněž je nutné přihlédnout ke kvalitě důkazů včetně toho, zda okolnosti, za kterých byly pořízeny, vrhají stín pochybností na jejich věrohodnost nebo přesnost. V případech, kdy pořízený důkaz není potvrzen jinými skutečnostmi, nevyvstávají nutně pochybnosti ohledně spravedlivosti řízení, neboť je-li důkaz dostatečně pevný a nedává-li prostor pro pochyby, další důkazy na jeho podporu již nejsou potřebné (Lee Davies proti Belgii, č. 18704/05, rozsudek ze dne 28. července 2009, § 90). Konečně je třeba přihlédnout i k váze veřejného zájmu na vyšetření a potrestání předmětné trestné činnosti a poměřovat ji s individuálním zájmem jednotlivce, v jehož neprospěch má být použit nezákonně opatřený důkaz (Jalloh proti Německu, č. 54810/00, rozsudek velkého senátu ze dne 11. července 2006, § 97).
Ohledně zákonnosti klíčového důkazu v projednávané věci Soud odkázal na závěry Spolkového ústavního soudu, který výslovně uvedl, že tento důkaz byl opatřen nezákonně. Domovní prohlídka nicméně byla provedena na základě povolení soudu a nic nenasvědčuje tomu, že by policie jednala ve zlé víře nebo s úmyslem porušit při opatřování a výkonu příkazu k domovní prohlídce formální požadavky stanovené vnitrostátním právem. Stěžovatel přitom měl příležitost napadnout pravost důkazu i jeho použití, což ostatně učinil na třech stupních soudní soustavy. Jeho námitkami se soudy pečlivě zabývaly, a přestože jim nevyhověly, podrobně své závěry zdůvodnily.
Soud rovněž přihlédl k intenzitě zásahu do práv stěžovatele. Na rozdíl od věci Jalloh proti Německu (cit. výše), v níž byl důkaz opatřen porušením zákazu mučení a nelidského zacházení, byla v projednávané věci míra, v níž byla práva stěžovatele dotčena, podstatně nižší. Získaný důkaz byl přitom dostatečně pevný. Odvolací soud sice původně spatřoval určitý prostor pro pochyby, a proto nařídil soudu prvního stupně, aby doplnil dokazování, nicméně tyto pochyby byly vyvráceny výpovědí stěžovatele, dle něhož místnost, kde byl hašiš objeven, užíval výhradně on a žádný z jeho spolubydlících. Dle názoru Soudu tak byly látky nalezené v bytě stěžovatele natolik pevným a přesvědčivým důkazem, že nebylo třeba opatřovat jiné podpůrné důkazy.
Ve vztahu k poměřování vzájemně soupeřících zájmů, tj. zájmu veřejnosti na stíhání a potrestání drogové trestné činnosti a zájmu stěžovatele, aby byly důkazy opatřené proti němu opatřeny zákonným způsobem, Soud shledal, že vnitrostátní soudy se námitkou stěžovatele, že by předmětný důkaz neměl být vzat v potaz, zabývaly velmi pečlivě, přičemž řádně zdůvodnily, proč i důkaz pořízený při domovní prohlídce nařízené a provedené v rozporu se zákonem byl v řízení přípustný. Jejich závěr, že vzhledem k množství nalezené drogy a povaze této trestné činnosti veřejný zájem převažuje nad právy stěžovatele, je dle Soudu řádně odůvodněn, není nepřiměřený a nevykazuje žádné znaky svévole. Soud proto konstatoval, že řízení jako celek bylo spravedlivé a k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy