© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 22. října 2013 ve věci č. 11867/09
Soltész proti Slovensku
Senát třetí sekce Soudu jednomyslně rozhodl o tom, že došlo k porušení práva stěžovatele na svobodu projevu ve smyslu článku 10 Úmluvy, neboť vnitrostátní soudy při rozhodování o žalobě na ochranu osobnosti za rozhodující okolnost vzaly pouze nepravdivost publikované informace a již se nezabývaly posouzením dalších kritérií (existencí a naléhavostí veřejného zájmu, spravedlivou rovnováhou mezi veřejným zájmem a individuálními zájmy dotčených osob, dobrou vírou stěžovatele), která jsou relevantní pro soulad stěžovatelova jednání s „povinnostmi a odpovědnostmi“ ve smyslu čl. 10 odst. 2 Úmluvy. Stěžovateli přiznal náhradu majetkové škody ve výši 14 463 eur a náhradu nemajetkové újmy ve výši 5 850 eur.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel v článku publikovaném v celostátním deníku uvedl, že redakce disponuje písemným prohlášením jednoho z příslušníků policie a získanou informaci citoval. Podle ní měl konkrétně identifikovaný praktikující právník a podnikatel telefonicky informovat neznámou osobu o pohybu podnikatele, který byl téhož večera viděn naposledy a později byl po neúspěšném pátrání prohlášen za mrtvého. Zmizelý podnikatel byl vlastníkem podniku právě procházejícího procesem privatizace. Označený právník podal proti stěžovateli žalobu na ochranu osobnosti. Soudy dospěly k závěru, že se neprokázala pravdivost publikovaného tvrzení, a proto došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce, kterému přiznaly náhradu utrpěné újmy a nákladů řízení. Podle vnitrostátních soudů se autor a vydavatel článku nemohou zbavit objektivní odpovědnosti za pravdivost publikovaných informací citací informace s odkazem na její zdroj. Ústavní soud stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou s tím, že k podstatnému zásahu do základních práv a svobod může dojít pouze porušením procesních pravidel, což stěžovatel nenamítal.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy
Stěžovatel tvrdil, že sporná informace v článku představovala konstatování skutečnosti v uvozovkách a s obecným odkazem na zdroj. Informace jako taková byla pravdivá, protože redakce skutečně disponovala citovaným prohlášením. Informace pocházela od tehdejšího ředitele oddělení kriminálního vyšetřování krajského ředitelství policie přímo zapojeného do pátrání po pohřešovaném. Stěžovatel proto usoudil, že nemůže existovat důvěryhodnější zdroj, předpokládal tedy důvěryhodnost a pravdivost informace. Upozornil také, že se článek týkal věci veřejného zájmu.
V projednávané věci dle Soudu nebylo sporu o tom, že rozsudky vnitrostátních soudů zasáhly do práva stěžovatele na svobodu projevu, ani o tom, že výkon práva stěžovatele byl omezen zákonem (ustanovením § 11 a následujícími občanského zákoníku) v zájmu ochrany pověsti nebo práv jiných. Soud se proto soustředil na to, zda bylo toto omezení „nezbytné v demokratické společnosti“.
Soud připomněl svou ustálenou judikaturu ke svobodě tisku (srov. např. Ringier Axel Springer Slovakia, a. s. proti Slovensku, č. 41262/05, rozsudek ze dne 26. července 2011, § 94-100). Poznamenal, že v projednávané věci se vnitrostátní soudy uchýlily k Soudem již dříve hodnocené doktríně „pravdivosti informace“ (viz Ringier Axel Springer Slovakia, a. s., rozsudek citovaný výše, § 34, 42 a 101), neboť odpovědnost stěžovatele založily pouze na tom, že nebyla prokázána pravdivost publikovaného tvrzení, že žalobce telefonicky předal informaci o pohybu později pohřešovaného. Vnitrostátní soudy se nijak nezabývaly tím, zda zveřejnění článku bylo ve veřejném zájmu a zda stěžovatel jednal v dobé víře, ačkoli stěžovatel tyto argumenty vznesl. Soud též připomněl, že při hodnocení důvěryhodnosti zdroje je třeba vycházet z okolností, které byly známy stěžovateli v době získání informace, nikoli z těch, které se staly známými až později (srov. Bladet Tromsø and Stensaas proti Norsku, č. 21980/93, rozsudek velkého senátu ze dne 20. května 1999, § 66).
Soud dále zdůraznil, že dle jeho ustálené judikatury byly vnitrostátní soudy povinny zabývat se všemi individuálními okolnostmi případu, aby ověřily, zda stěžovatel jednal v souladu s „povinnostmi a odpovědností“ spojenými s výkonem práva na svobodu projevu ve smyslu čl. 10 odst. 2 Úmluvy. Měly tedy zkoumat především, existenci a závažnost veřejného zájmu v poměru k postavení osoby, jejíž práva budou zveřejněním dotčena; nezbytnost odhalení identity této osoby; dobrou víru stěžovatele; skutečný účel zveřejnění článku; důvěryhodnost zdroje ve světle situace panující v době zveřejnění článku; a přiměřenost výše přisouzené náhrady škody.
Jelikož se těmito otázkami vnitrostátní soudy ve svých rozhodnutích nijak nezabývaly, neaplikovaly standardy, které jsou v souladu s článkem 10 Úmluvy, ani se neopřely o akceptovatelné posouzení skutkových okolností případu, přičemž nápravu nezjednal ani Ústavní soud. Došlo proto k porušení článku 10 Úmluvy.
(iii) Ke spravedlivému zadostiučinění
Při rozhodnutí o stěžovatelově žádosti o přiznání náhrady majetkové škody Soud odmítl námitku vlády týkající se možné obnovy vnitrostátního řízení na základě rozhodnutí Soudu s tím, že by požadavek opakovaného vyčerpání všech vnitrostátních opravných prostředků stěží naplnil představu o účinné ochraně lidských práv. Takový požadavek by s ohledem na celkovou délku takto pojatého řízení neodpovídal cíli a účelu Úmluvy (viz např. Ferenčíková proti Slovensku, č. 39912/09, rozsudek ze dne 25. září 2012, § 74). Soud proto stěžovateli přiznal náhradu škody v požadované výši.
Full & Egal Universal Law Academy