© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 21. února 2017 ve věci č. 20996/10 – Rubio Dosamantes proti Španělsku
Senát třetí sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že tím, že vnitrostátní soudy zamítly žalobu na ochranu osobnosti stěžovatelky, známé popové zpěvačky, nedostatečně ochránily její právo na respektování soukromého života, zaručené článkem 8 Úmluvy, před probíráním podrobností z jejího intimního života ve sdělovacích prostředcích.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelka je ve Španělsku a v Latinské Americe velmi známou zpěvačkou. V průběhu dubna a května 2005 byly na španělských televizních stanicích odvysílány tři pořady, v nichž moderátoři a pozvaní hosté, zejména F. B., bývalý stěžovatelčin manažer, probírali různé aspekty soukromého života stěžovatelky. Během pořadů mj. zaznělo, že stěžovatelka svého bývalého přítele na veřejnosti ponižovala, nadávala mu a svým chováním ho dohnala k užívání drog. Dále byla probírána sexuální orientace stěžovatelky s tím, že je pravděpodobně homosexuální, a byly popisovány podrobnosti o intimním poměru stěžovatelky s jinou ženou.
Stěžovatelka v květnu 2005 podala proti F. B., moderátorům pořadů a televizním stanicím žalobu na ochranu osobnosti. Soudy však její žalobu zamítly, jelikož dospěly k závěru, že obsah inkriminovaných pořadů nijak nezasáhl do jejího soukromého života, a to zejména proto, že byly probírány ty aspekty jejího života, které již dávno byly veřejně známy, a stěžovatelka proti tomu předtím nijak nebrojila. Moderátoři pořadů a F. B. se dle soudů omezili toliko na potvrzení existence drbů, které v Latinské Americe kolují již dlouho, a to především stran její sexuální orientace. Homosexualita navíc již nemůže být považována za něco, co by mohlo poškodit čest či dobrou pověst osoby. Ohledně užívání drog jejím bývalým přítelem soudy uvedly, že nebylo nijak tvrzeno, že by mu stěžovatelka drogy obstarávala či ho k jejich konzumaci nutila; dané výroky tak mohly zasáhnout jen do soukromého života bývalého přítele stěžovatelky. Konečně, ohledně bouřlivé povahy vztahu stěžovatelky s jejím přítelem dle soudů moderátoři a hosté toliko vyslovili svůj názor na povahu milostného vztahu, který stěžovatelka sama učinila součástí veřejného prostoru, kdy o něm opakovaně v médiích otevřeně hovořila.
Stěžovatelka následně neuspěla ani u Nejvyššího soudu, ani u Ústavního soudu.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatelka namítala, že komentáře učiněné během televizních pořadů, a to zejména o její sexuální orientaci, které ironicky a groteskně šířily drby o její údajné homosexualitě a bisexualitě, o roli, kterou hrála při užívání drog jejím tehdejším přítelem, a o špatném zacházení a ponižování, kterých se měla vůči němu dopouštět, zasáhly do jejího práva na čest a ochranu soukromého života chráněného článkem 8 Úmluvy.
Soud připomněl, že šíření fotografií, názorů, kritiky či komentářů v televizních pořadech, které se vztahují k různým aspektům ryze soukromého života jednotlivce, jako tomu bylo v projednávané věci, zasahuje do jeho soukromého života, i když jde o veřejně známého člověka [Von Hannover proti Německu (č. 2), č. 40660/08 a 60641/08, rozsudek velkého senátu ze dne 7. února 2012, § 97]. V obdobných případech je nezbytné nalézt spravedlivou rovnováhou mezi svobodou projevu novinářů, právem veřejnosti na informace o věcech veřejného zájmu a právem na ochranu soukromého a rodinného života dotčené osoby. Spravedlivou rovnováhu je pak nutné najít za pomoci kritérií definovaných v judikatuře Soudu, jimiž jsou přispění do debaty ve veřejném zájmu, známost dotčené osoby a předmět reportáže, předchozí chování dotčené osoby, obsah, forma a dopady publikace a případně další okolnosti věci (Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii, č. 40454/07, rozsudek velkého senátu ze dne 10. listopadu 2015, § 93).
