© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 20. října 2015 ve věci č. 5201/11 – Sher a ostatní proti Spojenému království
Senát čtvrté sekce Soudu šesti hlasy proti jednomu rozhodl, že způsob soudního přezkumu třináctidenního zadržení stěžovatelů realizovaného v rámci protiteroristické policejní operace ve Spojeném království nebyl v rozporu s čl. 5 odst. 4 Úmluvy. Soud dále jednomyslně shledal, že s operací související rozsáhlé příkazy k domovním prohlídkám nevedly k porušení článku 8 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelé, dva pakistánští občané, byli ve Spojeném království zadrženi po dobu třinácti dní pro podezření z terorismu. Během zajištění bylo jejich zbavení svobody opakovaně přezkoumáno policejním orgánem a soudem. Příslušný soud k dané věci nařídil dvě jednání, přičemž část prvního z nich byla neveřejná (byli z ní vyloučeni i stěžovatelé a jejich právní zástupce), aby mohly být soudci předloženy materiály, které nebyly zpřístupněny stěžovatelům, neboť se týkaly policejní operace a probíhajícího vyšetřování. Na veřejné části jednání policista předestřel důvody, proč uvedené listiny nebyly zpřístupněny stěžovatelům, a stručně shrnul obrysy zmiňované policejní operace. Právnímu zástupci stěžovatelů bylo umožněno jej vyslechnout. Druhé jednání již bylo bez omezení veřejné. Na obou jednáních soud potvrdil a prodloužil zadržení stěžovatelů. Následně byli stěžovatelé bez sdělení obvinění propuštěni.
V průběhu zadržení stěžovatelů byly prováděny domovní prohlídky na adresách s nimi spojenými, a to na základě příkazů zahrnujících rozsáhlý seznam položek, včetně korespondence, knih a elektronických zařízení. Prohlídky některých prostor probíhaly i několik dní.
V obou aspektech stížnosti stěžovatelé vyčerpali dostupné prostředky nápravy.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
A.K tvrzenému porušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy
Stěžovatelé namítali, že relevantní důkazní materiál pro potřeby přezkumu a prodloužení jejich zadržení byl soudci předložen pouze na neveřejném zasedání, jehož se nemohli účastnit ani oni, ani jejich právní zástupci.
Soud nejprve připomněl, že požadavek spravedlivého řízení podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy neukládá jednotná a neměnná pravidla, aniž by bylo přihlédnuto ke kontextu a okolnostem případu. Řízení sice musí mít soudní charakter, není však třeba, aby splňovalo veškeré záruky požadované článkem 6 Úmluvy. Záruky musí být přiměřené typu zbavení svobody, o které se jedná (A. a ostatní proti Spojenému království, č. 3455/05, rozsudek velkého senátu ze dne 19. února 2009, § 203). Článek 5 odst. 4 Úmluvy nevyžaduje zpřístupnění informací o vyšetřování trestných činů souvisejících s terorismem, které jsou ze své povahy zvláštní kategorií, ani nevylučuje konání neveřejného zasedání, které soudu umožňuje vzít v úvahu utajované informace. Podle uvedeného ustanovení však musí státní orgány zpřístupnit podezřelé osobě dostatečné informace k tomu, aby znala povahu podezření, resp. obvinění a měla možnost předložit vlastní důkazy. Musí také zajistit, aby daná osoba či její právní zástupci byli schopni účinně se účastnit soudního řízení o dalším trvání zbavení svobody.
V projednávané věci Soud aproboval, že hrozba bezprostředního teroristického útoku poskytla dostatečné zdůvodnění pro využití některých omezení kontradiktornosti řízení o dalším trvání zadržení stěžovatelů. Příslušná vnitrostátní právní úprava stanovila jasná a podrobná procesní pravidla těchto soudních řízení včetně toho, že zadržené osobě musí být předloženy důvody, na základě kterých policie žádá o prodloužení trvání zadržení, a zakotvení práva na právního zástupce a předkládání písemných i ústních podání.
Ačkoliv část prvního jednání byla neveřejná, postup, v rámci něhož bylo možné vyloučit stěžovatele a jejich právní zástupce z jakékoliv části jednání, soudci umožnil provést důkladný přezkum důvodů, jimiž policie odůvodňovala další trvání zadržení stěžovatelů. Na základě daného postupu mohl soudce uzavřít, že existovaly oprávněné důvody domnívat se, že další trvání zadržení bylo nezbytné, a že nebylo možné stěžovatelům zpřístupnit konkrétní relevantní materiály.
Byť stěžovatelé namítali, že příslušná vnitrostátní právní úprava výslovně neupravuje možnost ustanovení zvláštního obhájce, z rozhodnutí soudu v jejich věci je zjevné, že soudce takovou pravomoc měl, pokud by považoval za potřebné učinit tak pro potřeby spravedlivosti řízení. Ani stěžovatelé však o ustanovení zvláštního obhájce v žádné fázi řízení nepožádali.
Příslušný policista navíc na veřejných jednáních soudu uvedl důvody pro zadržení stěžovatelů a podrobnosti o postupu vyšetřování. Právní zástupce stěžovatelů mohl policistu vyslechnout, čehož také využil.
Soud byl proto přesvědčen, že uvedená řízení o dalším trvání zadržení nebyla nespravedlivá a k porušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy nedošlo.
B.K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
V projednávané věci nebylo rozporováno, že provedením domovních prohlídek došlo k zásahu do práva stěžovatelů zakotveného v článku 8 Úmluvy, že tento zásah byl v souladu se zákonem a sledoval legitimní cíl. Klíčovou otázkou tak bylo, zda byl nezbytný v demokratické společnosti.
Dle Soudu bylo především nutné zohlednit, zda byly prohlídky nařízeny soudcem na základě důvodného podezření, zda byl rozsah příkazů k prohlídce rozumně omezen (např. Robathin proti Rakousku, č. 30457/06, rozsudek ze dne 3. července 2012, § 44; či Wieser a Bicos Beteiligungen GmbH proti Rakousku, č. 74336/01, rozsudek ze dne 16. října 2007, § 57).
Soud potvrdil, že v projednávané věci byly příkazy k domovním prohlídkám vydány soudcem na základě důvodného podezření, že materiály získané z prohlídek mohou být významné pro vyšetřování terorismu.
Ač Soud připustil, že příkazy k domovním prohlídkám byly formulovány poměrně široce, je dle jeho názoru třeba brát v úvahu, že podrobnost seznamu položek, jež mohou být v rámci domovní prohlídky zajištěny, se bude případ od případu lišit podle povahy podezření či obvinění. Případy typově obdobné věci stěžovatelů, která se týkala plánovaného rozsáhlého teroristického útoku, představují dle Soudu mimořádné výzvy. I když může existovat důvodné podezření, že byl útok připravován, absence konkrétních informací o zamýšlené povaze útoku nebo jeho cílů zapříčiní, že přesná identifikace položek pro potřeby domovních prohlídek nebude možná. Složitost takových případů potom může ospravedlnit prohlídky na základě mantinelů, které jsou širší, než by jinak bylo přípustné. V úvahu je třeba vzít také naléhavost situace. Uložit v rámci článku 8 Úmluvy požadavek, že příkaz k domovní prohlídce by měl obsahovat přesný seznam položek, by mohlo vážně ohrozit účinnost vyšetřování, v němž může jít o velké množství lidských životů. V takovýchto případech musí být policii dána jistá flexibilita pro vyhodnocení, jaké položky mohou být spojené s teroristickou činností.
Dle Soudu bylo také relevantní, že stěžovatelé mohli nechat zákonnost zajištění jednotlivých věcí přezkoumat soudem a mohli se případně domáhat náhrady škody. Stěžovatelé nicméně nenapadli zajištění žádné konkrétní věci, ani nepoukázali na jedinou věc, která by podle jejich názoru byla prohlédnuta či zabavena neoprávněně s ohledem na obsah vyšetřování.
Z uvedených důvodů proto Soud shledal, že předmětné příkazy k domovním prohlídkám nemohou být považovány za příliš široké. Zásah do práva stěžovatelů na respektování soukromého života a obydlí tak byl nezbytný v demokratické společnost. K porušení článku 8 Úmluvy proto nedošlo.
III.Oddělené stanovisko
Soudce Vehabović ve svém nesouhlasném stanovisku k závěru Soudu o neporušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy uvedl, že musí existovat alespoň minimální záruky proti svévoli na straně státních orgánů, které jsou v dnešní Evropě čím dál více nuceny bojovat proti různým formám náboženského radikalismu. Zadržení stěžovatelů bylo opakovaně přezkoumáno bez přítomnosti jejich právního zástupce. Stěžovatele ani jejich právní zástupce nelze dle jeho názoru vyloučit z části jednání, na němž jsou soudci předloženy důvody pro další trvání zadržení stěžovatelů, kteří tak neměli žádnou šanci brojit proti policií uvedeným důvodům.
Full & Egal Universal Law Academy