© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 7. prosince 2017 ve věci č. 8138/16 – S. F. a ostatní proti Bulharsku
Senát páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že nezletilí stěžovatelé, kteří byli spolu se svými rodiči po pokusu nelegálně překročit hranice zajištěni po dobu 32 hodin, byli z důvodu podmínek panujících v zařízení pro zajištění vystaveni nelidskému a ponižujícímu zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovateli je pět občanů Iráku, manželé a jejich tři synové, narození v letech 1999, 2004 a 2014. V současnosti všichni žijí ve Švýcarsku, kde získali v červenci 2017 azyl. V srpnu 2015 stěžovatelé uprchli z Iráku a tajně překročili nejprve turecko-bulharskou hranici a následně se pokusili překročit opět tajně bulharsko-srbskou hranici a pokračovat dále do západní Evropy. Jejich vůz byl několik metrů od hranice zastaven příslušníky bulharské pohraniční policie a stěžovatelé společně s dalšími pasažéry vozu byli převezeni do zajišťovacího zařízení pohraniční policie.
Po příjezdu do zajišťovacího zařízení byli stěžovatelé prohledáni a následně zbaveni všech svých osobních věcí včetně plen, dětské lahve a mléka pro pátého stěžovatele. Stěžovatelům se podařilo ukrýt mobilní telefon jednoho ze synů a jeho prostřednictvím natočili videonahrávku z cely. Podle tvrzení stěžovatelů nedostali po umístění do cely žádné jídlo ani pití a nebylo jim dovoleno jít na toaletu. Protože v cele nebyla ani žádná nádoba, museli stěžovatelé konat potřebu na podlahu.
Následující den došlo k incidentu, při kterém se malé dítě ve vedlejší cele dotklo elektrického drátu a bylo zasaženo proudem. Když zdravotní sestra z přivolané ambulance zjistila, že stěžovatelé od svého zadržení nedostali jídlo ani pití, odvezla po dohodě s policisty matku a nejmladšího syna do nemocnice, kde byli oba vyšetřeni. Stěžovatelé tvrdí, že po návratu jim policisté řekli, že dostanou jídlo, pokud za něj zaplatí. Následně jim vzali peníze ze zavazadel a přinesli jídlo a pití. V průběhu noci stěžovatelé opět nemohli na toaletu.
Následující den obdrželi manželé rozhodnutí o správním vyhoštění a zajištění pro účely správního vyhoštění. Poté byli přemístěni do zařízení pro zajištění cizinců.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
Stěžovatelé namítali, že jejich zajištění v zajišťovacím zařízení pohraniční policie vystavilo tři nezletilé stěžovatele nelidskému a ponižujícímu zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy.
Soud úvodem zdůraznil, že při posouzení imigrační detence dětí, ať již v rámci rodiny či bez doprovodu, je extrémní zranitelnost dětí rozhodujícím faktorem, který převáží nad jejich postavením nelegálních přistěhovalců. Dále Soud připomněl pět nedávných rozsudků proti Francii ze dne 12. července 2016 (R. M. a ostatní proti Francii, č. 33201/11; A. B. a ostatní proti Francii, č. 11593/12; A. M. a ostatní proti Francii, č. 24587/12; R. K. a ostatní proti Francii, č. 68264/14; a R .C. a V. C. proti Francii, č. 76491/14), v nichž bylo stěžovatelům mezi 4 měsíci a 4 lety a zajištěni byli po dobu 7 až 18 dní. Obě zajišťovací zařízení byla uzpůsobena pro zajištění nezletilých a materiální podmínky v nich nebyly problematické. Jedno ze zařízení nicméně bylo umístěno v blízkosti letiště, což vystavovalo stěžovatele vysoké úrovni hluku. Ve druhém zařízení také panovala vysoká hlučnost a vycházkové prostory pro nezletilé byly odděleny od mužské části pouze sítí. Obojí děti významně ovlivnilo. Dalším zdrojem úzkosti byla pro ně omezení vlastní každému místu zbavení svobody a způsob, jakým byla zařízení organizována. Ačkoli po krátkou dobu tyto faktory nebyly dostatečně závažné, aby způsobily porušení článku 3 Úmluvy, při delším trvání děti nezbytně ovlivní do té míry, že bude překročen minimální práh závažnosti nutný pro porušení článku 3 Úmluvy. Ve všech pěti případech Soud shledal, že délka zajištění byla natolik dlouhá, že k porušení článku 3 Úmluvy došlo.
