© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 18. dubna 2013 ve věci č. 26419/10 – Saint-Paul Luxembourg S.A. proti Lucembursku
Senát páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že v souvislosti s prohlídkou redakce deníku vydávaného stěžovatelkou došlo k porušení článku 10 Úmluvy (svoboda projevu) a poměrem hlasů šesti proti jednomu shledal, že v této souvislosti došlo i k porušení článku 8 Úmluvy (právo na respektování soukromého života).
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelka je vydavatelkou deníku Contacto Semanário vycházejícího v Lucembursku v portugalštině. V prosinci 2008 deník otiskl článek popisující situaci rodin, kterým byly na podnět sociálních pracovníků odebrány děti.
Článek byl podepsán jménem Domingos Martins. Na seznamu novinářů oprávněných k výkonu tohoto povolání v Lucembursku, který čítá několik set jmen, je uvedeno i jméno De Araujo Martins Domingos Alberto.
Ředitel ústředního orgánu sociálně-právní ochrany dětí a sociální pracovník, který byl v článku jmenován, podali trestní oznámení. Státní zástupce následně zahájil trestní řízení proti neznámé osobě pro podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění případně pomluvy. V březnu 2009 vydal vyšetřující soudce příkaz k prohlídce sídla stěžovatelky coby vydavatelky předmětného deníku, jejímž účelem mělo být nalézt a zabavit „všechny dokumenty a předměty, v jakékoli formě a na jakémkoli nosiči, vztahující se k danému protiprávnímu jednání a zejména cokoli, co by mohlo posloužit k identifikaci pachatele protiprávního jednání, tedy autora předmětného článku“.
Prohlídka proběhla dne 7. května 2009. Před jejím zahájením šéfredaktor deníku a novinář, který článek napsal, prohlásili, že jsou připraveni s policií spolupracovat. Policisté odpověděli, že ani jinou reakci neočekávali, a předložili příkaz k prohlídce, aby doložili, že pro případ odmítnutí spolupráce disponují prostředkem donucení. Během prohlídky novinář policistům předal jeden výtisk deníku, poznámkový blok, dokumenty, ze kterých při psaní článku vycházel a elektronický soubor a CD obsahující daný článek. Jeden z policistů též do počítače novináře zasunul paměťový klíč USB. Dle zprávy policie prohlídka trvala cca 15 minut a odehrála se bez nátlaku v srdečné a uctivé atmosféře. Novinář zápis o prohlídce podepsal a nevyužil svého práva k němu připojit své vyjádření.
Dne 10. května 2009 stěžovatelka a daný novinář podali k obvodnímu soudu návrh na zrušení předmětného příkazu k prohlídce i jeho výkonu. O den později nařídil vyšetřující soudce z vlastní iniciativy ukončení zabavení věcí a jejich vrácení. Dne 20. května 2009 obvodní soud zamítl návrh stěžovatelky na zrušení příkazu k prohlídce jako nedůvodný. Stěžovatelka se odvolala, avšak odvolací soud v říjnu 2009 potvrdil rozhodnutí obvodního soudu.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatelka namítala, že prohlídka v prostorách redakce deníku, jehož je majitelem a vydavatelem, zasáhla do neporušitelnosti jejího obydlí a byla z pohledu článku 8 Úmluvy nepřiměřená.
Soud v prvé řadě připomněl, že pojem „obydlí“ obsažený v článku 8 Úmluvy musí být vykládán tak, že se vztahuje též na oficiální kancelář společnosti řízené jednotlivcem, stejně jako na oficiální kancelář právnické osoby, včetně jejich dceřiných společností a jiných obchodních prostor (srov. např. Société Colas Est a ostatní proti Francii, č. 37971/97, rozsudek ze dne 16. dubna 2002). Dále Soud konstatoval, že skutečnost, že novinář i šéfredaktor s policií spolupracovali, nemůže prohlídce a následnému zabavení věcí odejmout její nucený charakter, jelikož prohlídka mohla být provedena proti jejich vůli. Došlo tedy k zásahu do práv stěžovatelky chráněných článkem 8 Úmluvy.
