© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 12. listopadu 2013 ve věci č. 45092/07 – Pyrantiené proti Litvě
Senát druhé sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že nepřiměřeně nízkým odškodněním za zbavení vlastnictví pozemku vnitrostátními orgány došlo k porušení článku 1 Protokolu č. 1.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelka získala v roce 1994 od místních orgánů pozemek o velikosti 0,5 hektaru. Koupě a převod vlastnictví pozemku byly potvrzeny v srpnu 1996. Stěžovatelka využívala pozemek k pěstování a následnému prodeji zeleniny. V prosinci 2001 požádali původní vlastníci pozemku o obnovení vlastnictví. Krajský soud následně zrušil rozhodnutí místních orgánů ze srpna 1996 jako nezákonné a prodej pozemku označil za neplatný, jelikož jeho původní vlastník podal žádost o obnovu vlastnictví (restituci) znárodněného pozemku již v roce 1991. Nejvyšší soud v roce 2004 odmítl dovolání stěžovatelky jako opožděné. V září 2005 byl pozemek stěžovatelce odebrán a převeden původním vlastníkům. Následně byl oceněn nezávislým znalcem na částku 112 500 litevských litasů (LTL), přičemž v srpnu 1996 měl hodnotu 18 000 LTL. Vnitrostátní orgány nicméně přiznaly stěžovatelce pouze částku 1 466 LTL, jako nominální částku, kterou stěžovatelka zaplatila v investičních kupónech v roce 1996.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 1 Protokolu č. 1
Stěžovatelka před Soudem namítala, že nepřiměřeně nízké odškodnění za odnětí pozemku je v rozporu s jejím právem na pokojné užívání majetku ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1. Vnitrostátní soudy totiž podle stěžovatelky nezohlednily hodnotu pozemku v roce 2005 a místo toho nesprávně aplikovaly jeho nominální hodnotu z roku 1996, která byla několikanásobně nižší. V důsledku toho stěžovatelka, která byla zdravotně postižena a v době zbavení majetku již v pokročilém věku, nemohla za přiznanou kompenzaci získat nový pozemek.
Soud v prvé řadě připomněl svou konstantní judikaturu k článku 1 Protokolu č. 1 [srov. zejm. J. A. Pye (Oxford) Ltd a J..A. Pye (Oxford) Land Ltd proti Spojenému království, č. 44302/02, rozsudek velkého senátu ze dne 30. srpna 2008 a Broniowski proti Polsku, č. 31443/96, rozsudek velkého senátu ze dne 28. září 2005, § 136). Jakýkoliv zásah státu do pokojného užívání majetku musí proběhnout na základě zákona, v obecném zájmu a musí sledovat legitimní cíl přiměřenými prostředky (srov. Doğrusöz a Aslan proti Turecku, č. 1262/02, rozsudek ze dne 30. května 2006, § 27 a Moskal proti Polsku, č. 10373/05, rozsudek ze dne 15. září 2009, § 49-50). Zbavení majetku bez zaplacení přiměřené ceny ve vztahu k jeho hodnotě je obvykle shledáno v rozporu s článkem 1 Protokolu č. 1, byť článek samotný nezaručuje právo na plné odškodnění (srov. Papachelas proti Řecku, č. 31423/96, rozsudek velkého senátu ze dne 25. března 1999, § 48).
Soud na základě skutkových okolností shledal, že v případě stěžovatelky jednoznačně došlo k zásahu do jejího práva pokojně užívat majetek, přistoupil proto k hodnocení, zda k němu došlo způsobem a za podmínek stanovených Úmluvou.
Co se týče zákonnosti zásahu, rozhodnutí soudů o zrušení prodeje pozemku bylo v souladu s ustanoveními restitučního zákona a občanského zákoníku, jakož i s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu, podmínka zákonnosti tedy plna splněna.
Soud se dále zabýval podmínkou legitimního cíle – tedy zda zásah proběhl ve veřejném zájmu. Zopakoval, že posouzení, zda je zásah do vlastnického práva ve veřejném zájmu, je předně věcí vnitrostátních orgánů, které mají široký prostor pro uvážení, přičemž Soud jejich rozhodnutí přehodnotí, jen postrádá-li zjevně rozumný základ (srov. zejm. James a ostatní proti Spojenému království, č. 7601/76 a 7806/77, rozsudek pléna ze dne 21. února 1986, § 46). Soud navíc již v minulosti konstatoval, že restituční zákony sledující nápravu zásahů do majetkových práv, k nimž došlo během komunistického režimu, představují legitimní cíl ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1.