V projednávané věci byla doba zajištění mezi stranami sporná, vláda uváděla 32 hodin, stěžovatelé 41 hodin. Tak jako tak jde nicméně o kratší dobu než ve všech výše citovaných rozhodnutích. Podmínky panující v zajišťovacím zařízení byly nicméně daleko horší než v těchto případech: cela, ačkoli byla relativně dobře větraná, byla ve špatném stavu. Omítka se odlupovala od zdí a stropu, palandy, matrace i povlečení byly poškozené a špinavé, na podlaze byla špína a vlhké papírové kartony. Tyto podmínky nelze považovat za vyhovující ani pro takto krátký pobyt pro děti ve věku rok a půl, 11 a 16 let.
Stěžovatelé měli též omezený přístup k toaletám, kvůli němuž byli nuceni konat potřebu na podlahu. Soud v minulosti několikrát rozhodl o tom, že ponížení zadržené osoby tím, že musí vykonat potřebu do nádoby za přítomnosti dalších osob, nemá žádné ospravedlnění, kromě zcela výjimečných situací, za kterých by povolení návštěvy toalet představovalo konkrétní a vážné bezpečnostní riziko (Harakchiev a Tolumov proti Bulharsku, č. 15018/11 a 61199/12, rozsudek ze dne 8. července 2014). To platí přirozeně o to více v případě dětí.
Soud konečně poukázal na nezajištění jídla a pití stěžovatelům po dobu přesahující 24 hodin od zajištění a dále na skutečnost, že druhá stěžovatelka získala přístup k dětské lahvi a mléku pro nejmladší dítě až po více než 19 hodinách. Soud zdůraznil, že zařízení, ve kterém má být zajištěno takto malé dítě, musí být pro tento účel dostatečně vybaveno.
Kombinace všech výše uvedených faktorů měla podle Soudu na zajištěné děti významný psychický i fyzický dopad, přičemž zejména na nejmladšího syna stěžovatelů musela mít obzvláště závažné účinky. Ty nemohly být vyrovnány několika málo hodinami, které strávil v nemocnici. Všichni tři nezletilí stěžovatelé tedy byli podrobeni nelidskému a ponižujícímu zacházení v rozporu s článkem 3 Úmluvy.
Závěrem Soud poznamenal, že si je vědom obtíží, kterým v posledních letech čelí zejména hraniční státy Evropské unie. Bulharsko nicméně zdaleka nebylo nejhůř zasaženým státem; množství příchozích do Řecka bylo dvacetkrát větší, do Maďarska dokonce čtyřicet čtyřikrát. Není tak možné tvrdit, že by Bulharsko čelilo takovému stavu nouze, který by činil prakticky nemožným poskytnutí alespoň minimálně přijatelných podmínek zajištění cizinců v zařízeních pro krátkodobý pobyt (a contrario, mutatis mutandis, Khlaifia a ostatní proti Itálii, č. 16483/13, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2016, § 178–183). Ani masivní příliv migrantů nemůže stát zbavit povinnosti zajistit osobám zbaveným svobody podmínky respektující jejich lidskou důstojnost, byť situace extrémní složitosti, v níž se vnitrostátní orgány v těchto případech nacházejí, je jedním z faktorů, které je třeba při posouzení, zda podmínky zajištění porušily článek 3 Úmluvy, nutné zohlednit (Khlaifia a ostatní proti Itálii, cit. výše, § 184–185).
Full & Egal Universal Law Academy