Jelikož zásah byl stanoven zákonem a sledoval legitimní cíl předcházení zločinnosti, bylo ještě potřebné posoudit jeho nezbytnost v demokratické společnosti. Soud shledal, že tomu tak v projednávaném případě nebylo. Na seznamu novinářů oprávněných působit v Lucembursku je totiž uvedeno jméno, které v sobě obsahuje obě jména, kterými byl článek podepsán (viz výše). Zároveň žádné jiné jméno na seznamu ani jedno z těchto jmen neobsahuje. Konečně, u daného jména byla na seznamu připojena poznámka, že pracuje pro deník Contacto Semanário. Vyšetřující soudce tedy mohl na základě těchto údajů k potvrzení totožnosti autora článku přijmout nejprve opatření, které do práv zasahuje méně než prohlídka, považoval-li by vůbec ještě za nutné totožnost autora ověřovat. Vykonání prohlídky v sídle stěžovatelky a zabavení věcí náležejících novináři tedy nebylo v daný okamžik nezbytné, a došlo proto k porušení článku 8 Úmluvy.
b) K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy
Stěžovatelka dále namítala, že prohlídkou došlo i k porušení jejího práva na svobodu projevu, jelikož šlo o pátrání po novinářském zdroji a opatření mělo zastrašující účinek.
Soud připomněl, že z jeho judikatury vyplývá, že „novinářský zdroj“ zahrnuje „každou osobu, která novináři poskytuje informace“ a za „informaci identifikující zdroj“ je nutné v míře, ve které může vést ke ztotožnění zdroje, považovat též „konkrétní okolnosti získání informace novináře u svého zdroje“ i „nezveřejněnou část informací poskytnuté novináři zdrojem“ (srov. např. Telegraaf Media Nederland Landelijke Media B. V. a ostatní proti Nizozemsku, č. 39315/06, rozsudek ze dne 22. listopadu 2012).
V projednávaném případě dle Soudu ze spisu nevyplývá, že by prohlídkou byly odhaleny i jiné zdroje, než které již byly uvedeny v předmětném článku. Na druhou stranu však s ohledem na rozsah pravomocí, který příkaz k prohlídce policistům svěřil, měli tito přístup i k informacím, které novinář neměl v úmyslu zveřejnit, a které mohly odhalit totožnost jeho dalších zdrojů. Došlo proto k zásahu do stěžovatelčiny svobody šířit a přijímat informace ve smyslu čl. 10 odst. 1 Úmluvy.
Jak již Soud shledal na poli článku 8 Úmluvy, prohlídka proběhla v souladu se zákonem a sledovala legitimní cíl. Ani z pohledu článku 10 Úmluvy však nebyla v demokratické společnosti nezbytná. Bylo tomu tak především proto, že příkaz k prohlídce byl formulován natolik široce, že posouzení nezbytnosti zabavení toho kterého dokumentu náleželo toliko samotným policistům, kteří prováděli prohlídku. Soud dále zdůraznil, že v rozsahu, v jakém prohlídka a zabavení dokumentů a jiných věcí vyšetřovatelům umožňovaly najít zdroje novináře, byla prohlídka nepřiměřená. Jelikož předmět prohlídky nebyl dostatečně přesně vymezen, mohly příslušné orgány získat i informace, které neměly k vyšetřovaným skutkům žádný vztah. Bylo-li skutečně jediným účelem prohlídky zjištění totožnosti autora předmětného článku, postačilo by užší vymezení prohlídky, která by tak byla omezena jen na tento úkol. Prohlídka a zabavení věcí v sídle stěžovatelky tedy nebyly za okolností projednávaného případu přiměřené cíli, který sledovaly, a došlo proto k porušení článku 10 Úmluvy.
(iii) Oddělená stanoviska
K rozsudku připojil souhlasné stanovisko soudce Lemmens, v němž doplnil odůvodnění většiny porušení článku 8 Úmluvy.
Soudkyně Jäderblom se naopak ve svém nesouhlasném stanovisku se závěrem o porušení článku 8 Úmluvy neztotožnila, jelikož podle jejího názoru byla prohlídka vedena pouze proti danému novináři a k zásahu do práva stěžovatelky chráněného článkem 8 Úmluvy vůbec nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy