© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 28. března 2017 ve věci č. 25536/14 – Škorjanec proti Chorvatsku
Senát druhé sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru o porušení procesní složky článku 3 ve spojení s článkem 14 Úmluvy tím, že vnitrostátní orgány nedostatečně vyšetřily rasově motivovaný útok vedený proti stěžovatelce, která sice nebyla Romka, nicméně bránila svého romského přítele napadeného z důvodu rasové nenávisti.
I.Skutkové okolnosti
V červnu 2013 se stěžovatelka společně se svým partnerem procházela na tržnici v Záhřebu. Dva kolemjdoucí muži tehdy začali slovně napadat jejího partnera, a to různými verbálními urážkami ohledně jeho romského původu. Po slovní rozepři napadli tito dva muži partnera stěžovatelky i fyzicky. Stěžovatelka i její partner se snažili před útočníky utéct, nicméně ti je dohnali a zbili. Přivolaná záchranná služba i ošetřující lékař v nemocnici konstatovali zřetelnou pohmožděnu nad levým okem stěžovatelky.
Oba útočníci byli obžalováni státním zastupitelstvím a následně v říjnu 2014 městským trestním soudem v Záhřebu odsouzeni za to, že partnerovi stěžovatelky závažným způsobem vyhrožovali a způsobili mu ublížení na zdraví, to vše se znaky trestného činu z nenávisti. Mezitím však sama stěžovatelka podala trestní oznámení na dva neznámé pachatele. V trestním oznámení bylo mimo jiné uvedeno, že jeden z útočníků nejprve do stěžovatelky strčil a pak jí řekl, že je „kurva“, která má vztah s Romem, a že bude zbitá. Útočníci poté pokračovali ve fyzickém napadání jejího partnera a vykřikování výhrůžek, že jeho i stěžovatelku zabijí. Městské státní zastupitelství v Záhřebu však trestní oznámení v říjnu 2014 zamítlo s tím, že neshledalo žádný náznak toho, že by útočníci způsobili stěžovatelce zranění z důvodu nenávisti vůči Romům, jelikož ona sama není romského původu. Oba útočníci proto nikdy nebyli obviněni ze spáchání rasově motivovaného trestného činu proti stěžovatelce.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 3 ve spojení s článkem 14 Úmluvy
Stěžovatelka namítala, že vnitrostátní právní úprava týkající se rasově motivovaných násilných činů je nedostatečná a že způsob, jakým vnitrostátní orgány reagovali na její trestní oznámení ohledně diskriminačně motivovaného útoku proti její osobě, byl natolik chybný, že se jedná o porušení pozitivní povinnosti státu dle článku 3 ve spojení s článkem 14 Úmluvy.
Soud úvodem připomněl, že při vyšetřování násilných incidentů vyvolaných rasovou nenávistí podezřelého jsou státní orgány povinny přijmout veškerá dostupná opatření nutná k odhalení případného rasového motivu a vlivu pocitů nenávisti nebo předsudků založených na etnickém původu při takových incidentech. Nedostatečné rozlišení způsobu, jakým jsou řešeny zásadně odlišné situace, může představovat neodůvodněné zacházení neslučitelné s článkem 14 Úmluvy (Abdu proti Bulharsku, č. 26827/08, rozsudek ze dne 11. března 2014, § 44). Soud v této věci zdůraznil, že povinnost státu odhalit možnou souvislost mezi rasistickými postoji a daným násilným činem se netýká pouze násilných činů založených na skutečném nebo vnímaném osobním stavu nebo charakteristice oběti, ale vztahuje se i na násilné činy, které jsou založeny na skutečném nebo předpokládaném spojení oběti s jinou osobou, která pravděpodobně nebo skutečně má určitý statut či chráněnou charakteristiku.
Ve vztahu ke konkrétním námitkám stěžovatelky Soud konstatoval, že je třeba nejprve posoudit existenci a přiměřenost právního rámce na ochranu před diskriminačně motivovaným násilím a poté zhodnotit, jakým způsobem byly tyto prostředky ochrany použity v praxi (Beganović proti Chorvatsku, č. 46423/06, rozsudek ze dne 25. června 2009, § 72 a 74). Chorvatský trestní zákoník přitom výslovně označuje spáchání trestného činu z nenávisti jako přitěžující okolnost, a to jak v souvislosti s konkrétním trestným činem ublížení na zdraví, tak v případě trestných činů obecně. Podle trestního zákoníku stačí, aby byl trestný čin z nenávisti spáchán na základě nebo z důvodu rasové nenávisti, aniž by bylo vyžadováno, aby oběť skutečně sama měla danou chráněnou charakteristiku nebo status. Soud proto dospěl k závěru, že chorvatský právní řád poskytl stěžovatelce přiměřené právní prostředky ochrany.
Následně Soud přistoupil k posouzení toho, zda způsob, jakým byly v daném případě tyto prostředky použity, byl natolik chybný, že představuje porušení pozitivní povinnosti státu dle Úmluvy. Předeslal, že výpovědi stěžovatelky i jejího partnera poskytnuté policii již v počáteční fázi vyšetřování jasně naznačovaly, že se stěžovatelka stala obětí rasově motivovaného útoku kvůli skutečnosti, že se nacházela ve společnosti svého partnera. Přesto však dle Soudu vnitrostátní orgány řádně nezvážily možnost, že by se stěžovatelka mohla stát obětí trestného činu z nenávisti, když navíc její věc odmítly vyšetřit i poté, co sama stěžovatelka podala trestní oznámení, jehož součástí bylo obvinění ze spáchání rasově motivovaného násilí proti ní. Během trestního řízení vedeného proti útočníkům přitom vyvstala na povrch řada informací naznačujících, že se obětí rasově motivovaného násilí skutečně stala.
Soud opětovně zdůraznil, že si je vědom své subsidiární povahy ve vztahu k vnitrostátním soudům, která mu brání v tom, aby nahradil zhodnocení skutkového stavu provedené vnitrostátními orgány svým vlastním. S ohledem na výše zmíněné skutečnosti však shledal, že vnitrostátní orgány nedostatečně posoudily okolnosti případu, neboť trvaly na tom, že stěžovatelka sama nebyla romského původu. Dále nedokázaly zjistit, zda byla útočníky alespoň vnímána jako osoba romského původu, a nezohlednily vztah mezi rasovým motivem útoku a spojením stěžovatelky s jejím partnerem. Tato neadekvátní procesní reakce vnitrostátních orgánů byla proto neslučitelná s povinností státu učinit veškeré přiměřené kroky k odhalení role rasistických motivů v daném incidentu (srov. Balázs proti Maďarsku, č. 15529/12, rozsudek ze dne 20. října 2015, § 75).
S ohledem na výše uvedené Soud rozhodl, že vnitrostátní orgány porušily svoji povinnost vyplývající z Úmluvy tím, že zamítly trestní oznámení týkající se rasově motivovaného útoku na stěžovatelku, aniž by provedly další vyšetřování. Došlo proto k porušení procesní složky článku 3 ve spojení s článkem 14 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy