Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 17. května 2022 ve věci č. 39764/20 – Simić proti Bosně a Hercegovině
Výbor čtvrté sekce Soudu jednomyslně rozhodl o porušení článku 10 Úmluvy, neboť vnitrostátní soudy neuvedly relevantní a dostatečné důvody, jimiž by bylo možné ospravedlnit zásah do práva advokáta na svobodu projevu spočívající v uložení pokuty za jízlivé poznámky, jimiž komentoval způsob, jakým odvolací soud ve věci jeho klienta prováděl dokazování.
I. Skutkové okolnosti
Stěžovatel, advokát, při zastupování klienta v rámci dovolacího řízení o náhradu škody utrousil rádoby žertem sarkastickou poznámku na adresu odvolacího soudu, jehož postup při dokazování mu měl připomenout vyučujícího, který se nespokojil s počtem obětí jaderného útoku na Hirošimu a trval na tom, aby je student vyjmenoval. Dovolací soud považoval tuto poznámku za nepřístojnou a uložil stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši přibližně 510 eur za pohrdání soudem.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy
Stěžovatel tvrdil, že uložením pokuty za poznámku, kterou pronesl na soudním jednání při výkonu advokátní profese, došlo k porušení jeho svobody projevu dle článku 10 Úmluvy.
Mezi stranami nebylo sporu, že uložením pořádkové pokuty došlo k zásahu do práva stěžovatele na svobodu projevu, že tento zásah byl v souladu se zákonem a že sledoval legitimní cíl v podobě ochrany autority soudní moci. Soud se tak zaměřil na to, zda byl zásah také nezbytný v demokratické společnosti ve smyslu článek 10 Úmluvy. Obecné zásady pro posouzení nezbytnosti zásahu do výkonu svobody projevu v tomto konkrétním kontextu byly shrnuty ve věci Radobuljac proti Chorvatsku (č. 51000/11, rozsudek ze dne 28. června 2016, § 56–61). Soud musí pohlédnout na namítaný zásah ve světle případu jako celku, včetně obsahu posuzovaných poznámek a kontextu, ve kterém je stěžovatel vyřkl. Zejména musí určit, zda byl dotčený zásah „přiměřený sledovanému legitimnímu cíli“ a zda důvody uvedené vnitrostátními orgány k jeho ospravedlnění byly „relevantní a dostatečné“. Vnitrostátní orgány přitom musí vycházet ze zásad, které Soud rozvinul na poli článku 10 Úmluvy.
Soud úvodem poznamenal, že kritické poznámky, které vnitrostátní soudy vyhodnotily jako urážlivé, byly učiněny stěžovatelem v kontextu soudního řízení. Jinými slovy, zazněly na fóru, kde bylo úkolem stěžovatele hájit rázně a všemožnými prostředky zájmy klienta. Nebyly učiněny veřejně, například prostřednictvím médií, ale pouze v rámci jednání před dovolacím soudem. Široká veřejnost o nich tudíž nevěděla. Vnitrostátní soudy tak evidentně nevěnovaly dostatečnou pozornost a váhu kontextu, v němž byly sporné poznámky učiněny. Soud navíc nebyl přesvědčen o tom, že by stěžovatelovy výroky mohly být vykládány jako bezdůvodné osobní útoky s cílem urazit soud nebo jeho členy (srov. Čeferin proti Slovinsku, č. 40975/08, rozsudek ze dne 16. ledna 2018, § 59). Komentář stěžovatele se vztahoval ke způsobu, jakým odvolací soud uplatnil vůči jeho klientu pravidla o dokazování. I když je pravda, že tón, jakým zazněly, byl jízlivý nebo dokonce sarkastický, i takové projevy namířené vůči soudům jsou slučitelné s článkem 10 (Morice proti Francie, č. 29369/10, rozsudek velkého senátu ze dne 23. dubna 2015, § 139). Soud zdůraznil, že advokáti hrají významnou roli při zajišťování důvěry veřejnosti v justici. Tato zvláštní role advokátů při výkonu spravedlnosti s sebou nese řadu povinností, včetně nutnosti chovat se a vystupovat profesionálně, čestně a důstojně. Aby však veřejnost měla důvěru v řádný výkon spravedlnosti, musí mít rovněž důvěru ve schopnost advokátů účinně hájit a zastupovat zájmy klientů.
Ve světle uvedeného Soud naznal, že důvody, na nichž vnitrostátní soudy založily zásah do stěžovatelova práva na svobodu projevu, nebyly „relevantní a dostatečné“, a že nepostupovaly v souladu s použitelnými zásadami vyplývajícími z rozhodovací praxe Soudu. To samo o sobě postačovalo k závěru o porušení článku 10 Úmluvy, aniž by Soud musel zkoumat a určit, zda byla výše pokuty v projednávané věci přiměřená sledovanému cíli.