© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 27. června 2013 ve věci č. 66523/10 – S.A. proti Švédsku
Senát páté sekce Soudu rozhodl, že realizací vyhoštění stěžovatele, neúspěšného žadatele o azyl, do Iráku by nedošlo k porušení článků 2 a 3 Úmluvy, protože má možnost přesídlit se do bezpečnějších částí Iráku.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel, sunitský muslim pocházející z města Nasriya v jižním Iráku, požádal v lednu 2008 ve Švédsku o azyl. V azylovém řízení tvrdil především následující. V Iráku byl ve vztahu s šíitskou muslimkou, kterou v průběhu roku 2007 třikrát požádal o ruku. Byl vždy odmítnut s tím, že je sunitský muslim, přičemž mu bylo vyhrožováno bratranci jeho přítelkyně, ať už se o to nepokouší. Pár se rozhodl uprchnout do Bagdádu a fingovat svatbu. Poté, co přítelkyni stěžovatele její rodiče přislíbili, že svatbu budou tolerovat, vrátila se zpět k nim. Pár dní poté čtyři maskovaní muži stříleli na dům stěžovatele. Posléze stěžovatel zjistil, že jeho přítelkyně byla zabita jejím otcem a bratranci. Její vlasy a ruka se snubním prstenem visela na dveřích domu její rodiny jako znamení, že rodina očistila svou čest. Její příbuzní poté hledali i samotného stěžovatele, zanechali mu např. v domě jeho rodiny vzkaz, že chtějí jeho hlavu. Na to stěžovatel uprchl. I přesto však bylo vyhrožováno jeho otci, jeho matka byla zabita a dům jeho rodiny vypálen. Jeho azylové žádosti, a to včetně soudního přezkumu, nebylo ve Švédsku vyhověno. V listopadu 2010 vydal Soud předběžné opatření zamezující realizaci vyhoštění stěžovatele zpět do Iráku.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud zkoumal namítané porušení článků 2 a 3 Úmluvy společně. Soud zkraje zopakoval základní zásady posuzování stížnosti v případech vyhoštění. Jako obvykle mimo jiné uvedl, že k porušení článku 3 vyhošťujícím státem dochází tam, kde existují závažné důvody domnívat se, že dotyčné osobě, bude-li vyhoštěna, hrozí reálné nebezpečí špatného zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy (viz např. Saadi proti Itálii, č. 37201/06, rozsudek velkého senátu ze dne 28. února 2008, § 124 – 125).
K nebezpečí, jemuž stěžovatel v Iráku údajně čelí, Soud nejdříve poznamenal, že jeho námitky byly dostatečně detailně přezkoumány na vnitrostátní úrovni a jejich odmítnutí rozsáhle odůvodněno. I když si Soud byl vědom mezinárodních zpráv svědčících o pokračující špatné situaci v Iráku, uvedl, že se celková situace pomalu zlepšuje. Odkázal na rozsudek ve věci F.H. proti Švédsku (č. 32621/06, rozsudek ze dne 20. ledna 2009, § 93), ve kterém shledal, že obecná špatná situace v Iráku nebyla v roce 2008 dostatečně vážná na to, aby sama o sobě byla důvodem pro porušení článku 2 nebo 3 Úmluvy v případech vyhoštění. Soud uvedl, že není nutné se od této pozice ani vzhledem k aktuálnějším zprávám odchýlit.
Soud nicméně konstatoval, že okolnosti, které vedly stěžovatele k opuštění Iráku, především zabití jeho přítelkyně a následné vyhrožování jemu samotnému, silně nasvědčují tomu, že bude při návratu do svého domovského města vystaven reálnému nebezpečí ze strany příbuzných rodiny jeho přítelkyně. Toto tvrzení Soud podpořil mimo jiné zprávami od UNHCR a Pohraniční agenturou Spojeného království zdůrazňujícími závažnost problému „zločinů ve jménu cti“ v Iráku.
Otázkou proto dále dle Soudu bylo, zda lze od stěžovatele požadovat, aby přijal ochranu iráckých úřadů. Rodina stěžovatele se na irácké úřady opravdu obrátila, když nahlásila incident policii. Její vyšetřování ovšem k žádným výsledkům nevedlo. Soud na základě použitých informací o státu původu shledal, že osobám vystaveným riziku „zločinů ve jménu cti“ nemusí být poskytnuta účinná ochrana iráckými úřady. Na položenou otázku tedy Soud odpověděl záporně.
Dále se Soud zabýval možností vnitřního přesídlení. Připomněl, že státy se mohou na tuto možnost spolehnout při splnění záruk, že příslušná osoba bude schopna do dané bezpečné oblasti bez nebezpečí cestovat, vstoupit na její území a usadit se tam (Sufi a Elmi proti Spojenému království, č. 8319/07 a další, rozsudek ze dne 28. června 2011, § 266). Soud uvedl, že není třeba se zabývat tím, zda může být stěžovatel přesídlen do Kurdistánu, protože se mu naskýtá možnost přesídlení do jiných částí Iráku. Soud zprvu uvedl, že události se přihodily před několika lety, a proto lze opodstatněně předpokládat, že po takové době je hrozba pro stěžovatele do jisté míry nižší. Důležitější však dle Soudu bylo, že předložené materiály nepodporují tvrzení stěžovatele, že by příbuzní jeho přítelkyně měli prostředky a konexe k tomu, aby stěžovatele našli kdekoliv v Iráku. Soud uvedl, že dostupné obecné informace naznačují, že klany jsou spíše regionálního charakteru. Důležitou roli hraje otázka vlivu příslušného klanu nebo rodiny. V mnoha případech může být osoba pronásledovaná rodinou nebo klanem, který vlivný není, v bezpečí v jiné části státu. Stěžovatel nepředložil Soudu žádné listinné důkazy, které by naznačovaly, že rodina přítelkyně stěžovatele vlivná je. Soud dodal, že pro sunitského muslima není přílišně složité nalézt na usazení místo, které by bylo relativně bezpečné. Soud uzavřel, že ačkoliv s vnitřním přesídlením souvisí určité těžkosti, na základě výše uvedeného nenasvědčuje nic tomu, že by stěžovatel nemohl využít možnosti vnitřního přesídlení do oblasti, kde by pro něj byly vhodné životní podmínky, a to tím spíše, že je relativně mladý muž (34 let) nemající žádný zjevné zdravotní problémy.
Na základě výše uvedeného Soud shledal, že realizace vyhoštění stěžovatele do Iráku by nebyla v rozporu s článkem 2 a 3 Úmluvy.
(iii) Odlišné stanovisko soudkyně Power-Forde a soudce Zupančiče
Disentující soudci s odvoláním na jejich odlišné stanovisko ve věci M.Y.H. a ostatní proti Švédsku (č. 50859/10, rozsudek ze dne 27. června 2013) vyjádřili nesouhlas s tím, jakým způsobem Soud na okolnosti daného případu aplikoval záruky pro hodnocení alternativy vnitřního přesídlení (viz např. Sufi a Elmi proti Spojenému království, cit. výše). Soudci kritizovali mimo jiné neobjasnění konkrétního bezpečného místa, kam má být stěžovatel deportován. Vágní tvrzení většiny, že není příliš složité „nalézt místo na usazení“, je z pohledu současné situace v Iráku a záruk vyžadovaných Soudem v souvislosti s alternativou vnitřního přesídlení neakceptovatelné.
Full & Egal Universal Law Academy