© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 3. září 2015 ve věci č. 27013/10 – Sérvulo & Associados – Sociedade de Advogados, RL a ostatní proti Portugalsku
Senát první sekce Soudu rozhodl šesti hlasy proti jednomu, že prohlídkou v obchodních prostorách advokátní kanceláře a následným zabavením elektronických souborů nedošlo porušení článku 8 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
V srpnu 2006 bylo v souvislosti s podezřením z korupce, zneužití pravomocí a praní špinavých peněz při nákupu dvou ponorek Ústředním oddělením pro vyšetřování a trestní stíhání (dále jen „ÚOVTS“) zahájeno stíhání několika portugalských a německých občanů. Advokátní kancelář Sérvulo & Associados – Sociedade de Advogados, RL (první stěžovatelka) byla předmětným stíháním dotčena z důvodu právní pomoci a zastupování portugalského ministerstva obrany v souvislosti se sporným nákupem. V září 2009 vydal vyšetřující soudce příkaz k prohlídce obchodních prostor stěžovatelky a zmocnil vyšetřující orgány k přístupu k dokumentům týkajícím se vyšetřování, k elektronické korespondenci, která měla být dohledána na základě 35 klíčových slov, a k dokumentům chráněným profesním tajemstvím. Stěžovatelé, advokátní kancelář i její společníci, se proti prohlídce bránili, zejména s poukazem na obecnost klíčových slov k prohledání elektronických dokumentů a tím pádem nepřiměřený rozsah prohlídky. Vyšetřující soudce shledal jejich námitky důvodnými, zabavené dokumenty nechal bez přezkoumání zapečetit a postoupil věc předsedovi odvolacího soudu k posouzení zásahu do profesního tajemství. Místopředseda odvolacího soudu nicméně námitky stěžovatelů zamítl a konstatoval, že zabavení dokumentů a elektronických souborů bylo přiměřené sledovanému cíli. Stěžovatelé nebyli úspěšní ani v dalších řízeních před vnitrostátními soudy. Po přezkumu elektronických souborů nařídil vyšetřující soudce smazat několik set souborů, které obsahovaly údaje osobní povahy, byly chráněné profesním tajemstvím nebo se netýkaly stíhaných osob. Další údaje předal ÚOVTS, které po analýze elektronických souborů stíhání zastavilo.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatelé namítali, že prohlídkou obchodních prostor a zabavením počítačových souborů a elektronické pošty došlo k porušení článku 8 Úmluvy.
Soud předně uvedl, že stěžovatelé nebrojili proti prohlídce obchodních prostor jako takové, ale proti prohlídce v jejich informačních systémech a proti zabavení počítačových souborů a elektronické pošty. Po konstatování, že předmětný zásah do práva na respektování korespondence ve smyslu článku 8 Úmluvy byl v souladu se zákonem a sledoval legitimní cíl předcházení zločinnosti, Soud přistoupil k posouzení nezbytnosti zásahu v demokratické společnosti.
Soud zdůraznil, že prohledání informačního systému a zabavení údajů bylo nařízeno dvěma příkazy vyšetřujícího soudce vystavenými na žádost ÚOVTS. Příkazy vycházely z podezření na závažnou trestnou činnost, přičemž jedním z podezřelých byla i osoba pracující pro první stěžovatelku. Soud byl proto přesvědčen, že příkaz k prohlídce spočíval na relevantních a dostatečných důvodech (a contrario Smirnov proti Rusku, č. 71362/01, rozsudek ze dne 7. června 2007, § 46 a André proti Francii, č. 18603/03, rozsudek ze dne 24. července 2008, § 46).