Konečně se Soud zabýval podmínkou přiměřenosti zásahu do majetkových práv a rovnováhou mezi obecným zájmem a ochranou základních práv stěžovatelky. Soud připomněl, že v několika obdobných případech v minulosti konstatoval, že náprava minulého bezpráví nesmí založit nové křivdy (srov. např. Velikovi a ostatní proti Bulharsku, č. 43278/98 a další, rozsudek ze dne 15. března 2007, § 178). Vnitrostátní právní předpisy musí ale rovněž zaručit, že budou moci být zohledněny všechny individuální okolnosti případu, a že jednotlivci, kteří nabyli majetek v dobré víře, nebudou nuceni nést břemeno odpovědnosti.
Jako v obdobných případech se Soud i v projednávané věci zabýval okolnostmi, za nichž byl pozemek stěžovatelkou nabyt, výší odškodnění, které jí bylo přiznáno a konečně jejím osobním a sociálním postavením.
Soud konstatoval, že k nabytí sporného pozemku stěžovatelkou došlo v letech 1994–1996, tedy již za demokratického režimu a nezávislosti země. Případ se tedy netýká nároku bývalého vlastníka na obnovení jeho vlastnických práv k majetku, jenž byl znárodněn komunistických režimem. (srov., a contrario, např. Broniowski proti Polsku, č. 31443/96, rozsudek velkého senátu ze dne 28. září 2005). Stěžovatelka nabyla vlastnictví pozemku v dobré víře, bez vědomí, že byl v minulosti zkonfiskován a bez možnosti ovlivnit podmínky kupní smlouvy. Nezákonnost prodeje byla určena až rozhodnutím odvolacího soudu v říjnu 2003 a vznikla pochybením státních orgánů, které původ pozemku dostatečně neprověřily. Skutečnost, že za pozemek zaplatila investičními kupóny, není dle Soudu rozhodující.
Soud rovněž zdůraznil nutnost odlišit projednávanou věc od případů jednotlivců, kteří nabyli majetek v průběhu totalitního režimu díky svému privilegovanému postavení, nebo jinému nezákonnému počínání, a kteří nemohou v demokratické společnosti a právním státu očekávat, že si svůj nárok udrží (srov. např. Mohylová proti České republice, č. 75115/01, rozhodnutí ze dne 6. září 2005 a Velikovi a ostatní, cit. výše, § 201). Stěžovatelka v projednávané věci naopak nabyla vlastnictví v dobré víře a měla legitimní očekávání, že její nárok je oprávněný a bude moci pokojně užívat svůj majetek.
Co se týče osobní situace stěžovatelky a jejího sociálního postavení, Soud připomněl, že stěžovatelka měla v době odebrání pozemku 64 let, byla od roku 1994 zdravotně postižena a pozemek využívala k zemědělské činnosti, která pro ni představovala hlavní zdroj příjmů. Přiznání odškodnění ve výši 1466 LTL, tedy nominální výši, která představovala pouze osmdesátinu tržní hodnoty pozemku v září 2005, proto nemůže být považováno za přiměřené. Výše odškodnění musí odpovídat spravedlivé rovnováze a nesmí na stěžovatele uvalit nepřiměřené břemeno. Soud připomněl, že odškodnění přiznané osobě, jejíž majetek byl restituován ve prospěch původních vlastníků, musí být v přiměřeném poměru k tržní ceně v době, kdy je rozhodnuto o jeho vyvlastnění (srov. např. Pincová a Pinc proti České republice, č. 36548/97, rozsudek ze dne 5. listopadu 2002, § 53). Navíc rizika plynoucí z omylů, kterých se dopustí státní orgány, musí být nesena státem a nelze je napravovat na úkor dotčených jednotlivců.
Soud proto uzavřel, že vnitrostátní soudy věnovaly nesprávně větší pozornost zrušení platnosti kupní smlouvy a ochraně práv původních vlastníků, aniž by náležitě zohlednily ochranu legitimního očekávání stěžovatelky, která byla v dobré víře, její osobní a sociální situaci a skutečnou hodnotu pozemků. Přiznáním nepřiměřeně nízkého odškodnění proto došlo k porušení článku 1 Protokolu č. 1.
Full & Egal Universal Law Academy