© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 26. listopadu 2015 ve věci č. 35289/11 – Regner proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že v rámci řízení o soudním přezkumu rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu o zrušení platnosti osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi nedošlo k porušení práva stěžovatele na kontradiktornost řízení a rovnost zbraní, jakožto dílčích atributů práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Věc byla na žádost stěžovatele dne 2. května 2016 postoupena velkému senátu Soudu.
I.Skutkové okolnosti
Národní bezpečnostní úřad („NBÚ“) vydal stěžovateli osvědčení fyzické osoby pro styk s utajovanými informacemi ve stupni utajení „Tajné“, které bylo nezbytné pro výkon funkce zástupce náměstka ministra obrany, již v té době zastával. Na základě zprávy zpravodajské služby podléhající režimu utajení ve stupni „Vyhrazené“ vznikly důvodné pochybnosti o bezpečnostní spolehlivosti stěžovatele, a proto NBÚ rozhodl o okamžitém zrušení platnosti předmětného osvědčení. Dohodou smluvních stran byl pracovní poměr stěžovatele ve vztahu k ministerstvu ukončen. Proti rozhodnutí o odnětí osvědčení podal stěžovatel rozklad k řediteli NBÚ a posléze žalobu ke správnímu soudu. Pro účely probíhajícího řízení před Městským soudem v Praze postoupil NBÚ v souladu s § 133 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti veškerý spisový materiál včetně utajovaných dokumentů soudu, přičemž označil ty jeho části, u nichž se domníval, že nemohou být vyňaty z režimu utajení (předmětná zpráva zpravodajské služby), neboť by tím mohlo dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajské služby či policie. Stěžovateli a jeho právnímu zástupci bylo umožněno do spisu nahlédnout, nikoli však do jeho utajované části, a byl mu ponechán prostor vylíčit důvody, o nichž se domnívá, že mohly vést ke zrušení platnosti jeho osvědčení. Dle názoru soudu nebylo možné na základě podkladových materiálů přisvědčit stěžovateli v tom, že bylo rozhodnutí NBÚ nezákonné či svévolné, neboť jejich obsah odůvodňoval závěr o existenci bezpečnostního rizika. Soud proto žalobu zamítl. Obdobné stanovisko zaujal i Nejvyšší správní soud, když v řízení o kasační stížnosti vyzdvihl, že omezení procesních práv stěžovatele bylo vyváženo zárukami soudního přezkumu a procesní aktivitou soudu. Ústavní stížnost byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel před Soudem namítal, že řízení o přezkumu rozhodnutí NBÚ neskýtalo záruky spravedlivého procesu, zejména zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní, neboť mu nebylo umožněno seznámit se s klíčovým podkladem rozhodnutí, aby mohl vyvrátit tvrzení obsažená v předmětné zprávě zpravodajské služby, v jejímž důsledku byl de facto zbaven příležitosti pokračovat ve výkonu veřejné funkce.
A. K přijatelnosti
K námitce vlády se Soud předně zabýval tím, zda je čl. 6 odst. 1 Úmluvy v jeho občanskoprávní části na projednávanou věc vůbec použitelný. Připomněl, že se čl. 6 odst. 1 Úmluvy vztahuje pouze na spory týkající se „občanských práv a závazků“, o nichž lze alespoň hájitelným způsobem tvrdit, že jsou zakotveny ve vnitrostátním právu. Požívá-li tedy vnitrostátní orgán neomezenou volnost či rozsáhlý prostor pro uvážení při svém rozhodování, vyplývá z toho, že vnitrostátní právní řád nezakotvuje „právo“ na dané výhody či konání, a proto se předmětné ustanovení Úmluvy nepoužije.
