© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 22. října 2013 ve věci č. 20577/05 – Sace Elektrik Ticaret ve Sanayi A.Ş. proti Turecku
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy (právo na spravedlivý proces), protože pokuta, která byla stěžovatelské společnosti uložena jako sankce za podání návrhu na zahájení řízení před vnitrostátními soudy, představovala porušení jejího práva na přístup k soudu.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelská společnost se dostala do prodlení s několika splátkami úvěru. Byl proto proti ní podán návrh na zahájení exekučního řízení, v jehož rámci byl ve veřejné dražbě prodán její pozemek. Stěžovatelská společnost následně podala exekučnímu soudu návrh na vyslovení neplatnosti veřejné dražby, jelikož podle jejího názoru došlo k několika procesním nedostatkům při její organizaci. Prvostupňový exekuční soud jejímu návrhu vyhověl, kasační soud však jeho rozhodnutí změnil. Důvod neplatnosti veřejné dražby na rozdíl od prvostupňového soudu kasační soud spatřoval ve skutečnosti, že dražební nabídka nepokryla zákonem stanovené procento tržní ceny pozemku spolu s náklady prodeje pozemku. Jelikož se však věřitel následně vzdal svého nároku na náklady vzniklé prodejem pozemku, byla zákonem stanovená výše dražební nabídky splněna. Kasační soud proto své původní rozhodnutí zrušil a vrátil věc prvostupňovému soudu, který návrh stěžovatelské společnosti na vyslovení neplatnosti dražby zamítnul.
Podle tureckého práva musí být dlužníkovi, který neúspěšně navrhne vyslovení neplatnosti veřejné dražby, uložena pokuta ve výši 10 % z dražební částky. Stěžovatelské společnosti proto byla uložena pokuta odpovídající částce 140 000 eur. Ačkoliv vnitrostátní soudy v průběhu řízení zjistily, že úspěšná dražební nabídka nedosahovala zákonem stanovené minimální částky, protože nezahrnovala náklady prodeje, ve výsledku nevyhověly návrhu na vyslovení neplatnosti dražby, protože se protistrana náhrady nákladů prodeje pozemku vzdala. Na základě návrhu stěžovatelské společnosti tak sice byly zjištěny určité nedostatky vyhlášené dražby, nebylo mu ovšem vyhověno, a proto musela být stěžovatelské společnosti uložena výše uvedená pokuta.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 6 Úmluvy
Stěžovatelská společnost před Soudem namítala, že vysoká pokuta, která jí byla uložena, představovala porušení jejího práva na přístup k soudu zaručeného článkem 6 Úmluvy.
Soud úvodem zdůraznil, že právo na přístup k soudu není neomezené. Připomenul, že ukládání pokut s cílem omezení nárůstu počtu věcí před vnitrostátními soudy a zajištění výkonu spravedlnosti není samo o sobě neslučitelné s právem na přístup k soudu. Výše pokuty posouzená v konkrétních okolnostech každého případu je však důležitým faktorem pro posouzení, zda bylo respektováno právo stěžovatele na přístup k soudu (viz Toyaksi a ostatní proti Turecku, č. 43569/08 a další, rozhodnutí o přijatelnosti ze dne 20. října 2010; Kreuz proti Polsku, č. 28249/95, rozsudek ze dne 19. června 2011, § 60). Soud dále uvedl, že i v situaci, kdy má stěžovatel přístup ke všem instancím soudní soustavy, může uložení závažného finančního břemene po skončení řízení představovat omezení práva na soud, které je slučitelné s čl. 6 odst. 1, jen pokud sleduje legitimní cíl a je přiměřené (viz Stankov proti Bulharsku, č. 68490/01, rozsudek ze dne 12. července 2007, § 54-55).
V projednávané věci Soud shledal, že uložená pokuta sledovala legitimní cíl zajištění řádného výkonu spravedlnosti a ochrany práv jiných. Nebyla ovšem přiměřená. Návrh na zahájení řízení stěžovatelské společnosti nelze pokládat za neopodstatněný, jelikož v řízení byly zjištěny nedostatky v rámci veřejné dražby. Jejich následná náprava v tomto ohledu nehrála roli. Soud považoval za nejdůležitější skutečnost výši pokuty uložené stěžovatelské společnosti, protože byla obzvláště vysoká a její uložení (co do výše a povinnosti ji uložit) bylo obligatorní bez jakéhokoliv uvážení ponechaného vnitrostátním soudům (viz Karakaşoğlu proti Turecku, č. 39105/09, rozhodnutí o přijatelnosti ze dne 10. dubna 2012). Podle Soudu bylo za těchto okolností omezení práva stěžovatelské společnosti na přístup k soudu nepřiměřené ke sledovaným legitimním cílům. Došlo proto k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy