© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 6. listopadu 2012 ve věci č. 47335/06 – Redfearn proti Spojenému království
Senát čtvrté sekce Soudu dospěl poměrem hlasů čtyř ku třem k závěru, že tím, že se stěžovatel nedomohl meritorního soudního přezkumu propuštění ze zaměstnání z důvodu svého členství v politické straně, došlo k porušení jeho práva na svobodu sdružování chráněného článkem 11 Úmluvy.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel pracoval od prosince 2004 do června 2004 jako řidič přepravující děti a osoby s fyzickým či duševním postižením. Většina přepravovaných osob byla asijského původu. Na stěžovatele nebyly žádné stížnosti a jeho nadřízený (taktéž asijského původu) jej dokonce navrhl na cenu „zaměstnanec první třídy“.
Na základě informací uveřejněných v místních novinách o stěžovatelově členství v ultrapravicové Britské národní straně se objevily stížnosti řady odborových organizací a zaměstnanců ohledně jeho zaměstnávání. Když byl stěžovatel v červnu 2004 zvolen coby místní radní, dostal výpověď.
Stěžovatel se proti výpovědi bránil soudní cestou. Zaměstnavatel stěžovatele před soudy argumentoval tím, že má obavy z hrozících útoků na svá vozidla ze strany odpůrců Britské národní strany a nepřátelských vztahů mezi pasažéry a řidiči. Stěžovatel naopak namítal, že jeho výpověď je diskriminační. Soudy první i druhé instance jeho žalobu zamítly s tím, že stěžovatel nebyl diskriminován z rasových důvodů a jeho případ tak nespadá do působnosti zákona o rasových vztazích z roku 1976. Stěžovatel zároveň nemohl podat žalobu na nespravedlivé propuštění dle zákona o právech zaměstnanců z roku 1996, neboť pro její podání je zapotřebí, aby pracovní poměr trval minimálně jeden rok.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení čl. 11 Úmluvy
Soud připomněl, že za jistých okolností může zaměstnavatel omezit právo svých zaměstnanců na svobodu sdružování. Uznal též, že zaměstnavatel stěžovatele byl v okamžiku, kdy se kandidatura stěžovatele stala veřejně známou, v těžké pozici, jelikož členství stěžovatele v Britské národní straně mohlo ovlivnit pokračování zakázky zaměstnavatele: většina přepravovaných osob byla asijského původu.
Na druhou stranu byl ovšem stěžovatel označen za „zaměstnance první třídy“ a nebyly předtím na jeho chování žádné stížnosti. Navíc mu již bylo 56 let a jinou práci si tak mohl najít jen se značnými obtížemi. Zaměstnavatel též stěžovatele propustil, aniž by jakkoli zvážil možnost přeložit ho na jinou práci, kde by nepřicházel do styku se zákazníky. Propuštění stěžovatele mělo tedy Soudu velmi vážné důsledky, které mohou zasáhnout do samotné podstaty práva chráněného čl. 11 Úmluvy.
Soud dále připomněl, že není jeho úkolem se vyjadřovat k politice a cílům, které sleduje Britská národní strana, která je ostatně legální politickou stranou ve Spojeném království. Jeho úkolem je posoudit, zda stát přijal přiměřená a vhodná opatření k ochraně zaměstnanců proti propuštění z politických důvodů. V tomto ohledu Soud konstatoval, že Spojené království se za účelem povzbuzení tvorby pracovních míst rozhodlo, že žaloba proti výpovědi ze strany zaměstnavatele nebude přípustná, pakliže délka zaměstnaneckého poměru byla kratší než jeden rok. V této oblasti státy požívají širokého prostoru pro uvážení. Na druhou stranu je ale dle Soudu třeba přihlédnout k tomu, že z ročního zákazu bylo za účelem posílení práv zaměstnanců ustaveno několik výjimek: žalobu je tak možné podat, pakliže důvodem propuštění byla rasa, pohlaví či náboženské vyznání zaměstnance. Dle Soudu nicméně nelze ztratit ze zřetele, že politické strany hrají v demokratické společnosti zcela zásadní roli. Pakliže propuštění ze zaměstnání z důvodu členství v politické straně nemůže být přezkoumáno soudem, je zde riziko zneužití. Podle čl. 11 Úmluvy ostatně svoboda sdružovací musí svědčit nejen osobám zastávající příznivě přijímané a neurážející názory, nýbrž i těm, jejichž názory mohou někoho urazit, rozrušit nebo i šokovat. Státy jsou proto z výše uvedených důvodů povinny zajistit, aby vnitrostátní soudy mohly meritorně posoudit, zda v konkrétním případě zájmy zaměstnavatele převáží nad právy zaměstnance chráněnými čl. 11 Úmluvy, a to bez ohledu na délku trvání zaměstnaneckého poměru. Jelikož tomu tak v projednávaném případě nebylo, došlo k porušení čl. 11 Úmluvy.
(iii) Odlišná stanoviska
S názorem většiny se neztotožnili soudci Bratza, Hirvelă a Nicolau, kteří zastávali názor, že v tak komplexní otázce sociální a hospodářské politiky nemohou být státy tlačeny k tomu, aby zavedly přezkum propuštění z politických důvodů za všech okolností. Zvláště to pak platí za situace, kdy se parlament dané země otázkou zabýval a jeho rozhodnutí učinit výjimku pouze pro případy propuštění z důvodu rasy, pohlaví a náboženského přesvědčení nemůže být považováno za svévolné.
Full & Egal Universal Law Academy