© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 7. července 2015 ve věci č. 6341/10 – Sarıdaş proti Turecku
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně rozhodl o porušení zásady rovnosti zbraní a kontradiktornosti řízení, jež jsou součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť stěžovateli nebyl při rozhodování o zdravotní způsobilosti k vojenské službě předán soudem zadaný lékařský posudek, jenž byl navíc vypracován samotnými vojenskými lékaři. Soud stěžovateli přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 4 000 eur.
I.Skutkové okolnosti
V roce 2006 byl stěžovatel podroben několika zdravotním vyšetřením, z nichž vyplynulo, že již netrpí stejnou nemocí jako dříve a že je schopen vojenské služby. Stěžovatel závěry lékařů nezpochybňoval, nenastoupil však k odvodu, a proto začal být stíhán pro dezerci. Později se obrátil na ministerstvo obrany s žádostí o vynětí z povinnosti nástupu vojenské služby z důvodu nezpůsobilosti k jejímu výkonu, této žádosti však nebylo vyhověno. Stěžovatel proto podal k vrchnímu vojenskému správním soudu (dále jen „vrchní soud“) návrh na zrušení dotčeného rozhodnutí. Vrchní soud nařídil vypracování lékařského posudku, který realizovala zdravotní komise složená z dvanácti lékařů vojenské nemocnice. Tato komise došla k závěru, že stěžovatel je schopen vojenské služby, protože dřívější nemoc byla vyléčena. Konečná verze posudku nebyla stěžovateli i přes jeho žádost předána. Dále stěžovatel namítal, že zdravotní komise nebyla nezávislá a nestranná. Vrchní soud v dalším průběhu řízení na námitky stěžovatele nereagoval, resp. na ústním jednání odkázal na závěry učiněné v lékařském posudku. V návaznosti na něj konstatoval, že stěžovatel je schopen vojenské služby.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že neobdržel konečnou verzi posudku o své zdravotní způsobilosti, a proto se proti němu nemohl bránit, přestože byl klíčový pro soudní řízení, jelikož vrchní soud jeho závěry ve svém rozhodnutí zcela převzal. Lékařská komise podle stěžovatele navíc nebyla nezávislá a nestranná, a proto měl být nařízen jiný způsob vyhotovení znaleckého posudku.
Soud úvodem připomněl, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy zaručuje právo na spravedlivý proces před nezávislým a nestranným soudem. I když Úmluva nestanovuje výslovně stejné požadavky na soudního znalce, Soud zdůraznil, že názor znalce jmenovaného soudem může rozhodujícím způsobem ovlivnit způsob, jakým bude soud hodnotit daný případ. Absence neutrality znalce vybraného soudem tak může za jistých okolností představovat porušení zásady rovnosti zbraní (Bönisch proti Rakousku, č. 8658/79, rozsudek ze dne 6. května 1985, § 30–35; Brandstetter proti Rakousku, č. 11170/84 a další, rozsudek ze dne 28. srpna 1991, § 31). Je přitom nutné především brát v potaz místo a roli znalce v daném soudním řízení (Sara Lind Eggertsdóttir proti Islandu, č. 31930/04, rozsudek ze dne 5. července 2007, § 47).
Ve vztahu k projednávané věci Soud podotkl, že vojenská nemocnice, která znalecký posudek pro vrchní soud vypracovávala, spadá pod velení vojenského štábu, jehož členové jsou jmenováni ministerstvem obrany, tj. jednou ze stran předmětného řízení. Podle Soudu též složení zdravotní komise, jejímiž členy bylo dvanáct vojenských lékařů, mohla ve stěžovateli vzbuzovat pochybnosti. Soud nicméně připomněl, že rozhodující podle jeho judikatury je to, zda pochyby vyplývající z tohoto zdání mohou být objektivně odůvodněny.
Soud následně zdůraznil, že lékařský posudek byl klíčový pro rozsudek vrchního soudu, který ani nezvažoval vypracování nového posudku jinými než vojenskými lékaři. Vrchní soud tak nereagoval na žádost stěžovatele, aby byl jeho případ přezkoumán orgánem nepodléhajícím velení vojenského štábu. V oblasti medicíny jsou přitom znalecké posudky velmi často rozhodující pro výsledek řízení.
Nadto nebyl posudek stěžovateli doručen, což by mu umožnilo ho zpochybnit. Právo na kontradiktornost řízení dává stranám možnost seznámit se se stanovisky a důkazy předloženými soudu, možnost vyjádřit se k nim a tedy i možnost ovlivnit rozhodnutí (např. Ruiz-Mateos proti Španělsku, č. 12952/87, rozsudek pléna ze dne 23. června 1993, § 63). V projednávané věci Soud připomněl, že vrchní soud založil své rozhodnutí na posudku vypracovaném lékařskou komisí vojenské nemocnice. Ačkoliv nepředání posudku sledovalo cíl hospodárnosti a rychlosti řízení, nemohou tyto cíle ospravedlnit popření tak důležité zásady, jakou je právo na kontradiktornost řízení (Nideröst-Huber proti Švýcarsku, č. 18990/91, rozsudek ze dne 18. února 1997, § 30). Přestože stěžovatel mohl v kanceláři soudu nahlédnout do spisu a získat kopii posudku, nepředstavuje to podle názoru Soudu dostatečnou záruku pro zajištění kontradiktornosti řízení. Zásady spravedlivého procesu totiž v dané věci vyžadovaly, aby stěžovatele o tomto posudku uvědomil přímo soud; bylo by nepřiměřeným břemenem, pokud by se měl advokát pravidelně soudu dotazovat na nové dokumenty založené do spisu (Göc proti Turecku, č. 36590/97, rozsudek velkého senátu ze dne 11. července 2002, § 57). Jelikož vrchní soud stěžovatele o posudku nevyrozuměl, došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy