© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 7. května 2013 ve věci č. 19840/09
Shindler proti Spojenému království
Senát čtvrté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že zákon znemožňující stěžovateli volit v parlamentních volbách státu, jehož je občanem, protože již více než 15 let žije v zahraničí, neporušuje článek 3 Protokolu č. 1 zaručující právo na svobodné volby.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel, britský občan a vysloužilý voják, trvale žije od roku 1982 v Itálii. Podle britského volebního zákona z roku 1983 britští občané, kteří trvale pobývají 15 a více let mimo Spojené království, nejsou oprávněni volit v britských parlamentních volbách. Stěžovatel překročil hranici 15 let a nemohl volit ve volbách v roce 2010.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K přijatelnosti stížnosti
Soud odmítl, že by stěžovatel neměl postavení oběti, když se ani nepokusil zaregistrovat jako volič a rovnou se obrátil na Soud. Připomněl, že Soudu sice nepřísluší zkoumat v abstraktní rovině soulad vnitrostátního práva s Úmluvou, je však možné, aby jedinec tvrdil, že zákon porušuje jeho práva i při absenci individuálního aktu aplikace tohoto zákona, pokud je povinen změnit své chování pod hrozbou stíhání nebo pokud náleží do skupiny, která přímo zakouší jeho následky. Stěžovatel jako reprezentant v zahraničí žijících občanů spadá do druhé skupiny.
b) K namítanému porušení článku 3 Protokolu 1
Stěžovatel namítal, že možnost volit ve své zemi by pro občany žijící v zahraničí neměla být omezena žádnou lhůtou, neboť globalizace, moderní technologie a nízké cestovní náklady umožňují takovým občanům udržovat velmi těsné pouto se zemí svého původu. Odnětím volebního práva se cítil výrazně znerovnoprávněn s ostatními občany Spojeného království.
Soud nejprve zopakoval, že navzdory obecné formulaci článku 3 Protokolu č. 1 i tento článek zakládá individuální práva, včetně práva volit, být volen a práva na konání svobodných voleb, tj. institucionální otázky týkající se nastavení volebního systému (viz Mathieu-Mohin and Clerfayt proti Belgii, č. 9267/81, rozsudek ze dne 2. března 1987 a Sitaropoulos a Giakoumopoulos proti Řecku, č. 42202/07, rozsudek velkého senátu ze dne 15 března 2012, § 69). Dále připomněl koncept implicitních omezení práv vyplývajících z článku 3 Protokolu č. 1 Úmluvy a široký prostor pro uvážení, který smluvní státy mají ve vztahu k legitimním cílům, jež může omezení volebního práva sledovat, a které nejsou článkem 3 Protokolu č. 1 Úmluvy vymezeny (viz Ždanoka proti Litvě, č. 58278/00, rozsudek velkého senátu ze dne 16. března 2006, § 115). V této souvislosti je úkolem Soudu přezkoumat, zda omezující podmínky nezasahují do samotné podstaty volebního práva, nezbavují jej účinnosti, zda sledují legitimní cíl a zda se nejeví být nepřiměřené.
Co se týká omezení volebního práva s ohledem na pobyt v zahraničí, shledal je Soud ve své dosavadní judikatuře za ospravedlnitelné na základě několika faktorů. Občané žijící v zahraničí jsou zaprvé méně zapojeni do každodenních problémů svého státu, zadruhé mají menší možnost ovlivnit výběr kandidátů i volební program, zatřetí u nich není tak úzké spojení mezi právem volit a následným ovlivněním politickými akty zvoleného zákonodárného sboru a začtvrté je legitimním zájmem zákonodárce omezit vliv občanů žijících v zahraničí ve volbách na otázky, které, i když jsou zásadní, ovlivní především osoby žijící v zemi (viz Hilbe proti Lichtenštejnsku, č. 31981/96, rozhodnutí ze dne 7. září 1999; Melnychenko proti Ukrajině, č. 17707/02, rozsudek ze dne 19. října 2004). Konečně i snadnost, s jakou může osoba získat občanství státu, v němž žije a tím i volební právo, je relevantní pro posouzení přiměřenosti požadavku trvalého pobytu pro možnost volit v zemi svého původu.
V posuzovaném případě ani stěžovatel ani vláda neidentifikovali legitimní cíl, který je sledován omezením volebního práva pro občany dlouhodobě žijící v zahraničí. Soud nicméně nepochyboval, že omezení sleduje legitimní cíl přiznat volební právo do parlamentu těm občanům, kteří mají těsný vztah ke Spojenému království a kteří proto budou přímo ovlivněni přijatými zákony.
Stěžejní otázkou tedy byla přiměřenost omezení. Soud dospěl k závěru, že státy nejsou povinny zajistit neomezené volební právo občanům žijícím v zahraničí. Ačkoli z právní úpravy a praxe členských států Rady Evropy je zřejmý trend umožnit volit i občanům žijícím v zahraničí (35 členských států Rady Evropy nijak neomezuje své občany žijící v zahraničí v právu volit), nelze říci, že by přiznání neomezeného volebního práva pro občany trvale žijící v zahraničí bylo společným minimálním standardem. Právní úprava ve Spojeném království umožňuje občanům žijícím v zahraničí volit po dobu 15 let po opuštění země, což je značná doba. Po smluvních státech nelze spravedlivě požadovat, aby v každém jednotlivém případě individuálně zkoumaly, zda občan žijící v zahraničí má stále dostatečně silný vztah ke své zemi, z tohoto pohledu zajišťuje stanovení určité doby pobytu v zahraničí právní jistotu a nedává prostor pro nejednotné či svévolné posuzování jednotlivých případů. Soud též přihlédl ke skutečnosti, že namítané opatření bylo zákonodárcem opakovaně podrobně diskutováno, byly váženy protichůdné zainteresované zájmy a byla zvažována přiměřenost přijatého řešení.
Soud proto uzavřel, že odnětí volebního práva občanům žijícím déle než 15 let v zahraničí je přiměřeným opatřením sledujícím legitimní cíl, aby volební právo měli především ti občané, kteří mají úzký vztah ke Spojenému království a kteří především proto budou přímo ovlivněni právními předpisy přijatými zvoleným parlamentem. K porušení článku 3 Protokolu č. 1 Úmluvy proto nedošlo.
(iii) Oddělené stanovisko
Oddělené (souhlasné) stanovisko uplatnila soudkyně Kalaydijeva ve vztahu k odůvodnění rozsudku. Nesouhlasila s postupem, kdy Soud v rámci posuzování prostoru pro vlastní uvážení porovnával přiměřenost opatření ve vztahu k legitimnímu cíli, který si ale sám identifikoval, neboť vláda jej nijak nevysvětlila. Soud měl dle jejího názoru spíše využít koncept implicitních omezení vyplývajících z článku 3 Protokolu č. 1.
Full & Egal Universal Law Academy