V projednávané věci však Soud přihlédl k tomu, že rozhodování NBÚ při vydávání a rušení osvědčení pro styk s utajovanými informacemi je vázáno na splnění konkrétních kritérií uvedených v § 12 zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti a podřízeno následné soudní kontrole. NBÚ tedy dle Soudu není nadán neomezenou diskrecí. Soud naopak dovodil, že český právní řád přiznává každému, komu bylo vydáno osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi, zvláštní právo, na základě něhož se může domoci ověření, zda s ohledem na kritéria vymezená zákonem pro jeho vydání bylo následné zrušení tohoto osvědčení odůvodněné. Přestože pracovní poměr stěžovatele byl rozvázán dohodou stran na žádost stěžovatele, a tedy nezávisle na rozhodnutí NBÚ v jeho věci, Soud k občanskoprávní povaze předmětného práva podotkl, že bez platného osvědčení stěžovatel nepochybně nemohl pokračovat ve výkonu funkce a nemohl se ucházet o některé další pozice ve veřejném sektoru, jejichž výkon byl držením platného osvědčení podmíněn. Nadto bylo zrušení platnosti osvědčení způsobilé vyvolat i další negativní dopady v jeho osobnostní sféře, jako je újma na pověsti a ztráta či snížení příjmů. Soud tedy dospěl k závěru, že rozhodnutí o zrušení osvědčení a následné přezkumné řízení měly dopad na občanská práva stěžovatele, a čl. 6 odst. 1 Úmluvy v jeho občanskoprávní části je tudíž na projednávanou věc použitelný.
B. K odůvodněnosti
K meritu stížnosti Soud předně konstatoval, že odmítnutí zpřístupnit předmětnou zprávu bylo odůvodněno zájmem národní bezpečnosti, jelikož její zpřístupnění stěžovateli by podle vnitrostátních orgánů mohlo vést k odhalení metod práce zpravodajských služeb, jejich zdrojů informací, nebo k ovlivňování svědků. Dle Soudu pak nic nenasvědčovalo tomu, že by utajení předmětných dokumentů bylo svévolné nebo provedené za jiným účelem, než byl sledovaný legitimní zájem ochrany národní bezpečnosti.
Dále se Soud zabýval otázkou, zda byly zájmy stěžovatele dostatečně chráněny přezkumnou činností správních soudů. Z tohoto hlediska podtrhl, že dle stávající právní úpravy mají všichni soudci ex lege přístup k utajovaným skutečnostem, a proto rozhodovali s plnou znalostí obsahu podkladových materiálů, na nichž bylo rozhodnutí NBÚ založeno. Soud rovněž shledal, že správní soudy jsou v bezpečnostním řízení nadány tzv. plnou jurisdikcí, a mohou tedy přezkoumávat nejen otázky právní, ale i skutkové, a to navíc dle judikatury Nejvyššího správního soudu i nad rámec žalobních námitek. Za dodatečnou záruku ochrany zájmů stěžovatele Soud označil skutečnost, že potřeba utajení obsahu předmětné zprávy byla Městským soudem v Praze v rámci řízení přezkoumávána.
Přestože tedy v projednávané věci nebyl s klíčovým podkladem rozhodnutí stěžovatel ani jeho právní zástupce obeznámen, dle názoru Soudu rozhodovací proces za daných okolností dostál v maximální možné míře požadavkům na kontradiktornost řízení a rovnost zbraní, přičemž omezení těchto práv stěžovatele bylo vyváženo soudními zárukami k ochraně jeho zájmů. K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy tedy nedošlo.
III.Odlišná stanoviska
K rozsudku je připojeno částečně nesouhlasné stanovisko soudkyně Jäderblom, podle níž z vnitrostátního právního řádu nelze dovodit „občanské“ právo na přístup k utajovaným informacím, neboť se jedná o přiznání mimořádného oprávnění, které stát propůjčuje toliko osobám, k nimž chová pouto důvěry. Dle jejího mínění tedy není čl. 6 odst. 1 Úmluvy na projednávaný případ použitelný a stížnost proto měla být prohlášena za nepřijatelnou.
K rozsudku je rovněž připojeno souhlasné stanovisko soudce Pejchala, který s odkazem na celkově vysoký počet vydaných osvědčení poukázal na nadužívání institutu bezpečnostních prověrek, kterými jsou nuceny procházet i osoby, jenž při plnění pracovních povinností nepřicházejí s utajovanými skutečnostmi prakticky do styku.
Full & Egal Universal Law Academy