Ve vztahu k obsahu a rozsahu příkazu k prohlídce a zabavení dokumentů Soud uvedl, že prohledání informačního systému společnosti proběhlo na základě 35 klíčových slov, která souvisela s vyšetřováním. Figurovaly mezi nimi však i obecnější výrazy (kupř. financování) a obecně používané anglické výrazy (kupř. swap) a i když při kontrole vyšetřující soudce nařídil smazání 850 souborů, ÚOVTS celkem analyzovalo 89 000 souborů a 29 000 elektronických zpráv. Klíčové proto bylo dle Soudu posouzení, zda takto široký rozsah příkazu k prohlídce mohl být kompenzován adekvátními a dodatečnými procesními zárukami, které by předešly případnému zneužití a zajistily ochranu profesního tajemství.
V tomto ohledu Soud uvedl, že trestní řád i statut advokátní komory obsahují pro obdobné případy zabavení dokumentů v advokátních kancelářích několik záruk. Soud zdůraznil, že tři ze stěžovatelů byli při prohlídce přítomni a přítomný byl i zástupce advokátní komory. Prohlídku navíc vedl vyšetřující soudce. Stěžovatelé mohli ihned po prohlídce podat stížnost, která vyústila v zapečetění zabavených dokumentů předtím, než se s nimi mohl vyšetřující soudce seznámit, a to do doby než bylo o stížnosti rozhodnuto. Vyšetřující soudce pak poté, co místopředseda odvolacího soudu rozhodl, že zabavením dokumentů nedošlo k zjevnému porušení profesního tajemství, zkontroloval zabavené dokumenty a nařídil zničení 850 souborů.
I když stěžovatelé namítali nedostatečnost těchto záruk, Soud zdůraznil, že prohlídka i zabavení dokumentů podléhaly kontrole vyšetřujícího soudce před, v průběhu i po akci a v souladu s prostorem pro uvážení daným vnitrostátním orgánům Soudu nepřísluší nahradit hodnocení vyšetřujícího soudce, jehož úkolem byla kontrola zákonnosti prohlídky a zabavení a ochrana profesního tajemství. Dle Soudu jsou námitky stěžovatelů proti účinnosti kontroly vyšetřujícím soudcem toliko hypotetické a ničím nepodložené. K obdobnému závěru Soud dospěl i ve vztahu k přezkumu místopředsedou odvolacího soudu, jehož rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněné a který představoval přiměřený a účinný doplňující prostředek nápravy.
K argumentu stěžovatelů ohledně nevrácení souborů a elektronické pošty a jejich použití mimo předmětné trestní stíhání Soud uvedl, že originály DVD s počítačovými soubory a soubory s elektronickou poštou byly stěžovatelům vráceny. Vnitrostátní orgány nevrátily pouze kopie dokumentů, které třídil vyšetřující soudce, přičemž povinnost jejich okamžitého navrácení zákon neukládá. Samotné uchování souborů v trestním spisu dle Soudu může vyvolat otázky z pohledu článku 8 Úmluvy, jen jde-li o soubory obsahující informace osobní povahy, o které však v projednávané věci nešlo. Ohledně použití údajů mimo předmětné trestní řízení Soud shledal, že právní úprava tuto možnost povoluje jen v omezeném okruhu případů a jen se souhlasem soudce, což představuje dostatečné záruky proti zneužití uchovávaných informací.
Soud proto uzavřel, že navzdory širokému rozsahu příkazu k prohlídce a k zabavení dokumentů měli stěžovatelé k dispozici dostatečné a účinné záruky před zneužitím, svévolí a zásahem do profesního tajemství (zejména kontrolu vyšetřujícím soudcem, doplněnou zásahem předsedy odvolacího soudu). Prohlídka a zabavení dokumentů tak nebyly nepřiměřené sledovanému cíli a k porušení článku 8 Úmluvy tudíž nedošlo.
III.Oddělené stanovisko
Soudce Saragoça Da Matta se neztotožnil se závěrem většiny, když zpochybnil motivy prohlídky, zdůraznil šíři příkazu k prohlídce a k zabavení a konstatoval, že i když jsou záruky v portugalském právu adekvátní, Soud se nezabýval dostatečně jejich účinností v projednávané věci.
Full & Egal Universal Law Academy