V projednávané věci byly v televizních pořadech proneseny komentáře, které se zjevně týkaly řady aspektů soukromého života stěžovatelky. Dle Soudu tyto informace nijak nepřispívaly do jakékoli debaty ve veřejném zájmu. Veřejný zájem totiž nemůže být redukován na očekávání veřejnosti lačné detailů ze soukromého života druhých ani na zalíbení čtenářů v senzacích či dokonce voyeurství. Stěžovatelka sice byla veřejně známou osobou, avšak nezastávala žádnou veřejnou funkci, a proto je její právo držet svůj soukromý život v tajnosti v zásadě širší (srov. Lingens proti Rakousku, č. 9815/82, rozsudek ze dne 8. července 1986, § 42). Veřejnost dle Soudu nemá žádný legitimní zájem znát určité detaily týkající se intimního života stěžovatelky, a proto zájem veřejnosti tyto informace znát a obchodní zájem televizních stanic vysílat pořady zabývající se těmito záležitostmi musí ustoupit před právem stěžovatelky na účinnou ochranu jejího soukromí.
Soud dále poznamenal, že informace, které dotčená osoba sama uvede ve veřejnou známost, přestávají být důvěrnými a stanou se volně dostupnými [Hachette Filipacchi Associés (ICI PARIS) proti Francii, č. 12268/03, rozsudek ze dne 23. července 2010, § 52], což oslabuje míru ochrany, které se dotčená osoba může z titulu svého soukromého života domáhat. Jakákoli skutečná či domnělá tolerance jednotlivce vůči publikacím týkajícím se jeho soukromého života ho však nutně nezbavuje práva na jeho ochranu (Lillo-Stenberg a Sæther proti Norsku, č. 13258/09, rozsudek ze dne 16. ledna 2014, § 38). Soud proto nesouhlasil s přístupem vnitrostátních soudů, dle nichž televizní pořady nepřinesly zásah do soukromí stěžovatelky, jelikož drby o její sexuální orientaci již dlouho v médiích kolovaly, proti čemuž stěžovatelka nijak nebrojila, a o svém vztahu s bývalým přítelem stěžovatelka s médii sama otevřeně hovořila. Podle Soudu ani skutečnost, že stěžovatelka těžila ze zájmu médií, nedává televizním stanicím zelenou k odnětí veškeré ochrany stěžovatelky před nekontrolovanými komentáři o jejím soukromém životě.
Soud se dále pozastavil nad tím, že vnitrostátní soudy toliko konstatovaly, že homosexualita již dnes není vnímána jako dehonestující, a nijak nezkoumaly, zda skutečnost, že se třetí osoby otevřeně vyjadřovaly k tomuto aspektu soukromého života stěžovatelky v televizních pořadech, do nichž stěžovatelka nebyla pozvána, neúčastnila se jich a nedala k nim souhlas, zasáhla do jejího soukromého života a zda byla pokryta svobodou projevu žalovaných. Stejně tak soudy nijak nevěnovaly pozornost tomu, že v televizních pořadech byla hojně hodnocena povaha a průběh milostného vztahu stěžovatelky, když toliko uvedly, že dané komentáře byly způsobilé zasáhnout jen do cti bývalého přítele stěžovatelky.
Soud shrnul, že vnitrostátní soudy neposoudily dostatečně záměry autorů komentářů, účel televizních pořadů či potenciální reakci diváků. Nepřistoupily k pečlivému vyvažování dotčených práv podle příslušných kritérií s cílem zhodnotit, zda byla nezbytnost omezení práva stěžovatelky na soukromý život přesvědčivě doložena. Vnitrostátní soudy tedy i přes míru posuzovací volnosti, které v dané oblasti požívají, nedostály svým pozitivním závazkům vyplývajícím z článku 8 Úmluvy. Došlo proto k porušení tohoto ustanovení.
Full & Egal Universal Law Academy